V každém městě je potřeba najít si domovský bar.

V Praze už ho máme nějaký ten propitý pátek. V Bruselu jsme ho objevily náhodou.

Bar l’Athenée je nenápadný podnik. Místo cigaretového kouře jsou cítit vonné tyčinky. Po baru se prohání kočka- ta čtyřnohá a lísá se k víc než milému barmanovi a jazzová hudba navozuje atmosféru hříšných myšlenek.

My kočky dvounohé se na bar zatím neodvažujeme a sedáme si pouze k němu.
Piv jsem v Belgii ochutnala mnoho, ale ne všechna stojí za to, možná proto, že většinou jsou lahvová.

V točených pivech jsem se zorientovala stejně rychle jako holky ze Sexu ve měste ve značkových hadrech.

Jupiler- průměr. Nenadchne, vypít se dá. Nejpodobnější „českým“ pivům.

Leff brune- silné, sladké. A jako blonďatá holka odmítám pít tmavé pivo 🙂 Držím barvu.

Leff blonde- přesně pro mě! 6,6% alkoholu, lehce nasládlé a blond. Teda světlé.

Belgoo- překvapení večera. Prý bio pivo. Říkal číšník. Stejně jsem ho neposlouchala. a) jsem mu nerozuměla b) jsem se soutředila, abych zavřela pusu, když na mě při vysvětlování mrkal… a za c) je to jedno, bylo totiž moc dobré. S netradiční příchutí, kterou nejsem sto definovat. Něco mezi zeleným čajem a trávou…

A pak je tu legenda Kriek, která mi moc nejede. Naštěstí jsme na testingu byly dvě a každá má ten jazyk mlsný trochu jinak. Přečtěte si tedy, jak pravičačka propadla kouzlu třešní:

„Kriek je pivo, nad kterým by čeští pivaři leda tak ohrnuli nos. Chutí připomíná spíš třešňovou limošku, než něco, co má pět voltů. Takže opatrně, ne náhodou se jedna varianta Krieku jmenuje „la mort subite“, tedy rychlá smrt. Mám zkušenost a potvrzuji – ano, bylo to rychlé!
Pokud toužíte spíše po sladkém osvěžení třešňového typu a zrovna není sezóna třešní, jděte do něj! Já si ho během pobytu v Bruselu zamilovala.“

Bar l’Athenée Rue Jules Bouillonstraat 2, Ixelles/ Elsene, Brussels 1050