Rozhraní Vinohrad a Vršovic jsem měla vždycky ráda. A teď je mám ještě radši. Dostala jsem tajný tip na cukrárnu ve stylu první republiky, kde si dorty vyrábí sami. Konkrétní link vedl na čokoládovo banánový dort.

Nejsem žádný důvěřivý amatér, tak jsem se pro jistotu zeptala, co že je ten pravý šlágr Šlágru. Pan cukrárník nezávahal a mezi top tři dorty zařadil i zmíněný polotmavý korpus prokládaný marmeládou, vrstvou banánů s pařížskou šlehačkou, obalenou v mandlových lupínkách. Fantastické stejně jako další čokonášup.

Bály jsme se totiž, že čokolády bude málo, proto druhou volbou byl klasický prvorepublikový Sachr, jehož konzumaci podpořila i dobová hudba a já začala vyhlížet Oldřicha nebo aspoň jiného obyvatele některé z krásných vinohradsko- vršovických vil.

A nikdo nepřišel. Tak jsme vyzunkly citronádu a jely se poohlédnout po jiné lokalitě.

Šlágr, Francouzská 72, Praha 10- Vinohrady, http://www.kavarnaslagr.cz/

Výtečný nadýchaný karlovarský knedlík a červené zelí servírovány v mističce stranou od madam kachny.

Otestováno a několikrát snědeno nikoliv v ČR, ale v New Yorku v Hospodě. Hospoda se nachází v budově českého konzulátu na úrovni Central parku. Restaurace spadá do sítě Ambiente, provozující v Praze několik úspěšných podniků. Z kuchyně se ozývá „Dělej, vole“ a část obsluhy mluví česky.

Interiér připomíná na první pohled Lokál. Stolování a obsluha zavání stylem Čestru. Před samotným objednáním dostanete malou ochutnávku pokrmů s pečlivým výkladem. Čepují tu Pilsner ve 4 provedeních. Hospodský vypadal jako pravý Čech.

Vyzkoušela jsem chleba ve vajíčku s pražskou šunkou a křenem. Velmi jednoduché jídlo, které bylo v místním provedení posunuto do vyšší úrovně gastronomie.

Jako hlavní chod jsme přejedeni burgerů a amerických smažených kulinářských zázraků vybrali českou klasiku. Kachna s červeným zelím a karlovarským knedlíkem je hitovka. Chodí sem na ni půlka Manhattanu. Málem jsem si ji dala za večer dvakrát.

Telecí řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem vypadal k sežrání a chutnal také výtečně. Zakládají si tu nejen na chuťovém požitku, ale kladou důraz i na estetiský prožitek.

Menu obsahuje i ryby a těstoviny. Odpoledne servírují brunch, který jsme bohužel nestihli okusit.

Pro sladkomily mají na výběr ze 3 dezertů. Vyzkoušeli jsme české palačinky s pěnovou pivní omáčkou a créme brulle. Už si určitě říkáte, že creme brulle do české kuchyně rozhodně nepatří, ale musí tady mít i něco, co Amíci znají 🙂

Palačinky mě zaujaly tak rychle, že jsem dříve jedla a zapomněla fotit. Tedy přikládám jedno improvizované foto pro představu.

Pokud vám nechutná pivečko nebo máte chuť na osvěžující limonádu zkuste třeba místní malinovku. Byla jsem mile překvapena celkovou atmosférou podniku, příjemným personálem a chutí jídla. Až budu příště v New Yorku a omrzí mě hambáče, povedou mé kroky jednoznačně do Hospody.

Hospoda, 321 East 73rd Street, New York City, www.hospodanyc.com

Rohová hospoda, zvenku vypadající jako typická česká knajpa, kde vysedávají postarší pánové u piva. Tak na mě působila The Tavern ještě předtím, než jsem pravou nožkou dovnitř vstoupila. Jakmile mé tělo do The Tavern zaplulo, vlivy se změnily a začalo se mi tam velmi líbit. Ze všech stran byla slyšet angličtina a na každém stolku se vyjímal alespoň jeden velký burger. Obsluha pokynula a usadila nás. Jídelák a nápoják je jen jedna stránka a od počátku je vám jasné, že to bude zcela jistě o burgeru.

Vybrala jsem Lokal Burger. Dámy a pánové, kam se hrabou některé burgery, co jsem v USA ochutnala. V košíčku jsem dostala domácí máslovou housku se sýrem a v ní kus velmi chutného hovězího. K tomu reálně křupavý salát a čerstvá rajčata. A k pravému americkému burgeru je zapotřebí přidat hranolky. Objednala jsem si misku směsice různých tvarů hranolek. Troufám si však tvrdit, že tento burger bych zvládla i bez hranolků.

Pokud jste dietáři a nebo se jen nechcete přežrat, zkuste variantu naked burger aneb každý burger z nabídky bez housky jen se salátem.

K burgeru jsem usrkávala Margaritu on the rocks s čerstvou šťávou z citrónu a limetek. Když jsem dojídala výtečný burger a vyžahla poslední zbytek Margarity začala venku silná bouřka. Obsluha mě ještě lanařila ať ochutnám „výtečný jablečný koláč“. Prej domácí a americký a s pravou šlehačkou… Odolala jsem a vydala se do deštivého počasí. Ten jablečný koláč si dám příště…

The Tavern, Chopinova 26, Praha 2, www.thetavern.cz

V Holešovicích se občas urodí něco dobrého, o Molu 22 jsme již psali, stejně tak jako o Stejkárně a dalších.  

Nedávno se Snobka doslechla, že se v Holeškách v bývalém pivovaru nově vaří dobrá česká kuchyně, a tak to vyrazila obhlídnout. 

Příjemně překvapil už jídelní lístek, který díkybohu nepřipomínal ani Zločin a trest, ani Lovosice a tak inu, objednali jsme si.

Spolustolovník zvolil lososa s listovým salátem, oboje výtečné, báječně dochucené a křehce se rozpadající. 

Já se zaměřila na krůtí špízy s bramborem a domácí tatarkou (zmizely tak rychle, že jsme je nestihli ani vyfotit).  A velmi mne potěšilo, že se se servírováním jídla pan kuchař téměř mazlil, tedy mi salátek vkusně přinesli dochucený a v mističce vedle, nikoliv rozhozený po talíři. 

Najedli jsme se krásně a vlastně nám ani nevadilo, že venku neskutečně prší. 

A propos: jídla (kromě stálého lístku, kde je pár položek) neustále mění, tedy je pokaždé co nového zkoušet 🙂

Avion 58,Komunardů 42, 170 00 Praha 7, http://www.avion58.cz/

Jednoho deštivého červnového dne jsem dostala chuť na italskou kuchyni. Toužila jsem vyzkoušet něco nového, dosud neprobádaného. Po úspěšném pracovním dni jsem se s touhou po babských povídačkách sešla s drahou Kachnou. Vybraly jsme italskou restauraci Il Primo Piatto na Praze 4.

O dýňový krém se zakysanou smetanou, polníčkem a olejem z vlašských ořechů jsme se řádně podělily. Polévka nejen skvěle chutnala, ale také lahodila oku. V onom temném deštivém počasí navodila delikátní, voňavá a pestrá polévka dovolenkovou atmosféru.

Sdílení talířů je nám blízké, proto jsme pokračovaly i nadále dělením pokrmů, respektive šermováním vidličkami ve všech talířích. Dopřály jsme si spaghetti aglio, olio e peperoncino. Pasta al dente, trochu pálivá, ale mé chuti zcela vyhovující. Naše povídání a pojídání jsme si okořenily bílým Pinot Grigio Goccia z oblasti Veneto. Při servírování dalšího chodu jsme se myšlenkami ocitly už v Itálii.

Popojely jsme a pokračovaly rizotem z denní nabídky za sympatickou cenu. Milá slečna přinesla talíř plný výborného černého krémového rizota s cherry rajčátky a rukolou, ze kterého mrkaly 3 krevety. Krevetky byly epesní a svlékaly se div ne samy. Škoda je sežrat!

V il Primo Piatto se nám líbilo. Prostředí i obsluha obstály v hledáčku našich kritérií, přijdeme to sem znovu zkontrolovat. Prý tu prim hraje prima jídlo. My jsme po třech příjemně strávených hodinách zanechaly nejen prázdné nádobí, ale i lahve.

Il Primo Piatto, Hornokrčská 646/39, Praha 4, www.ilprimopiatto.cz