Archiv pro rok: 2012
Erhartova cukrárna aneb jak zabít jarní dietu
To si tak v krásném jarním počasí jedu směr Letná. Dopravní kolona způsobená rozdivočelými fotbalovými fanoušky mě nevyvedla z míry. Popojíždění brzda plyn je nuda. Proto jsem auto odstavila a zaplula do Erhartovy cukrárny.
Zbožňuji větrníky. Často si je dopřávám v Lokále nebo Cafe Savoy. Zde jsem si však vybrala větrník čokoládový. Ještě větší porce kalorií putovala do mého žaludku.
V rozmanité nabídce dortů, zákusků a domácí čokolády mě zaujal ještě majstro harlekýn. Harlekýn mi v dětství pekla maminka k narozeninám. Nostalgicky jsem objednala jeden kus. Byla jsem nadšena. Domácí šlehačka lahodila tak, že jsem zvládla onoho dne sníst větrník i harlekýn.
Návštěvou Erhartovy cukrárny jsem ukončila pokus o jarní dietu. Posuďte sami, nejsou ti opálení větrníčí kluci sexy k nakousnutí?
Já jsem neodolala…
A poslední info: Erhartova cukrárna otevírá pobočku na Vinohradech mezi Flórou a Jiřího z Poděbrad.
Erhartova cukrárna, Milady Horákové 56, Praha 7, www.erhartovacukrarna.cz
Londýn pro snobské holčičky a kluky
Nabídka pokrmů a kávy v Londýně je rozmanitá, ale natrefit na kvalitu a chuť je pekelně tvrdý oříšek. Zhýčkaná kávičkama z Cup Up Coffee a Al Cafetera jsem ohrnovala nosík nad všudypřítomným Starbucks, Nero, Pret a obdobnými fast coffee.
Už jsem nedoufala, že si v pulzujícím velkoměstě vychutnám ranní kafčo a snídani. Ale kdo hledá, najde…
Kafárna Flat White leží mezi Oxford Street a Picadilly Circus na Berwick Street 17. Místní latté je lahodné a výjde levněji než ve Starbucks.
K snědku jsem zvolila francouzský toust s meruňkami a mascarpone. Na první pohled obyčejné, ale byla to chuťovka. Ráda bych si obdobnou snídani objednala i v Praze.
Asi 100 metrů od Flat White směrem k Picadilly narazíte na křiklavě růžový Snog. Snog aneb zmrzlinový nízkotučný a „zdravý“ jogurt. Jogurt si doplníte čerstvým ovocem, sušenkami nebo čokoládou.
Poslední tečkou této oblasti je místní Bubble Tea. Krámek, kde Bubble Tea míchají, je cca 30 metrů od Snogu. Doporučuji jahodovou nebo malinovou příchuť.
Až budete ťapkat Londýnem, zastavte se ve Flat Whitu na kafé a dejte si alespoň jednoho Snogíka. Dodají vám energii a chuť na další toulky městem…
Ovocné Thajsko v Lemon Leaf
Jsem mlsná a nikdy nemám dost. A jedna věc je mi vždycky málo.
Proto mám k večeři nejraději alespoň 4 chody. Pěkně se mnou zacvičí.
Na rozcvičení chuťových pohárků 3 kousky křupavých jarních závitků. Namáčíme do sladkopálivé omáčky. A hůlkama!
Na zahřátí jednu lehce pálivou dýňovou polévku s krevetami. Pálivost chilli zjemňuje coco mléko. Na to si vezmu lžičku, ať si vychutnám to skvělé provedení.
A pak thajské národní jídlo. Rukolový salát se zapečeným kozím sýrem a s pistáciemi. Hezky vyvážená chuť, z rovnováhy mě nevyhodily ani další hůlky.
A jako strečink a uvolnění hruštička červenovinná s pomerančovým medem, čokopěnou a mandličkama. Příborem. Na uklidnění.
PS: Pitný režim dodržujte pomocí mangového či liči džusu a vodovody!
Lemon Leaf, Myslíkova 14, Praha 2- Nové Město, www.lemonleaf.cz
Revize v Cukrkávalimonáda
Do dobrých restaurací a kaváren se vracíme, jakpakby ne. Využila jsem tedy nahodilé díry v pracovním rozvrhu a vydala se ověřit, zdali v Cukrkávalimonáda nezapomněli, jak se dělá dobrý dezert a dobrý fresh.
Už když jsem vešla do dveří, zaujal mne vystavený domácí jahodový koláč. Inu neodolala jsem. Byl skoro, skoro jako od maminky a za chvíli už nebyl 🙂
Protože teď nepiji kávu (ok, přiznávám, nejen zásluhou Snobky.cz a Bruselské story jsem trochu odula, a tak jsem nasadila jarní detox) rozhodla jsem se popíjet fresh juice. Geniální volba v době chřipek, nemyslíte?
Curkávalimonáda nezklamala. Drží si svoji úroveň. Možná k vylepšení krapet přispělo i to, že dům, ve kterém sídlí už neopravují, tedy zmizelo lešení a zvenku do kavárny lákají pitoresktní roletky.
Tedy pokud chcete randit, slibovat lásku na celý život, dohodnout business kontrakt, poplkat s kamarádkou, nebo jen nestydatě někoho svést, pro to všechno je Cukrkávalimonáda jako dělaná.
Cukrkávalimonáda, Lázeňská 7, Praha 1, www.cukrkavalimonada.com
Zabijačka na 70 metrech: Port 62
Když dostanu hlad mimo Prahu stověžatou prozkoumanou, bývám ztracená. Jednou to na mě přišlo v Modřanech a já uviděla loď. Hezkou. Restaurační. A v ní zabijačkové hody. To by bylo, aby nebylo.
Nestylově k prostředí ale stylově k nabízeným specialitám hrály staročeské písničky a my si objednaly škvarkovou pomazánku. Ať tu vysportovanou energii zase hezky doplníme.
A jedny játra, na kterých mám v poslední době nejspíš závislost. Asi má vlastní játra nestíhají… Tahle byla moc dobrá, s mandlovými lupínky a se salátkem jemně dochuceným.
Obsluha milá, ovšem byla trošku pomalejší. Bohužel tenhle ošklivý nešvar nemotivovaných zaměstnanců dorazil i sem.
Plný počet bodů Port nezaslouží, ale až mě to zase chytne v těchto končinách, rádá se nalodím.
Port 62, Freestyle Park Modřany, http://www.port62.cz/
Kus masa U bílé krávy
To jsme se tak jednou na Snobské poradě zasnily nad velkým kusem hovězího. Chuť na maso byla obrovská, až jsem z toho v duchu počítala kravičky před spaním. O pár dní později jsme se vydali do Bílé krávy. Restaurace se specializuje na steaky ze speciálně uzrálého kravího masa plemene Charolais. Tato milá bílá kravička je rovněž všudypřítomnou výzdobou podniku.
Voilá… Faux filet aneb nízký roštěnec jsem vybrala pro utěšení své kraví chutě. Chutňoučké masíčko jsem doplnila krémovou hříbkovou omáčkou. Moc dobrá kravička to byla. Uvažovala jsem, že si dám okamžité repete, ale pak jsem usoudila, že těch 250g stačilo.
Na sousedním talíři se vyjímala luxusní hovězí líčka se smržovou omáčkou a bramborovou kaší. Pan kuchař si s jídlem hodně vyhrál, protože tato líčka byla exkluzivní. Talíř s líčky putoval kolem stolu dokola a původní majitelce se vrátil téměř prázdný.
Toho večera jsme ochutnali hodně. Nicméně velmi povedeným kouskem byly také šneci po starofrancouzsku. K dispozici jsou v rubrice předkrmů, ale bez nadsázky je lze považovat za hlavní chod.
Shrnuto a podtrženo jídla mají U bílé krávy výborná, s láskou připravená. Obsluha má však co dohánět. V podniku s tak chutným jídlem a útulným prostředím očekávám milou, vstřícnou a chápající obsluhu, které se nám zde bohužel nedostalo. Věřím, že se servis zlepší, a až příště půjdeme na kus krávy, bude vše dokonalé.
U bílé krávy, Rubešova 10, Praha 2 Vinohrady, www.bilakrava.cz
Kateřina a Hemingway
Aby bylo jasno. Neměla jsem nic s Hemingwayem. Ani nejsem tak egocentrická, jak se může na první pohled zdát. (a všechny postavy jsou smyšlené :-))
Kateřina je barmanka. Barmanka, které jsem si pro její úžasné kolegy dlouho nevšímala. Barmanka s velkým B, jakých po Praze moc není. Není tedy divu, že jede se svými koktejly soutěžit až do míst, kde rád popíjel sám Hemingway. Do Havany. A že tam má, co ukázat.
O nejlepší capirinhe zvané šílená, už víte. Teď nazrál čas na další ženskou. Koktejl PaulinePfeiffer je příjemně osvěžující, hořkosladký a pojmenovaný po Ernestově druhé ženě. Jaké bylo asi jejich manželství? Možná stejně jedinečné jako tenhle drink.
A jestli chcete vědět, co v něm je, zajděte se zeptat do Karolíny Světlé.
Hemingway Bar, Karolíny Světlé 26, Praha 1, www.hemingwaybar.cz/bar-praha/
Nejkratší cesta do Itálie – La Bottega di Finestra
Tento úchvatný bistro-obchůdek je přímo oslavou italské jednoduchosti. Na jednom místě si můžete koupit, ale i rovnou ochutnat kvalitní těstoviny, čerstvá pesta, ale samozřejmě také sýry, ryby a masa, která zde ukrývají ve speciálním boxu na zrání.
Protože nabídka byla tak lákavá, voňavá a všudypřítomná, nemohli jsme zvolit jen teplé večerní jídlo. Na rozjezd jsme si proto vybrali z “olejáčů” následující dobrůtky: Chobotnicový salát báječně vláčný, skvěle okořeněný a barevný. Hovězí carpaccio trochu jinak, aneb kvalitní masový závitek ukrývající čerstvou rukolu a křupavé parmigiano. Proleželá kachní prsíčka a houbové něco, nebo spíše cosi s podivuhodnou směsí navrchu také báječné chuti.
A jelikož jsme seděli v zadní části, kde očima nemáte úniku před klobáskami, šunkami a sýry, zvolili jsme ještě “malé” degustační prkénko. A od tohoto okamžiku nemiluji jen živelné italské Ferrari, Valentino kabelky, ale také fantastické voňavé prosciuoto a naprosto parádní pecorino. Po velice pikantním salámku jsem sice chvíli popadala dech, ale nádherná vůně lanýžové mortadely mě vracela mezi živé.
Po všech senzačních dobrotách jsme se konečně dostali i k denní nabídce jídel. Má volba byla jasná – Pappardelle s krémovou omáčkou s ořechy a rajčátky. Prostě skvostná kombinace chutí, kvality a jednoduché italské gastronomie.
Zlatým hřebem večera byl grilovaný mořský vlk se soté z fazolových lusků, jehož lehká křupavá krustička navrchu byla nezapomenutelným zážitkem.
Na sladké tečky už sice nezbylo místo, ale slibuji, že úchvatné italské dezerty a čokoládové delikatesky ochutnám při příštím kole degustace.
P.S. velice kladně hodnotím stylovou výdobu zadního interiéru – sušené šunky zavěšené na stropu jsou dekoračním snem nejednoho muže…
La Bottega di Finestra, Platnéřská 11, Praha 1, www.lafinestra.cz
Kafé nebo Kakao? Kafé a Kakao!
Existuje snad lepší způsob jak zakončit příjemnou zimní procházku, když už nohy těžknou a prsty křehnou, než v kavárně na měkkoučkém gauči či v retro křesílku?
Nedaleko pražské Grébovky se nachází útulná kavárnička, která vám ale s dilematem, zda si dát kávu či kakao, nepomůže. Já jsem se nechala svést teplým kakaem s domácí šlehačkou a připadala jsem si jako u babičky… Paní kavárníková se o nás mile starala a dítě se i přes „family and children friendly koncept“ vyskytovalo v podniku pouze jedno. Prostředí na spočinutí tak bylo pro nás méně „children friendly“ jedince výjimečně ideální 🙂
Kavárnička je ideální hlavně pro maminky s dětmi, potěši ale všechny potulující se Vinohrady poblíž Americké ulice, kteří mají chuť na jistě skvělou kávu (vyzkouším příště), domácí ochucené citronády (bezinková, mátová, apod.), čerstvé zákusky či jiné mňamky.
A samozřejmě skvělé kakao!
Kafé a Kakao, Americká 2, Praha 2, www.kafekakao.cz
Tomatovka v Krystal Mozaika
Oblast Karlína má z pohledu jídla obšancovanou jiná Snobka. Občas do těchto končin také zavítám a jednou už cestou v dopravním prostředku mi mírně kručelo v břiše. Chtěla jsem zkusit něco nového a nepoznaného. A hned vedle Polévkárny vidím Krystal Mozaika Bistro.
Příjemný interiér mě potěšil, milá obsluha usadila, do jídelního lístku jsem ani okem nezavítala a vybírala jsem z denní nabídky. Favoritkou se stala tomatovka v místním podání. Krásná, že jo?
Toho deštivého dne jsem měla chuť na rybku. Běžně v Česku ryby nejím, ale při pohledu na denní nabídku, kde se krásně vyjímal losos s lasagnemi, jsem si řekla, že mořskou rybku zkusím. Výborná volba. Losos byl profesionálně upraven, doplněn lahodnými lasagnemi. Baklažánová omáčka měla šmrnc a vůbec by mi nevadilo, kdyby byla porce krapet větší.
Měla jsem možnost ochutnat také kuřecí prso supréme z farmy pana Berana. Pan Beran chová chutnou drůbež. Kuřátko doplněno bramborovou kaší a cherry rajčátky mě bavilo tak, že jsem dostala chuť na zákusek. Budu se krotit, dezert tu zkusím až příště…
Krystal Mozaika Bistro, Sokolovská 99/10, Praha 8 Karlín, www.krystal-bistro.cz
Jednoduše dobrá Giallo Rossa
Italská kuchyně je jednoduchá. Znám pár pizzerií, kde to ví stejně dobře jako fakt, že eidam do ní nepatří.
Giallo Rosso je vcelku nenápadná špeluňka, jejíž kapacita je překvapivá. Lístek je na můj vkus příliš obsáhlý, nicméně mám hlad, takže jím nemíním suplovat mé mezery v četbě knih. Vybírám tedy podle vzory boty= co mi padne první do oka, to beru!
Rizoto s krevetami a minirajčátky. Nádherně mazlavé adíky cherry rajčinám příjemně nakyslé. Krevety kupodivu přítomny v počtu větším než malém. Doplněné plátky eidamu… chci říct parmazánu 🙂 A ještě si tam před podáváním nechám fouknout čerstvý pepřík.
Zajímává situace však nastala o talíř dál u osoby, jíž vděčím za dobrý tip na tuhle fajnovou itošku. Aglio olio e peperoncino znám. Dokonce i ve vytuněné podobě s krevetami. Ovšem tady šli ještě dál a přidali rukolu a parmskou šunku. A bez obalu přiznávám, že tohle aglio bylo skvělé. Asi se konečně naučím jíst špagety i v restauraci a mé limity zmizí stejně rychle a důkladně jako obě jídla z našich talířů.
Gaillo Rossa, Jakubská 2, Praha 1- Nové Město, www.giallorossa.cz
Jamon, stick tea a další edelikatesy.cz
Dnes snobsky, ale netradičně. Za kvalitním, chutným a dobře připraveným jídlem nemusíte chodit jen do restaurací. Občas člověk narazí i na příjemný obchůdek, kde dobře nakoupí.
Nedaleko Karlova náměstí pod vyšehradskou zdí je království jamonu, olivových olejů, sýrů a dalších delikatesních dobrůtek.
Po vstupu do obchodu máte možnost videt širokou paletu sýrů. Milá obsluha vám odborně vysvětlí výrobní postupy každého sýrového modelu a případně můžete absolvovat i malou ochutnávku.
Španělskou šunku, respektive jamon, jsem se naučila jíst při pobytu v Madridu. Do té doby jsem ochutnala jen jamon po česku a nikdy mi nechutnal. Pravý španělský jamon mi zachutnal tak, že jsem nevěřila, že v Česku najdu obdobnou variantu ke koupi. Mýlila jsem se. V edelikatesách si můžete koupit celou jamoní nožičku nebo nechat masíčko nakrájet.
Tak hezky vzorně visí jamoní nožičky.
Horkou novinkou, která mě zaujala jsou čaje Stick Tea.
Čajové tyčinky, které vložíte do hrníčku a tyčinku zároveň použijete i k zamíchání. Uvnitř je celá čajovníková palička, tedy čaj je poté intenzivnější a chutnější. Stick Tea pravděpodobně doposud není k dostání na žádném jiném místě v ČR.
Obchod se z historických důvodů jmenuje Sabores. Ale pro mě jsou to prostě edelikatesy.cz, které mi i na internetu umožní objednat téměř celý nabízený sortiment chuťovek pro zlepšení všedního dne…
Sabores, Edelikatesy, Vyšehradská 6, Praha 2, www.edelikatesy.cz
Dvě panny v Café Louvre
Původně jsem dnešní fotky chtěla nechat bez komentáře. Na co zbytečné kecy, hlavně že je tam kus masa. Ale přece jen si pár poznámeček neodpustím.
Jediná výtka míří na pomalou obsluhu. Být taková obsluha od počátku, tak se podnik nedočká ani svých prvních narozenin v roce 1903. Jinak je to hospoda velkolepá. Už jen prostředí zanechá nesmazatelný dojem.
Louvre jsme si zvolili jako start naší velké páteční tour de city. A dobré vydatné jídlo je základ každé pořádné akce. Večeře má očekávání nepředčila. Ale to jen a jen proto, že jsme se nevypravily do žádné noname špeluňky, ale do míst, kde se psaly dějiny, a kde se špatné jídlo nepromíjí.
Panenka marinovaná v dijonské horčici a fenyklu s lyonskými bramborami aneb tak si představuju moderní pannu, hezky s růžovým vnitřkem.
Růžovoučká uprostřed byla kupodivu i „stará panna“ koketující s klasickou českou kuchyní. Namarinovaná v česneku a rozmarýnu s bramborovými knedlíčky plněnými šunkou s hlávkovým zelí s jablky.
Jak to má kdo rád. Panenka je jasná volba a obě byly výtečné.
U dezertů to bylo složitější, a proto jsou hned tři.
Osvěžující citronový ricottový koláč. (S domácí šlehajdou!)
Štrůdl se šodó: chválím nakrájená nikoli strouhaná jablka.
A nejlepší nakonec. Kdo uhádne co to je, řeknu mu, jaké to bylo!
Café Louvre, Národní (Dříve Ferdinandova) 22, Praha 1, www.cafelouvre.cz
Karsmaker, s’il vous plaît
Mnoho lidí nesnídá. Valná většina těch, co snídají, si dopřává pokrmy sladké. Croissanty s čokoládou, müsli s mlékem nebo třeba vánočku s marmeládou.
Mě když se asi v pěti letech strýc zeptal: „Kačenko, co si dáš k snídani?“. Odpověděla jsem bez zaváhání pěkně po kunovsky, že tuačenku nebo kuobásku. Slané snídaně ke mně prostě patří.
Nejinak jsem se rozhodla chovat i mimo republiku, přestože mou průvodkyní byla do croissantů zamilovaná frankofonka.
Karsmaker je takové bruselské Café Lounge, napadlo mě hned při vstupu. Výborná káva, měkká křesílka, milé obsluhující slečny a výtečné bagely. Naplněné škvařežinou (=míchaná vejce) se šunčičkou či slaninou. K tomu libově dochucený salátek. Vydatná porce, jako pro dřevorubce. Ještě, že jsme po předchozím pivním maratonu byly pěkně vyhládlé. Navíc když člověk snídá v jednu odpoledne….
Když nám trošku vyhládlo, zastesklo se i mé slané duši po nějaké té sladkosti. Tedy jsem se osmělila zašveholila svým slavičím hláskem: „Carrot cake, silvuple…“ Mňam. Konečně pěkně vlhká buchta.
Už jen Atomium a mám splněno vše.
Karsmaker, Trierstraat 20 Rue de Trèves, Elsene / Ixelles, Brussels 1050, www.karsmaker.be
Fešná rajda Na Pekárně
Už zase Na Pekárně? Ptá se mě kachní snobka via sms. Ano. A nejen už zase, téměř pořád. Kombajnerku a pekárenské móresy už znáte z dřívějších psaní, ale pokud jde o jídlo, je stále o čem psát.
To jsem tak jednou měla chuť na pořádný kus hovězího. Posuďte sami. No není k sežrání?
Flank steak s mačkaným brambůrkem pro hladové holčičky a kluky, kteří chtějí doplnit bílkoviny v těle. A pokud jste máčkový typ – tedy mám na mysli, že vám chutnají omáčky. Zkuste třeba výstřední rajdu s houskovým knedlíkem.
Mou pekárenskou láskou je svíce. Tady oželím i kachnu, ale svíce je základ. Nevím, co do ní pan Frič dává, ale tato svíce má šmrnc. A není to jen o svíčkové. Máčka je doplněna karlovarským knedlíkem. Upřímně mám vždycky chuť zabalit si kousek karlovarské knedle do kabelky a pochutnat si ještě doma.
A dezerty? Už znáte taštičky a la kabelky, nestárnoucí sladký fenomén. Pan Frič občas něco upeče a následně umístí neoblomně přímo na stůl před vás. Co člověku pak zbývá…
… ochutnat domácí čokoládovou bábovku, kdy z plánované žádné porce se stanou neplánované dvě porce. Domácí šlehačku aplikují přímo u stolu, takže si sami řeknete, že už dost. Slovo dost přichází až po několika vteřinách…
A nebyla by to správná hospoda, kdyby tu neměli nějaký ten špiritus.
Zkuste domácí meruňkovicu. Hezky vám po ní slehne a budete odcházet s teplým pocitem u srdce, že jste navštívili místo, které má ducha a vaří tu srdcem s láskou to nejlepší jídlo v hooodně širokém okolí.
Restaurace Na Pekárně, Čakovičky 36, www.napekarne.com
Snobka.cz už Pekárnu moc dobře zná:
Do plavek s Le Marc
S blížícím se létem a úměrně se snižující vrstvou svršků kryjící mé tělo začínám snižovat kalorickou vydatnost mých obědů. Polévky mi opět otevírají svou náruč a já věřím, že společně mého cíle dosáhneme.
Jedním z mých společníků se již před nějakou dobou stalo bistro Le Marc v pasáži u Hájků na Florenci. Nejedná se o žádnou haute cuisine a ne vždy jim vyjde vše na 100%. Ale přes poledne uspokojí můj hlad i chuť víc než dostatečně. Navíc v hezkém prostředí bež kouře, což jim v konkurenci zahulených florenckých (neplést s florentskými) hospod přidává body navíc.
Já sem chodím převážně na polévky. Všechny 3 otestované vzorky splnily, co měly. Dostatečně husté, krémové a příjemně dochucené. Přitom nepostrádaly chuť původní suroviny: brokolice/ dýně/ žampion.
Dostanete k nim ošatku s pečivem. A nejbáječnější jsou ty malé rohlíčky!
Podávají samozřejmě i klasická hlavní jídla, ale o těch až po létě…
Le Marc, Na Poříčí 1052/42,Praha 1-Nové Město, www.lemarc.cz
Bar l’Athenée, bruselský Blue Light
V každém městě je potřeba najít si domovský bar.
V Praze už ho máme nějaký ten propitý pátek. V Bruselu jsme ho objevily náhodou.
Bar l’Athenée je nenápadný podnik. Místo cigaretového kouře jsou cítit vonné tyčinky. Po baru se prohání kočka- ta čtyřnohá a lísá se k víc než milému barmanovi a jazzová hudba navozuje atmosféru hříšných myšlenek.
My kočky dvounohé se na bar zatím neodvažujeme a sedáme si pouze k němu.
Piv jsem v Belgii ochutnala mnoho, ale ne všechna stojí za to, možná proto, že většinou jsou lahvová.
V točených pivech jsem se zorientovala stejně rychle jako holky ze Sexu ve měste ve značkových hadrech.
Jupiler- průměr. Nenadchne, vypít se dá. Nejpodobnější „českým“ pivům.
Leff brune- silné, sladké. A jako blonďatá holka odmítám pít tmavé pivo 🙂 Držím barvu.
Leff blonde- přesně pro mě! 6,6% alkoholu, lehce nasládlé a blond. Teda světlé.
Belgoo- překvapení večera. Prý bio pivo. Říkal číšník. Stejně jsem ho neposlouchala. a) jsem mu nerozuměla b) jsem se soutředila, abych zavřela pusu, když na mě při vysvětlování mrkal… a za c) je to jedno, bylo totiž moc dobré. S netradiční příchutí, kterou nejsem sto definovat. Něco mezi zeleným čajem a trávou…
A pak je tu legenda Kriek, která mi moc nejede. Naštěstí jsme na testingu byly dvě a každá má ten jazyk mlsný trochu jinak. Přečtěte si tedy, jak pravičačka propadla kouzlu třešní:
„Kriek je pivo, nad kterým by čeští pivaři leda tak ohrnuli nos. Chutí připomíná spíš třešňovou limošku, než něco, co má pět voltů. Takže opatrně, ne náhodou se jedna varianta Krieku jmenuje „la mort subite“, tedy rychlá smrt. Mám zkušenost a potvrzuji – ano, bylo to rychlé!
Pokud toužíte spíše po sladkém osvěžení třešňového typu a zrovna není sezóna třešní, jděte do něj! Já si ho během pobytu v Bruselu zamilovala.“
Bar l’Athenée Rue Jules Bouillonstraat 2, Ixelles/ Elsene, Brussels 1050
Tour de Bohemia Bagel – Holešovice a Masná
Protože ráda spojuji příjemné s ještě příjemnějším, musela jsem zkusit víkendový brunch v Bohemia Bagel-Holešovice. Zaujala mě nejen jejich zajímavá nabídka snídaňoobědů, ale také věhlasných burgerů a hvězdných bagelů. Když jsem opouštěla svou postel, venku se jak říkáme u nás na vsi, čerti ženili. Byla jsem tedy rozhodnuta, že další ošklivou neděli přežiju jen s Kořeněnou Gazpacho Mary, která je jednou z nabídky nápojů k brančíkům. Ovšem než jsem dojela do velkoměsta, počasí se umoudřilo a já taky, takže jsem nakonec zvolila americkou překapávanou kávu. Když jsem si objednávala Pigs in a Blanket, nebo-li dvě vejce, párečky, jedna palačinka, podávána s máslem a 100% javorovým sirupem, netušila jsem, že to bude všechno pěkně po kupě a párečky budou ještě ukryty pod luxusní nadýchanou americkou palačinkou, která byla celá zahalena vanilkovým cukrem a nádherně se na ní rozpouštělo máslíčko. Ale protože nejsem „konzerva“, zkusila jsem tuto zajímavou kombinaci slaného, sladkého doladěného sirupem a bylo to vážně moc dobré. Jak varianta s párkem, tak i ta bez ní 🙂
Cucina Toscana v Mexické – Osteria Da Clara
Takové normální pondělí. Ráno jsem zaspala, v práci plná garáž a najít parking docela komplikáto. Už jsem si říkala, že to bude nic moc den. Vše se změnilo k lepšímu, respektive geniálnímu, když jsem svého bleska odstavila v Mexické. Svítilo sluníčko, jedenáctá dopolední odbila a v žaludku mi už mírně kručelo. Jdu si tak Mexickou a zaujala mě zvenku temně působící Osteria da Clara. Matně se mi vybavilo, že už jsem o této restauraci někde slyšela. V té chvíli rozhodl žaludek. Tak tu Osterii vyzkoušíme.
Jakmile jsem vešla, bylo mi jasné, že tento podnik rozhodně temný není. Milá obsluha mě uvítala, usadila a vyslechla jsem pohádku o dnešních dobrotách k obědu. Místo se mi hned začalo líbit. Má to tam ducha a atmosféra člověka pohltí. Pohádkové informace o denní nabídce mě motivovaly k objednání 3 chodového menu. Ano, takto k obědu v pracovní den. Bude ze mě snobská koule.
Začala jsem předkrmem. Na polévku jsem neměla chuť, tak jsem po konzultaci vybrala Tousty s paštikou z kuřecích jater. Panečku, docela sytý pokrm. Opečené bagetky byly pokryty tlustou vrstvou kuřecích jatýrek, doplněno fazolkami na chuť. Začínalo se mi tu líbit čím dál víc.
Po pár minutách mi přistály před očima Rigatoni s parmskou šunkou. YES! Věřím, že tyto těstoviny v Osterii sami vyrobili. Omáčka hrála chutí čerstvých rajčat a parmská šunka byla reálná, žádná nepovedená kopie. Byla to hodně veliká porce. Paní smutně koukala, že jsem nedojedla. Utvrdila jsem ji, že je to kvantitou, protože kvalita byla na jedničku. V té chvíli mě napadlo, zda zvládnu dezert, který jsem si vítězně objednala.
Záměrně jsem na paní apelovala, že chci malý dezert. Vyloučily jsme koláče a tiramisu. Výběr padl na domácí panna cottu, přesněji Panna cotta con grappa e frutti di bosco. Jak já tu italštinu zbožňuji 🙂 Po předkrmu a hlavním chodu, který tu předvedli, jsem snad ani nemohla očekávat, že bude pana dezert nedobrý. Lahodná, našlehaná, do krku klouzající, s pomeranči… Našla bych další superlativy. Výborná tečka na konec příjemného oběda.
A stejně jako v Itálii tu mají odpoledne od 15 do 18 zavřeno. Pravá Itálie na pomezí Vinohrad a Vršovic. Máte-li rádi těstovinky a ostatní italské chuťovky, doporučuji šupito presto sem…
Osteria da Clara, Mexická 7, Praha 10 Vršovice, www.daclara.com