Každá správná snobka má občas shopoholické sklony. Pražské snobky vyrážejí často za uspokojením shoping chutí na Smíchov. A právě zde, nahoře vysoko nad všemi botičkami a šatičkami, je ráj milovníků sladkých palačinek.

Kavárna Creperie působí na první pohled jako běžný fastfood mezi ostatními rychlojídelnami. Ale není tomu tak. Dělají tu nejlepší palačinky v Praze. Palačinky nabízejí jako slané galettes nebo sladké crepes. Vyzkoušela jsem oba typy. Vždy jsem byla plně nadšena a rovněž plna odcházela. Vzhledem k úchylce na sladké mám nejraději crepe s nutellou a banánem. Tato crepa chutná identicky jako Crepe au Nutella v Paříži na Champs Elyseés.

Na palačince je kromě banánu a nutelly dostatek pravé šlehačky. To vše na tenkém povrchu. Za výbornou šlehačku dávám velké plus. A aby těch sladkých hříchů nebylo málo, přihazuji do placu jedno super sladké kapůčo. Karamelové capucinno s kytičkou rozzáří úsměv na rtech a zalepí poslední volný kousek žaludku.

Oukej snobské holčičky, sejdeme se v Crepérii poté, co provětráme své kreditky a v budoucnu si koupíme kupon na odtučňovací kůru. Třeba nám na skrz.cz dají slevu…

Kavárna Crepérie, OC Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, www.kavarnacreperie.cz

Do Lokálu, ať už v Dlouhé nebo na Malé Straně, chodím velmi často. Je to jistota dobrého jídla s vysokou pravděpodobností, že si člověk sedne i bez rezervace.

Standardně si objednávám chuťovky české kuchyně, kterou mám velmi ráda. Nicméně s přibývajícím věkem jsem čím dál více mlsnější a večeři rozšiřuji o sladkou finální tečku ve formě dezertu. Dezerty v Lokále jsou tradiční české, doplněné výbornou pravou šlehačkou, což velmi oceňuji.

Domácí bábovka se šlehačkou je skvělá. Porce je velká, možno považovat za svačinku. Základ je vláčný s vanilkovou příchutí. Šlehačky by mohlo být třeba více, ale toť otázka vkusu.

Palačinky s marmeládou nabízejí v Lokále ve dvou alternativách. Buď jako hlavní chod nebo jako dezert. Já jsem si dala větši hlavní chodovou porci jako dezert. Jsem měla ještě velký hlad. Palačinky mi chutnaly. Mastné byly tak akorát, marmeláda voněla skutečně po ovoci a vzpomněla jsem si na dobu, kdy mi přesně takové palačinky servírovala pod nos babička.

A na závěr to je on, mého srdce šampion – větrník! Tento větrák je zcela jiný než ostatní prodávané větráky v ČR. Je to směsice dokonalých chutí, které člověku způsobí sladký kulinářský orgasmus. Chcete-li zažít nezažité, dejte si ho. Ale pozor, nikdy už nebudete chtít jiný…

Lokál Dlouhá, Dlouhá 33, Praha 1, ambi.cz/ambiente-lokal-kontakt.php

Možná je to jen pocit nebo vliv profese, ale ve Starsanu vždy potkám rozličné typy lidí z IT branže přes programátory, obchodníky, geeky… Každá návštěva je riziková. Parkování na prasáka v okolí je adrenalinovou záležitostí. V lepším případě to skončí papírkem za stěračem, v tom horším cestou na odtahové parkoviště.

Starsano má velmi pozitivní interiér. Po vstupu na vás dýchne příjemná zelená a urovnané stoly připravené pro zákazníka. Přes pár chybiček sem chodím docela často. Jídlo tu totiž zcela reálně vaří. Neohřívají. Proto trvá vyřízení objednávky o něco déle. Při své poslední návštěvě vybírám Penne na paprice.

Ve Starsanu jsou specialisti na těstoviny. Cokoliv s těstovinou jsem tu kdy měla, bylo extrémně dobré. Úprava kuřete na paprice po italsku s libovými penne, kousky kuřátka, pestem, smetanou a paprikou mě příjemně překvapila. Talíř zůstal prázdný. Kvalitě a čerstvosti surovin ve Starsanu věřím. Každé jídlo doposud bylo chuťově na jedničku.

Domácí kuchaříci si mohou zakoupit  těstoviny a uvařit si je v teple domova. Pro zdravožrouty mají mixit. K namíchání mussli a suché plody.

Shrnuto a podtrženo vařit tady umí, a to výborně. Jídla jsou nápaditá, chuťově lepší než výborná. Jen by to chtělo doladit trochu servis.

Starsano, Anglická 510/13, Praha 2, www.starsano.cz

Lednový podvečer, venku sychravo a svátek slaví Zdeněk. Ideální čas poctít snobskou návštěvou Zdeňka Pohlreicha v Café Imperial. Berou nás i bez rezervace, což mě těší.

Decentní a profesionální personál se klaní už od hlavních dveří. Jídelák je delší dobu stejný. Tak víme, do čeho jdeme.

Vybíráme kulajdu a vývar jako starter. Kulajda je hustá a poctivá. Chuťí jemná a lahodná. Až to člověku připomene koprovou omáčku. Kuřecí vývar vizuálně nepotěší, ale skrývá celé kuřecí stehýnko. Tak si říkám, zda bude ještě v žaludku kapacita na hlavní chod. Jsem poněkud sytá po konzumaci polévek…

… polévky nepolévky, místo v žaludku se našlo. Objednala jsem si totiž confit z kachny s červeným zelím a bramborovým knedlíkem. Luxus. Nejlepší zelí, kachna i knedlík. Vše hraje harmonií chuti a lahodí pohárkům lidského jazyka. Nejlepší kachna, kterou jsem kdy jedla. Dávám za ní Imperiálu velké plus.

Na protější straně stolu mě tentokrát doprovodil snob (bohužel ne .cz) a zvolil telecí líčka s domácí bramborovou kaší. Samozřejmě jsem drze rýpla i do cizího talíře. Kaše na jedničku jemná a lahodná. Líčka se rozplývala na jazyku, byla krásně propečena a dochucena.

Prostor v žaludku pro ochutnání některého z dezertů nezbyl. Není však všem dnům konec. Do Imperiálu se určitě vrátím. Přestože mnou vybrané jídlo nebylo vizuálně orgasmické, chutí to byla naprostá gastronomická první třída.

Cafe Imperial, Na Poříčí 15, Praha 1, www.cafeimperial.cz

Dnes zavítáme krapet dál od Prahy. Máme zimu, čas sportovců. Lyžování a Praha nejdou moc dohromady. Sportovci, lyžaři a také gastroturisti vyrazte směr Ještěd. Není to úplně za humnem, ale ani velká dálka. Užijte si lyžování, načerpejte čerstvý vzduch a až vaše tělo vytvoří endorfíny, zadechněte pod Ještědem v hospodě Domov.

Hospoda působí z venku jako perníková chaloupka. Interiér je rustikální a atmosféru vykresluje především velký krb, kde po 18té hodině připravují velikánské fláky masa. Já jsem do Domova hopsla hladová a vylyžovaná. Objednala jsem čočkovou polévku a vepřové koleno. Jojo dietní dvojka. Jídlo mě velmi překvapilo. Na Liberec bomba chuť. Kontrola okem na výbornou a kontrola jazykem rovněž. Tedy vepřové koleno s červeným zelím a domácím knedlíkem doporučuji.

Byla jsem super žíznívá a měla jsem chuť na limču. Ideálně nějakou zvláštní limču. Proto jsem vybrala domácí brusinkovou limonádu s limetou. Drink mě osvěžil. Skoro jako nealkoholické mojito.

A po důkladném sportu, kdy má člověk hlad jako statná vlčice, musel přijít ještě dezertos. Sufflé čokoládové s jahodami a rebarborou byla ta pravá tečka na konec. Mňam.

Hospoda Domov, Ještědská 149, Liberec, www.hospoda-domov.cz

Po náročném pracovním dni mívám hlad a chuť. Hlad po jídle a chuť na dobrý drink. Nedaleko exponované tramvajové spojky, v ulici protkané kvalitními podniky, lze natrefit  na gril a music bar Ultramarin.

U předkrmu neváhám a dávám si  boršč. Gorki boršč z červené řepy a zelí. Tuto polévku jsem  nikde jinde neobjevila, takže na ni chodím právě sem. A myslím, že nejsem jediná. Při mé poslední návštěvě v Ultramarinu si na boršči pochutnával i majitel jednoho z českých top tří eshopů. Boršč je servírován v kotlíku, který používala ještě moje babička. Pokrm je vydatný a lze ho považovat i za hlavní chod.

Měla jsem však v Ultramarinu velký hlad a pokračovala v kozumaci. Mám ráda kachny a dlouho už jsem kachnu neměla. Vybírám kachní prsíčka dekorovaná skořicovou hruškou, grilovaným rajčátkem se šťouchanými bramborami. Výběr se povedl. Kachnička krásně propečená, skořicová hruška dodá libovou chuť svou násládlostí. Grilované rajčátko a brambory rovněž lahodné. Porce větší, na dezert již kapacita žaludku nezbyla.

V tmavším prostředí Ultramarinu přistál na stole ještě kousek prasátka, přesněji vepřová panenka. Na talířku jsem po pěti minutách už žádného vepře nenašla. Zmizel. Přesněji, byl sněden. 

A co ty dvě prvotní chutě? Hlad už nebyl, protože žaludek pěl blahem. A chuť? Stačí sejít do spodní barové části. Koktejly tu míchat umí a já se vzpomínkou na kubánské pláže začínám usrkávat piňa coladu…

Grill Bar & Music Club Ultramarin, Ostrovní 32, Praha 1, www.ultramarin.cz

Slunce svítí, máme leden, do včerejška deset stupňů. A ejhle na víkend pořádně přituhlo. Venku zima a člověku se nechce z nory vylézt. Nedej bože ven za aktivitou.

Chyba, protože užitečné lze spojit s lahodným. A na jednom pražském kopci leží restaurace Na Kopci. Tak šup nahoru. Je to sice vysoko, že člověka nohy bolí, než na kopec vyjde. Ale ta energie vydaná při výstupu stojí za to. Od ledna 2012 mají nově otevřeno a na menu radost pohledět.

Už babička říkala, že polévka je grunt. Takže startuji polévkou z vola. Respektive  vývar z volské oháňky se zeleninou a morkovým knedlíčkem. Je to bomba. Vývary většinou chutnají stejně. Neurazí ani nepřekvapí. Ale tento vývar z volova ocasu mě dostal svou specifickou chutí. Silná polévka pro mrazivý den. Chuť je tak specifická, že jsem ani nepřikusovala domácí chleba.

Váhala jsem nad druhým chodem, páč nabídka zní libově. Rozhodování bylo těžké, měla jsem dva favority. Inu druhého favorita jsem prosadila u spolužrouta a už to jelo. Před mým zvědavým čenichem přistála telecí játra  s glazírovanou hruškou a kaštanovým purée. Panečku, kaštanová kaše. Trochu jsem se bála, ale pan šéf mě přesvědčil, že se vyzná a není jen tak nějaký začátečník. Játra propečená doměkka, kaštanová kaše podobná té bramborové. Jen tu výjimečnou chuť mám na jazyku ještě teď.

Hovězí Flap steak s cibulkami v Barolo balsamicu a bramborovými rosti. Spolužrout se nechtěl moc dělit, ale i decentní ochutnávka mě utvrdila v názoru, že tady vařit umí lépe než výborně.

Brzy si na kopec vyběhnu znovu. Mám v plánu ochutnat místní dezerty. Vypadaly dokonale. A spojím opět lahodné s užitečným – tedy sladké chuťovky se sportem.

A jen tak mimochodem. Cesta tam vede, tedy lenochodi mohou přijet autem…

Restaurace Na Kopci, K Závěrce 2774/20, Praha 5, www.nakopci.com

Vím to už minimálně 9 let a stále jsem se neponaučila!!! Začalo to v knihovně, když jsem narazila na krásný obal knížky, ano, dnes si už (nejen) knihy podle obalu nevybírám, ale tehdy jsem ještě neodolala. Od té doby začalo mé Čokoládové prokletí. Knihu jsem přečetla téméř jedním dechem, ovšem touha po lahodné čokoládě mě minimálně ještě 6 měsíců neopouštěla. Pak však přišla „plavková“ sezóna a touha zmizela s pohledem do zrcadla.

Několik roků byl klid a pak se v televizi objevila filmová verze a zrovna s Johnnym – šup a už jsem v tom zase lítala. Ovšem na letošní „premiéru“ Čokolády jsem se už vyloženě těšila.

Mezi vánočními svátky mi byla představena rodinná (ne moje rodinná) čokoládovna U Červené židle. Není to jen čokoládovna a kavárna, ale je to ráj pro všechny chocoholiky – vybrat si můžete z kvalitní belgické, francouzské a italské čokolády hustou horkou čokoládu např. s pomeranči, zázvorem, chilli, mořskou solí, nebo dokonce s různými lahodnými likéry.

Moje volba byla jasná – horká čokoláda s hruškami, sekanými ořechy a kopcem šlehačky. Tato kombinace byla dokonale vyvážená, nechala vyniknout chuť pravé čokolády, ale zároveň ohromit spojením s hruškou a ořechy. 

A protože je čokoládovna provoněna, nejen vůní kakaa, ale také domácích koláčů, neodolala jsem citronovému cheesecaku, u kterého už na první pohled bylo vidět, že se kvalitními surovinami rozhodně nešetřilo.

Z kavárny nemusíte odcházet pouze s plným břichem a prohloubenou závislostí na čokoládě, ale také s krásnými reprodukcemi pohledů z počátku 20. století, které se v kavárně přímo prodávají. 

Choco café U Červené židle, Liliová 4, Praha 1, www.choco-cafe.cz

Coco. Na první pohled nóbl podnik. Koktejl bar? Proč ne…ale jíst? Tady?

Ok. Nebojím se ničeho. Snobka nesnobka.

Sobotní vypocená kila nesmím hned zazdít „gulášem s pětima knedlama“. V rámci novoročních předsevzetí tedy začnu dvojicí salátů. Fenykl s pomerančem, rukolou a parmezánem je nečekaně vzrušující… chci si jen zobnout… ale nemůžu přestat ochutnávat, dokud talíř nezáří čistotou.

S nástupem Césara však přituhuje. Nevinné kuřátko hovící si v chuťově vyladěné salátové postýlce však čekal stejný osud jako Gladiátory v aréně. Bylo sežráno!

(Začínám tušit, že má dietní předsevzetí mi dlouho nevydrží).

Jenže pak přišla na řadu husí jatýrka na portském s bylinkovým máslem na rozpečené bagetce. I ty Brute, i ty jsi mě zradil. Doktorka Kateřina by mě nepochválila. Odcházím zpytovat svědomí a předávám štafetu.

Kachna mně zanechala u stolu samotnou a zmizela někam do dáli.

Na mne čekal hřeb odpoledne. Hovězí rib eye s tymiánovou omáčkou a zeleninovým pyré. Definitivní smrt. Vynikající vybalancovaná chuť připomínající svíčkovou omáčku.

Zavolejte kuchaře, já se chci vdát!

Sladká tečka mne nemohla minout. Smažená zmrzlina v mandlovém obalu s lesním ovocem byla vynikajícím zakončením tohohle šestého hříchu.

Odevzdaně jsem se přesunula na bar a srkala delikátní kávu. Barman byl profesionálně milý jako vždy a venku se nenápadně začalo smrákat.

Coco cafe disco bar, Kaprova 8, Praha 1, www.facebook.com/cococafebar

by Kachna & Koudy

„Hola, que tal?“ to je běžné uvítání v ryze mexické restauraci Las Adelitas. Pro nás cestovatele s láskou k Mexiku je toto místo oázou v Praze. Oázou, kde si procvičíte španělštinu, a vychutnáte pravou mexickou kuchyni. Stejně jako v Mexiku to trochu pálí, ale pálit to musí. Horké pláže Pacifiku i Karibiku patří neodmyslitelně k zemi kaktusů a tequilly. A když pálí slunce, pálí také jídlo.

Vyzkoušejte třeba tacos de tinga. Tedy kukuřičné tortilly zalité kysanou smetanou a k tomu salát, sýr a kuřátko. Je to relativně malá porce. Já křehká žena ji zmáknu a ani nenechám hladovému muži. Vyzkoušeno! Muži čekajícímu, že kousek tacos zbyde, zůstal jen smutný kukuč. Pro větší hlad doporučuji burritos nebo quesadillky.

Jako předkrm si dejte polévku. Sopa azteca je pálivý nářez, ale chutná skvěle. Pokaždé mě rozehřeje stejně jako mexické pláže. Polévka je kuřecího původu s tortilla krutonky a kousky chilli.

Každá návštěva Las Adelitas ve mně vyvolává cestovatelské touhy a travel slina se jen těžce krotí. Tak adiós amigos. Nos vemos en Mexico…

Restaurace Las Adelitas, Americká 8, Praha 2 Vinohrady, www.lasadelitas.cz

Při jedné z vánočních procházek Prahou jsem narazila na 50. léta, rock ‚n‘ roll a Lincoln Continental HardTop Sedan. Už když vezmete za kliku diner baru James Dean, pocítíte tu energii a nespoutanost. Nebudete vědět, zda se kochat stylovým retro interiérem nebo úžasným jídlem.
I přesto, že jsem na nápojovém lístku našla vanilkovou coca-colu, zvolila jsem raději domácí malinový ledový čaj, překvapivě z opravdových živých malin 🙂 

Po lahodném čaji však přišel problém. Nevěděla jsem, zda se mám soustředit na výběr jídla, nebo projet v hlavě všechny názvy písní z „Pomády“, zkusit štěstí v místním jukeboxu a zavzpomínat na žhavou letní lásku Sandy a Dannyho. Hlad však zvítězil a tak jsem si objednala Bacon chedar burger, hranolky a coleslaw salát. Pokud ledový čaj byl moc dobrý, tak tento skvěle dochucený, fantasticky propečený, čerstvý burger byl opravdu vynikající.

A co by to bylo za americký bar, kdyby nepodávali milkshake. Proto jsem se vzdala všech úžasných moučníků a završila svoji nezapomenutelnou návštěvu baru, ne pomyslnou, ale opravdovou třešničkou, a ne na dortu, ale na ostružinovém shaku.

James Dean, V Kolkovně 1, Praha 1, www.jamesdean.cz

Tahle kavárna se mi vždycky obtížně hledá. Ano, přiznávám, původem nejsem Pražák, tedy spleť uliček nad Národní třídou je pro mne občas jako labyrint a vždycky s úlevou vydechnu, když spatřím Řetězovou ulici (bůh žehnej google maps :).

Cafe Ebel je malá útulná kavárna s klenutými stropy a každou židlí jinou. Už i kvůli tomu se mi tam líbí (kdo by obdivoval uniformovanost, že).

Kávu si sami praží a je prostě výborná!

Dá se tam i pojíst něco menšího jako třeba panini, toasty atd. Jen ty snídaně se ještě nenaučili… No tak snad příště.

Cafe Ebel, Řetězová 9, Praha 1, http://ebelcoffee.cz/cz