Šílenství, které vypuklo kolem skupiny Coldplay, mi nic neříká stejně jako neděle bez kávy. 

Vypravila jsem se tedy včera do Amandine, neboť se mi zastesklo po Paříží a po všech těch šampselysejských a monmártrských kavárnících, které mám vždy tendenci podezřívat ze čtyřprocentnosti. Ale to možná jen ten jazyk…

V Café Amandine se mluví česky, i když inspirace Paříží je přítomna. Bylo tam příjemně teplo stejně jako na od nedělního slunce rozpálené náplavce. A tak jsem si k domácí limči dala ještě kávu a pěkně studenou.

A studená hra s ledovou kávou mohla začít. Růžové brýle na oči, na kelímku růžová nálepka a na dohled Pražský hrad. A mně bylo krásně i bez britské skupiny a francouzských uliček.

Café Amandine, Na Moráni 17, Praha 2, http://www.cafeamandine.cz