Po náročném pracovním dni mívám hlad a chuť. Hlad po jídle a chuť na dobrý drink. Nedaleko exponované tramvajové spojky, v ulici protkané kvalitními podniky, lze natrefit  na gril a music bar Ultramarin.

U předkrmu neváhám a dávám si  boršč. Gorki boršč z červené řepy a zelí. Tuto polévku jsem  nikde jinde neobjevila, takže na ni chodím právě sem. A myslím, že nejsem jediná. Při mé poslední návštěvě v Ultramarinu si na boršči pochutnával i majitel jednoho z českých top tří eshopů. Boršč je servírován v kotlíku, který používala ještě moje babička. Pokrm je vydatný a lze ho považovat i za hlavní chod.

Měla jsem však v Ultramarinu velký hlad a pokračovala v kozumaci. Mám ráda kachny a dlouho už jsem kachnu neměla. Vybírám kachní prsíčka dekorovaná skořicovou hruškou, grilovaným rajčátkem se šťouchanými bramborami. Výběr se povedl. Kachnička krásně propečená, skořicová hruška dodá libovou chuť svou násládlostí. Grilované rajčátko a brambory rovněž lahodné. Porce větší, na dezert již kapacita žaludku nezbyla.

V tmavším prostředí Ultramarinu přistál na stole ještě kousek prasátka, přesněji vepřová panenka. Na talířku jsem po pěti minutách už žádného vepře nenašla. Zmizel. Přesněji, byl sněden. 

A co ty dvě prvotní chutě? Hlad už nebyl, protože žaludek pěl blahem. A chuť? Stačí sejít do spodní barové části. Koktejly tu míchat umí a já se vzpomínkou na kubánské pláže začínám usrkávat piňa coladu…

Grill Bar & Music Club Ultramarin, Ostrovní 32, Praha 1, www.ultramarin.cz

Slunce svítí, máme leden, do včerejška deset stupňů. A ejhle na víkend pořádně přituhlo. Venku zima a člověku se nechce z nory vylézt. Nedej bože ven za aktivitou.

Chyba, protože užitečné lze spojit s lahodným. A na jednom pražském kopci leží restaurace Na Kopci. Tak šup nahoru. Je to sice vysoko, že člověka nohy bolí, než na kopec vyjde. Ale ta energie vydaná při výstupu stojí za to. Od ledna 2012 mají nově otevřeno a na menu radost pohledět.

Už babička říkala, že polévka je grunt. Takže startuji polévkou z vola. Respektive  vývar z volské oháňky se zeleninou a morkovým knedlíčkem. Je to bomba. Vývary většinou chutnají stejně. Neurazí ani nepřekvapí. Ale tento vývar z volova ocasu mě dostal svou specifickou chutí. Silná polévka pro mrazivý den. Chuť je tak specifická, že jsem ani nepřikusovala domácí chleba.

Váhala jsem nad druhým chodem, páč nabídka zní libově. Rozhodování bylo těžké, měla jsem dva favority. Inu druhého favorita jsem prosadila u spolužrouta a už to jelo. Před mým zvědavým čenichem přistála telecí játra  s glazírovanou hruškou a kaštanovým purée. Panečku, kaštanová kaše. Trochu jsem se bála, ale pan šéf mě přesvědčil, že se vyzná a není jen tak nějaký začátečník. Játra propečená doměkka, kaštanová kaše podobná té bramborové. Jen tu výjimečnou chuť mám na jazyku ještě teď.

Hovězí Flap steak s cibulkami v Barolo balsamicu a bramborovými rosti. Spolužrout se nechtěl moc dělit, ale i decentní ochutnávka mě utvrdila v názoru, že tady vařit umí lépe než výborně.

Brzy si na kopec vyběhnu znovu. Mám v plánu ochutnat místní dezerty. Vypadaly dokonale. A spojím opět lahodné s užitečným – tedy sladké chuťovky se sportem.

A jen tak mimochodem. Cesta tam vede, tedy lenochodi mohou přijet autem…

Restaurace Na Kopci, K Závěrce 2774/20, Praha 5, www.nakopci.com

Vím to už minimálně 9 let a stále jsem se neponaučila!!! Začalo to v knihovně, když jsem narazila na krásný obal knížky, ano, dnes si už (nejen) knihy podle obalu nevybírám, ale tehdy jsem ještě neodolala. Od té doby začalo mé Čokoládové prokletí. Knihu jsem přečetla téméř jedním dechem, ovšem touha po lahodné čokoládě mě minimálně ještě 6 měsíců neopouštěla. Pak však přišla „plavková“ sezóna a touha zmizela s pohledem do zrcadla.

Několik roků byl klid a pak se v televizi objevila filmová verze a zrovna s Johnnym – šup a už jsem v tom zase lítala. Ovšem na letošní „premiéru“ Čokolády jsem se už vyloženě těšila.

Mezi vánočními svátky mi byla představena rodinná (ne moje rodinná) čokoládovna U Červené židle. Není to jen čokoládovna a kavárna, ale je to ráj pro všechny chocoholiky – vybrat si můžete z kvalitní belgické, francouzské a italské čokolády hustou horkou čokoládu např. s pomeranči, zázvorem, chilli, mořskou solí, nebo dokonce s různými lahodnými likéry.

Moje volba byla jasná – horká čokoláda s hruškami, sekanými ořechy a kopcem šlehačky. Tato kombinace byla dokonale vyvážená, nechala vyniknout chuť pravé čokolády, ale zároveň ohromit spojením s hruškou a ořechy. 

A protože je čokoládovna provoněna, nejen vůní kakaa, ale také domácích koláčů, neodolala jsem citronovému cheesecaku, u kterého už na první pohled bylo vidět, že se kvalitními surovinami rozhodně nešetřilo.

Z kavárny nemusíte odcházet pouze s plným břichem a prohloubenou závislostí na čokoládě, ale také s krásnými reprodukcemi pohledů z počátku 20. století, které se v kavárně přímo prodávají. 

Choco café U Červené židle, Liliová 4, Praha 1, www.choco-cafe.cz

Coco. Na první pohled nóbl podnik. Koktejl bar? Proč ne…ale jíst? Tady?

Ok. Nebojím se ničeho. Snobka nesnobka.

Sobotní vypocená kila nesmím hned zazdít „gulášem s pětima knedlama“. V rámci novoročních předsevzetí tedy začnu dvojicí salátů. Fenykl s pomerančem, rukolou a parmezánem je nečekaně vzrušující… chci si jen zobnout… ale nemůžu přestat ochutnávat, dokud talíř nezáří čistotou.

S nástupem Césara však přituhuje. Nevinné kuřátko hovící si v chuťově vyladěné salátové postýlce však čekal stejný osud jako Gladiátory v aréně. Bylo sežráno!

(Začínám tušit, že má dietní předsevzetí mi dlouho nevydrží).

Jenže pak přišla na řadu husí jatýrka na portském s bylinkovým máslem na rozpečené bagetce. I ty Brute, i ty jsi mě zradil. Doktorka Kateřina by mě nepochválila. Odcházím zpytovat svědomí a předávám štafetu.

Kachna mně zanechala u stolu samotnou a zmizela někam do dáli.

Na mne čekal hřeb odpoledne. Hovězí rib eye s tymiánovou omáčkou a zeleninovým pyré. Definitivní smrt. Vynikající vybalancovaná chuť připomínající svíčkovou omáčku.

Zavolejte kuchaře, já se chci vdát!

Sladká tečka mne nemohla minout. Smažená zmrzlina v mandlovém obalu s lesním ovocem byla vynikajícím zakončením tohohle šestého hříchu.

Odevzdaně jsem se přesunula na bar a srkala delikátní kávu. Barman byl profesionálně milý jako vždy a venku se nenápadně začalo smrákat.

Coco cafe disco bar, Kaprova 8, Praha 1, www.facebook.com/cococafebar

by Kachna & Koudy

„Hola, que tal?“ to je běžné uvítání v ryze mexické restauraci Las Adelitas. Pro nás cestovatele s láskou k Mexiku je toto místo oázou v Praze. Oázou, kde si procvičíte španělštinu, a vychutnáte pravou mexickou kuchyni. Stejně jako v Mexiku to trochu pálí, ale pálit to musí. Horké pláže Pacifiku i Karibiku patří neodmyslitelně k zemi kaktusů a tequilly. A když pálí slunce, pálí také jídlo.

Vyzkoušejte třeba tacos de tinga. Tedy kukuřičné tortilly zalité kysanou smetanou a k tomu salát, sýr a kuřátko. Je to relativně malá porce. Já křehká žena ji zmáknu a ani nenechám hladovému muži. Vyzkoušeno! Muži čekajícímu, že kousek tacos zbyde, zůstal jen smutný kukuč. Pro větší hlad doporučuji burritos nebo quesadillky.

Jako předkrm si dejte polévku. Sopa azteca je pálivý nářez, ale chutná skvěle. Pokaždé mě rozehřeje stejně jako mexické pláže. Polévka je kuřecího původu s tortilla krutonky a kousky chilli.

Každá návštěva Las Adelitas ve mně vyvolává cestovatelské touhy a travel slina se jen těžce krotí. Tak adiós amigos. Nos vemos en Mexico…

Restaurace Las Adelitas, Americká 8, Praha 2 Vinohrady, www.lasadelitas.cz

Při jedné z vánočních procházek Prahou jsem narazila na 50. léta, rock ‚n‘ roll a Lincoln Continental HardTop Sedan. Už když vezmete za kliku diner baru James Dean, pocítíte tu energii a nespoutanost. Nebudete vědět, zda se kochat stylovým retro interiérem nebo úžasným jídlem.
I přesto, že jsem na nápojovém lístku našla vanilkovou coca-colu, zvolila jsem raději domácí malinový ledový čaj, překvapivě z opravdových živých malin 🙂 

Po lahodném čaji však přišel problém. Nevěděla jsem, zda se mám soustředit na výběr jídla, nebo projet v hlavě všechny názvy písní z „Pomády“, zkusit štěstí v místním jukeboxu a zavzpomínat na žhavou letní lásku Sandy a Dannyho. Hlad však zvítězil a tak jsem si objednala Bacon chedar burger, hranolky a coleslaw salát. Pokud ledový čaj byl moc dobrý, tak tento skvěle dochucený, fantasticky propečený, čerstvý burger byl opravdu vynikající.

A co by to bylo za americký bar, kdyby nepodávali milkshake. Proto jsem se vzdala všech úžasných moučníků a završila svoji nezapomenutelnou návštěvu baru, ne pomyslnou, ale opravdovou třešničkou, a ne na dortu, ale na ostružinovém shaku.

James Dean, V Kolkovně 1, Praha 1, www.jamesdean.cz

Tahle kavárna se mi vždycky obtížně hledá. Ano, přiznávám, původem nejsem Pražák, tedy spleť uliček nad Národní třídou je pro mne občas jako labyrint a vždycky s úlevou vydechnu, když spatřím Řetězovou ulici (bůh žehnej google maps :).

Cafe Ebel je malá útulná kavárna s klenutými stropy a každou židlí jinou. Už i kvůli tomu se mi tam líbí (kdo by obdivoval uniformovanost, že).

Kávu si sami praží a je prostě výborná!

Dá se tam i pojíst něco menšího jako třeba panini, toasty atd. Jen ty snídaně se ještě nenaučili… No tak snad příště.

Cafe Ebel, Řetězová 9, Praha 1, http://ebelcoffee.cz/cz

V době, kdy se ve Fregattě proháněl Zdenda Pohlreichů, bylo vidět, že tato restaurace má něco do sebe. Ve Fregattě už tehdy panoval pořádek a jídlo vypadalo lépe, než v Ano šéfe bývá zvykem. Po zásahu Šéfa se Fregatta ještě zlepšila.

Vrcholem chuti je zdejší káča s červeným zelím a bramborovým knedlíkem.

Svíčkovou tu podávají de facto jako dva chody. Šlehačku se sladkými brusinkami jsem nejednou považovala za dezert.

Pokud se nechcete přejíst jako já, zkuste některý z předkrmů. Vzhledem k velikosti lze považovat za hlavní chod. Drůbeží jatýrka nejen skvělě vypadají, ale také chutnají.

A jen tak mimochodem… Mají také cukrárnu…

Restaurace Fregatta, Měchenice, www.fregatta.cz

Bylo nebylo a Snobky opustily na Vánoce Prahu. Rozjely se do různých koutů naší vlasti. Jiný kraj, jiný mrav. A čím Snobky zasytily svá rozmazlená bříška?

1. Plzeňská rybí polévka

Začínáme klasicky silným rybím vývarem se zeleninou.

2. Nedakoňská rolka

Další alternativou štědrovečerního předkrmu je šunková rolka plněná křenovou šlehačkou.

3. Kunovský kapr

Protože Štědrý večer má být skutečně štědrý, podáváme kapra pečeného na másle a česneku s poctivým bramborovým salátem, mrkví, žampiony a hráškem.

4. Supersnobský zákrm z Jesenice

A co dodat na závěr. Nemáte rádi kapra? Máme mnoho chutí na vybranou! Aneb jak se praví v pohádce Byl jednou jeden král: „Co je kyselé, nemusí být slané.“ 🙂

I přes příšernou kocovinu, která jí zatemňovala mozek, se ho snažila vnímat. Seděl naproti ní a dost se snažil vzbudit dobrý dojem.

„Víš, ty jsi ta nejúžasnější ženská, jakou jsem poznal. Chytrá, hezká, akční …“

Takhle už mluvil asi patnáct minut.  Jeho hlava se redukovala na mluvící ústa, která připomínala vánočního kapra, kterého měla od včerejška ve vaně. Nechávala ho. Stejně jí pořád ještě nepřinesli tomatovku , která ji vždycky vyseká z kocoviny úplně nejlíp. Mezi tím se bavila představou jeho plovoucího u ní ve vaně.

Konečně jim přinesli tomatovou polévku, kterou v restauraci Carmelita vaří opravdu výtečně. Přestal mluvit a alespoň spolu poobědvali.

Ristorante Carmelita, Újezd 406/31, 118 00 Praha – Malá Strana, www.restauracecarmelita.cz