Pojem Sabores mi není neznámý, první prodejna se španělskými mňamkami se v Praze otevřela před 6 lety. Dnes jsou tyto prodejny, kam nedoporučuju chodit hladová, v Praze tři. Frčí jim také eshop. A nově k nim přibyl Tapas bar v centru.
Takže jsem byla zvědavá. Vím, že jejich sexy prasečí nožičky, které provokativně visí ve výloze, jsou v top kvalitě, a že je dodávají do nejlepších restaurací. Vím, že mají skvělé víno, po kteréms e dějí věci. A všechny ty jejich paštičky, mořské věci a sýry…

Ale co si budem povídat, kvalitní ingredience není vše.
Tapas Bar jsem navštívila 2x, poprvé ještě před oficiální otevíračkou. A první návštěva mě nijak neuchvátila. „Jo, dobré.“ Ale dobré je za tři a já chtěla víc… Víc chuti, víc zážitků, víc příběhů.
A při druhé návštěvě jsem toho dostala tolik, že jsem měla chuť si zbytek nechat zabalit i s šéfkuchařem.
Honza Horký mě totiž úplně odrovnal.

Vůbec na mě nešel pomalu a rovnou mě hodil do vody. Respektive do gazpacha. Nejjemnějšího gazpacha, co do konzistence a zároveň nejsilnějšího, co do chuti. A v něm úchvatné ceviche z mořského vlka. Všechno to bylo donačančané avokádovou pěnou, opečenou křupavou rybí kůžičkou a taky krutomatem, který si Honzík krutí sám. (Krutomat je rajče dehydrované pomocí plynového dusíku.)

Pak přišly ančovičky, které zakrouceně roztomile spinkaly na plátku býčího rajčete. K tomu všemu ještě kaviár z olivového oleje s příchutí chilli a příběhem. Tedy příběhem o tom, jak lze toto vyrobit. Jo, to už je vyšší dívčí.

A to přišlo. Přišlo to z lesa a já chtěla, aby to nikdy neskončilo. Lilek z Josper grilu a burrata (mozzarela o pár levelů výš). Když jsem to ochutnala, začala jsem věřit, že ta kráva měla vážně šťastný život. A teď ho mám i já. Společnost lilku a burratě totiž dělal lanýžový krém, kaviár z lanýžového oleje, borůvkové pyré a šťavel. Takové ty kyselé trojlístky z lesa, kterým někdo (třeba já) říkaval zelíčko. Už jsem řekla, že jsem chtěla, aby to nikdy neskončilo?

Sladká tečka pak přišla ve formě creme catalan s mandlovým crumblem (babička tomu říkávala drobenka) a vanilkovou zmrzlinou. Ale to už bylo jen formálním zakončením večírku, kdy jsem se postupně od stolu přesunula k baru, kde jsem šéfkuchaře doslova hltala. Jeho jídlo i jeho slova. Toho kluka to snad vážně baví 🙂

Tapas Bar Sabores, Malá Štupartská 3, Praha 1

Ještě v dobách, kdy jsme se s láskou checkovali přes náš milovaný Foursquare, mě uchvátil check-in kamarádky v jisté Home Kitchen. Říkala jsem si tehdy “hmmm Home Kitchen, to zní dobře, že by nějaká novinka”. Žádná novinka to nebyla, Home Kitchen byl už tehdy zaběhlý podnik, který mi unikal. Ihned následující sobotu jsem tam vyrazila.

První dojem byl rozporuplný, páč mi 11.30 odmítli udělat moje milovaná vejce. Nechápala jsem proč. Co je tak těžkého na tom praštit tři vajca na šporhelt, když mají prázdný krám. Vybrala jsem si tedy hráškový krém a domácí jahodový koláč, abych nad nimi hned nelámala hůl. Po prvním soustu krému jsem rychle zapomněla na prvotní hejt kvůli zamítnutí vajec, protože krém byl tak nějak jiný, ale extrémně dobrý. Vlastně jako od maminky… A jooo, ona je to home kitchen 🙂 Jahodový koláč byl krásně vláčný, jahody hrály prim a troufnu si tento koláč označit jako must have.

Od mé první návštěvy uplynulo několik měsíců. Čas šel dál, Foursquare nám pomalu zrušili a Home Kitchen otevřel novou a výrazně větší pobočku v Marině v Holešovicích. Já se od té doby stala pravidelným hostem právě oné holešovické pobočky a za těch x návštěv jsem nezažila ani jedno negativum. Jak můžete vidět, vejce už stíhám, respektive připraví vám je v holešovické pobočce i později než v 11, což velmi oceňuji. Nečekejte tady katův šleh ani eidam třicítku. Tady se vaří po domácku, z kvalitnách surovin a přímo před vašimi zraky. Hodně tu frčí polévky, které lze považovat za hlavní chod, hráškové, květákové, bramborové, všechny velmi dobré a skvěle dochucené. A pokud pro uspokojení potřebujete i trochu sacharidů, místní domácí chleba vás rozhodně nezklame.

Nabídka jídel se mění, kromě polévek a koláčů už mi přes pusu prošlo kuřecí s brokolicí, bůček a hromada dalších jednoduchých ale výborných pokrmů, které jsem v chuťové extázi nestihla vyfotit. Znáte to, hlad je hlad a když chutná, tak to jde rychle.

Až budete přemýšlet, kam zajít na něco hodně dobrého, je Home Kitchen vhodnou volbou, ať už chcete snídat, obědvat a nebo… Vykašleme se už na ty názvy snídaně, večeře oběd… Prostě když máte hlad, tak zajděte. Je to tam super 🙂

Home Kitchen, Praha centrum – Jungmannova 8

Home Kitchen, Praha Holešovice – Jankovcova 1596/1a, homekitchen.cz

Není v Praze mnoho restaurací, které by se (dle mého názoru) mohly pyšnit skvěle vyváženým sezónním menu a zároveň tak fantastickou selekcí moravských i zahraničních vín. Red Pif je jednou z mála, která splňuje obě tyto radosti dohromady.

Pokud do této restaurace jednou vkročíte, riskujete, že se stanete automaticky stálým hostem. Hned ve dveřích na baru většinou potkáte vždy usměvavého a dobře naladěného majitele Milana, který má na starosti především výběr těch nejlepších vín a nenápadně je vždy k dispozici, když je potřeba cokoliv vyřešit.

Další věc, která vás rozhodně zaujme je ta, že kašlou na tradiční jídelní lístek. Místo něj vám ke stolu přinesou velkou černou tabuli popsanou křídou, abyste si vybrali z jejich aktuální nabídky. A důvod? Menu se mění dle sezónních a zrovna čerstvých surovin, lístek by tak museli tisknout téměř denně a to by nebylo zrovna ekologické. V nabídce naleznete příjemnou směs tradičních francouzkých a českých pokrmů jako je kohout na víně, slávky, candát nebo dokonce meruňkové knedlíky. Všechny postupy jsou původní-jako z dob našich babiček a prababiček.

A teď k vínu, které je doménou celé restaurace a je to vlastně taková jejich chlouba, na kterou mohou být skutečně pyšní. Celou jednu stěnu restaurace totiž tvoří právě vinotéka. Najdete zde vína především přírodní nebo bio, která jsou vyráběna v souladu s přírodou. Velmi sympatické je, že téměř si člověk může ochutnat po skleničkách. Za večer tedy zdegustujete mnoho různých chutí, které skvěle doplňují dobré jídlo. Nemusíte se bát ani pokud se ve víně nevyznáte. Je dobré nechat si doporučit, protože právě oni nejlépe ví, co se k danému pokrmu hodí. Popsali jsme chuť, jaké víno by se nám líbilo a přesně takové jsme měli za malou chvíli nalité v elegantní sklenici.

Můj soukromý tip: Pokud nemáte zrovna hlad na něco velkého, rozhodně si objednejte jejich domácí kachní rilette, který mají naprosto fenomenální. Masa je v něm opravdu hodně a pravděpodobně se do něj zamilujete tak, jako všichni, kdo na něj chodí z daleka.

Do Red Pifu chodím ráda i jen tak večer na skleničku bez speciální příležitosti nebo když se nám nechce v neděli doma nic vařit. Kuchaře tu mají opravdu šikovné.

Tato recenze vznikla po mnohonásobném testování kvality a pokaždé to bylo jen lepší.

Red Pif. www.redpif.cz Betlémská 9, Praha 1

Všechno je jednou poprvé. A tak jsme vyrazily reprezentovat Snobku na piknikovo grilovací sraz foodblogerů. Vzhledem k tomu, že pokrmy i nápoje byly přislíbeny, rozhodnuty jsme byly ihned a přece aspoň potkáme představitele dalších českých blogísků.

Když ovšem přišel dotaz „už víte, co budete grilovat“, vyděsily jsme se. My?  A grilovat.

Milé Janči z Popečeníčka jsme tak slušně napsaly, že se bohužel zúčastnit nemůžeme, protože prostě nevaříme a pouze žereme. (Napsaly jsme to asi slušněji :-))

Nicméně Janča se odradit nenechala a zpětně jí za to děkujeme. Přijala nás takové, jaké jsme, tedy bez vaření, ale za to s vyvinutými chuťovými pohárky.

A že bylo co ochutnávat. Blogeři a blogerky grilovali své vlastní nejdobřejší dobroty na Lotus Grilech, až se z nich kouřilo. Tedy nekouřilo. Jak nás Ondra – PR Lotus Grill Kluk poučil. Tito barevní cvalíci nekouří. A navíc nám jistý řezník z nejlepšího obchodu ve městě poslal libové špekáčky a salčíči i s tou jejich skvělou Lokální hořčicí.

Sešla se jídla slaná i sladká, zdravá i prasácká. Ze sladkých jídel nás totálně nadchly grilované broskve s řeckým jogurtem, slaným karamelem a kardamomem od Sugartown.  A taky vítězka celé sešn Cherries on top a její grilovaný ananas s akátovým sirupem a skořicí, kokosové mascarpone. Řeknete si, mascarpone, pche.

Ale to byl PAN mascarpone s PANÍ kokosovou dužinou a spolu nám z toho udělali pěknou divočinu.

Ze slaných jídel to u mě vyhrala Maťa, co varí i s její blonďatou kamarádkou. Jako já nejsem kuřecí typ. Ale když se to křídlo pořádné vyráchá ve whisce a doplní se to sladkopikantním čatní, tak jsem ochotna i na chvíli zapomenout, že kuřata jí, dle mé teorie, pouze děti a vegetariáni.

A v těsném závěsu krevety Tandoori od již zmínených Sugartown Prague s mátové majdou. Ta se dala i samotná. Jen tak prstem. Na krevety a na blonďáky mám slabost. A po ochutnání musím říct, že taková dobrá kreveta při čtvrtku lepší jak nedobrý blonďák kterýkoliv den.

Pro každého se našlo něco. Skalní alkoholici ocenili grilované mojito. Pokud jednou nekouřící cvalíci dorazí na Kubu, budou se kubánští kuci hodně divit, jak se dá tento drink vytunit.

Prostě dokonalá akce. Díky všem za pozvání, nové kontakty, pamparádní stravu (až jsme se styděly, že jsme jen vyžírky) i bezedné lahve s vínem.

Recenze na obchody sem nedáváme příliš často. Ale tohle, tohle není jen tak obyčejný obchod. Je to nejkrásnější obchod na světě.

V chlaďáku se líně povalují naducané špekáčky, sexy párky různého původu, šťavnaté fláky přeštického čuníka i české stračeny a volají a lákají konzumenty jako bájné Sirény námořníky: „Kup si nás a nech si nás ugrilovat. Nebudeš litovat…“

Tak co jsem měla dělat. Jsem jen slabá žena.
Vlastně jsem ochotna za kousek Dlouhé s Lokálem a Naším masem vyměnit celou Pařížskou. A nemyslím tu šlehačku.

Znáte ten vtip: 3 blondýny vejdou do řeznictví a objednají si troje párky, stejk, 2 hamburgry, salsicciu na ochutnání, salsicciu sebou, 2 stejky sebou, jo a ještě jatýrka. A slaninu. Ať je to do čeho zabalit. A zabalte nám k tomu i pana mistra řezníka i ty dva týpky, co to tu krájí a grilují…
Hm, tak to není vtip.

Takhle to bylo. Prostě si nás tohle přenádherné voňavé řeznictví získalo svou krásnou atmosférou, přemilou obsluhou a dokonalým masiskem. A to blondýny umí ocenit. Takže jsme jim to tam lehce vyžraly. Nacpaly se jako kuny a byly šťastné tak, že jsme tam zářily štěstím a blahem jak tři komety.

K tomu všemu ještě pan mistr řezník František Kšána ml., který byl tak skvělý, že bych si ho dala i rare.
Jiné maso než to Naše už nechci a za muže chci řezníka. Tak.

Naše maso, Dlouhá 39, Praha, nasemaso.ambi.cz

Pět let zpět to bylo na jižní Moravě dost zoufalé, z krize ducha (ba i těla) nás tenkrát vyvedl kamarád, který nám ukázal spasení jménem Cafe Fara (již jsme snad stokrát referovali).

Od té doby se však mnoho věcí na slunném jihu změnilo a nové zajímavé podniky vyrůstají jak houby po dešti. Příkladem je restaurant Sojka a spol. V centru Mikulova působí jako zjevení. Nicméně dali jsme na rady našich spřízněných gastroduší a šli ty ptáčky otestovat.

Rozhodli jsme se ověřit si nabízenou klasiku, tedy muž zakrojil do hovězího pupku se steakovými hranolkami a pepřovou omáčkou a já si po pražsku s přísným okem naporoučela hovězí líčka se chřestovým pyré.

Na první pokus ptáčci více než prošli. Vlastně jsme naprosto oněměli tou lahodností chutí. Oboje bylo připraveno na jedničku.

Ovšem dorazila nás domácí (ano domácí!) zmrzlina. Stonásobně více plná chuti než cokoliv co jste kdy měli v kornoutku. Maková byla opravdu maková, pistáciová byla více, než pistáciová a o čokoládové už snad ani psát nebudu.

Roztouženě jsme dodegustovali poslední kousek zmrzliny a jali se vychutnávat vynikající červené. A já měla opravdu radost, že Fara má konečně konkurenta.

Sojka a spol, Náměstí 10, 692 01 Mikulov, www.sojkaaspol.cz

Nejraději chodím jíst s mými Snobkami. Obzvláště těmi, které (bez ohledu na pohlaví) mají stejné chutě jako já. To znamená maso, ryby, potvory z moře vytažené a nevadí jim, či je alespoň nepohoršuje, absence vaty typu pečiva a příloh. Vyrazím- li totiž s civilistou, případně jiným stravovacím druhem, odmítá často vzájemné ochutnávání (jídla), nedej bože sdílení talířů. Ovšem zde je sharing více než žádoucí.

Pokud jste si dodnes mysleli, že tapas patří do španělské kuchyně a znamená to olivy, šunku apod., jste na velkém omylu. My jsme byly tři blonďaté křehké dívky po náročném fyzickém výkonu a v hospodě u Gregorů (která byla předem vytipovaná a prolustrovaná) jsme si nechaly připravit pravé české tapas hody z jídel předkrmových.

Nejdřív nám bříška zahřál báječný hříbkový krém, který nepotřeboval ani čerstvě namletý pepř. Navíc pan vrchní pohotově zareagoval na naši částečnou nesnášenlivost na krutony a přinesl je zvlášť. Polévku jsme si daly ještě každá vlastní. Pak už ale nastala soutěž o to, kdo si urve nejlepší sousto. Vzhledem k tomu, že byla skvělá všechna, nebyl boj vůbec krvavý, přežily jsme všechny a z hodování se tak stal poklidný, místy až nudný dýchánek plný spokojeného pomlaskávání a následně drobného funění.

„Takže my si dáme tlačenku, uzené vepřové kolínko, kachní paštiku, vepřový bůček, tatarák … a salát.“ (Ten jsme si stejně daly, jen aby to nevypadalo, že blondýny v Praze jí samé prasárny*. A bez chleba.)

A všechno bylo perfektní. Tlačenka byla plná masa, hustě posypaná na drobno nakrájenou cibulkou a spokojeně si lebedila v octu. Tatarák byl dle očekávání velmi dobrý, česnek silný a topinky skoro zbytečné. (Na co chleba, když mám maso.)

Mě osobně velmi nadchl bůček, připravená ve vakuu, s hořčicí, křenem jako křen a šalotkou.

Velmi jednoduše připravený salát s řepou a kozou nám pro změnu chutně doplnil vitamíny.

Ale nejlepší byla paštika. Hrubá, domácí, plná masa s brusinkovým želé a jablečnou kašičkou.

A pak nám došlo, že nemáme na stole to koleno!!!! Skandál.

A tak jsme si ho daly jako dezert. Měkoučké uzené vepřové kolínko s jablečným křenem. Přišlo sice se zpožděním, zato zdarma. Prý za čekání. Perfektní tečka.

Nabídku číšníka o výběr z dezertů jsme už odmítly. Měly jsme přece to koleno. A víc se do nás nevejde. Porce byly sice předkrmové, ale bylo toho dost.

A tak jsme rozloučily s restaurací u Gregorů, kde jsme přijaly asi 15x tolik kalorií, kolik jsme spálily na bruslích na okruhu Nymburk – Poděbrady – Nymburk. Holt život je jeden z nejtěžších.

Restaurace U Gregorů, Palackého třída 440, Nymburk, www.ugregoru.cz

*Pozn. autorky Kachny: Aby bylo jasno. Nic z výše popsaného za prasárnu nepovažuji. Názory na výživovou problematiku se však různí.