Na první pohled se může zdát, že lehce diskriminujeme vše, co začíná na vege/vega, ale není to tak. Jen prostě trochu nadržujeme všem kravám, bejkům a jiným masem oplývajícím živočichům. Chcete- li ale ochutnat něco, co jste nikdy neochutnali, musíte občas vyrazit tam, kam byste jinak dobrovolně nikdy nešli. Když se k nám dostaly zprávy o prej báječném vegeburgeru a neskutečném raw cheesecake, nechtěly jsme tomu věřit. Co to je to „vege“? A co to je to „raw“?

Tak jo, předsudky stranou. Mít je, tak bych nikdy do pusy nestrčila kližku, krevetu, ba ani houbu (páč vypadá divně a je slizká). S heslem „když mám hlad, sním i tofu“, jsme se neohroženě vydaly užít si náš nonmaso den do měšťanského domu v Nerudovce. Do podniku, kde lovují Veg. A prý je tam dobrý výhled. Po zdolání převýšení Nerudovky a asi 115 238 schodů jsem si říkala, zda by nebylo výhodnější zůstat v nížině a dát si gyros. No ale za ten výhled to stálo. Takovou malebnou terasu už jsem dlouho neviděla a má obvykle přisprostlá duše se rozněžnila.

A teď „ukate“ to menu, máme hlad.

Na doporučení velice ochotné obsluhy jsme jako předkrm zvolily jejich domácí poklad a to tempehové paté s hlívou a vlašskými ořechy přelité brusinkovo-borůvkovým glazé a toasty s bylinkovým máslem. Bylinkové máslo, bylo nezapometulné, ale lepší předkrmovou volbou bylo carpaccio z červené řepy, které zanechalo zásadní otisk, nejen na ubrusu, díky kombinaci marinády z javorového sirupu a rukoly s praženými vlašskými ořechy. Přesně tohle (ta řepa) mě baví. Když už jsem vege, proč hledat náhrady masa (tofu, tempeh) a proč raději nepoužívat přirozeně nemasné suroviny.

Paté a řepiskové carpaccio

Jenže to jsme ještě nevěděly, že přijde burger. Báječný načančaný plně naplněný. A ta cibulka! A domácí majo jo jo jo. Za mě jo.

LoVegburger
(s grilovaným seitanem, sýrem, tempehovou slaninkou a zeleninou; pečená cibulka, sojanéza, kečup. Podávané s hranolkami a domácí sojanézou)

A taky jsem nemohla nevyzkoušet mé zamilované kari. Thajské kokosové curry s jasmínovou rýží. Bylo příjemně sladkopálivé. Nešlo odolat mámení směsi žampionů, tofu, sladkého hrášku a jarní cibulky s kokosovým mlékem na kari, zakápnuté limetkovou štávou. (I když bych si to úplně v klidu dokázala představit bez tofu, viz. výše.)

Thajské kokosové curry

Když někam jdu, většinou si dopředu jídelák nastuduju. A když už nevybírám rovnou na jistotu, tak alespoň s mlhavou představu. Předkrmy i hlavní chody jsme si nechaly spíše doporučit, zato o dezertu jsme měly jasno od prvního dne, kdy jsme se o LoVegu dozvěděly. A raw čoko cheesecake byl prostě … hned pryč. Konzistence i chuťe byly netradiční, ale fantasticky vyladěné.

Raw čoko čískejk

Neměla žádné hranice,tahle naše veganská žranice 🙂

LoVeg – veganská restaurace, Nerudova 36, Praha 1, www.loveg.cz

Znáte La Gare? A zkusili jste to už o patro níž? Ne? Velká chyba!

Le Winstub jsme si zvolili jako místo, kde vstoupíme spolu s naším jediným mužem do jeho další dekády. A ačkoliv to byla návštěva první, tak trochu jsme s kvalitou počítali a nemýlili jsme se.

Začnu obsluhou, která byla vysoce spiklenecká a téměř nám pomáhala spoluvytvářet plány, jak neukázat oslavenci nic z darů pro něj připravených. Navíc, pán, kterého jsme pro tento večer navíc vyfasovali, byl bezchybný. Asi okamžitě odhadl naše rozmlsané jazyky a snobské ksichty. Výhrou jsme pro něj byli ten večer i my, protože jsme se v kupodivu poloprázdném podniku pěkně rozežrali.

Část z nás začala „takovou francouzskou pizzou“, jak nás poučila naše kolegyně s diplomem z francouzštiny. „To by měli Francouzi radost“, zaznělo zpoza rohu od kuchaře… Tak tedy Tarte Flambée – tradiční alsaský koláč z tenkého těsta s creme fraiche plus špek, cibule, šneci, uzená kachní prsa, uzený losos. Každá příchuť ve své lajně.

Tarte Flambée

My víc masoví než těstoví jsme se nechali zlákat čerstvým mořsko masovým barem a nechali jsme si připravit lososový a hovězí tataráček… Uff. To je jako vybírat mezi blonďatým modrookým Švédem a divokým černovlasým Argentincem. Výhodou tataráku ale je, že můžete mít oba a nikoho to nepohoršuje.

Tataráčky

Naše chuťové pohárky jsme hezky pošimrali…ale co teď? Ještěže pan vrchní už poznal, co jsme zač a přinesl nám megakravskou porci hovězího masiska rovnou z grilu. Cote De Boeuf. Ach. Nějaké Pommes Frites a míchaný listový salát (skvěle ochucený) mě vůbec nezajímaly. Ale ostatní říkali, že prý dobré.

Cote De Boeuf

Když nám trošku slehlo a vzdechy ustaly, začaly se ve velkém řešit dezerty. Měla jsem jasno hned. Pomalu pečený hovězí krk musí být můj. Nic proti Cote De Boeuf, ale ten krk mě položil na lopatky a vychutnal si mě. (Ve skutečnosti to bylo naopak, ale znáte muže, jsou ješitní. A ještě jsem si ho pěkně naporcovala).

Hovězí krk

Ty skutečné (rozuměj sladké) dezerty následně přišly též, protože snobská rasa je mlsná.

Dezerty

Mou pozornost si na chvíli získala panna cotta, ale stejně mé myšlenky před spaním skončily u hovězího krku. Nikdy nezapomenu…

Le Winstub, V Celnici 3, Praha 1, www.lewinstub.cz

Pokud je všem známý Café Imperial Zdeňka Pohlreicha místem, kam byste vzali na oběd či večeři maminku, babičku a dědu od Příbrami (aby taky viděli, jak vypadá ta pravá gastronómie, že), pak je Pohlreichova druhá pražská restaurace Divinis právě to místo, kam byste měli vzít milenku (či milence). Její prostředí k tomu totiž přímo vybízí. Na rozdíl od Imperialu působí velmi útulně, snad až intimně, čemuž pomáhá hlavně decentní přítmí (kvůli kterému jsou ovšem fotky, které níže uvidíte, dost nekvalitní).

První, co mne vůbec uchvátilo, byl naprosto dokonalý olivový olej (pan šéf prý jezdí vybírat do Itálie osobně) a domácí pečivo. Asi bych si vystačila celý večer jen s tím, ale čekaly nás ještě zajímavější kusy.

Začali jsme zlehka, protějšek je na ryby, tedy si vybral z předkrmů mille feuille z mořského vlka a šunky, já jsem holka masová a naladila jsem si chuťové pohárky vitello tonnatem. Oba dva předkrmy byly souhrou velmi dobře sladěných chutí.

Následovaly tagliollini s citrónem a bazalkou, klasické jednoduché chutě a kvalitní suroviny. Srdce mi zaplesalo. Pak už to začínalo být vážné. Kančí panenka s octem balsamico a čočkou z Umbrie v nás s mužem probouzela divoké pudy. Opět velmi dobře ochuceno, uvařeno, prostě bylo to skvělé (btw co mají všichni s touhle miničočkou?).

Měla jsem velké oči a přemýšlela, že ještě ochutnám nějaké secondo piatto, ale pak jsem se raději s chutí vrhla na deserty. A dobře jsem udělala. Čokoládový fondant s mátovým sirupem a sorbetem z maracuji stál totiž opravdu za to.

A pak už jsme jen pili výtečné víno, růžové, Sensuade. Být to trochu bublinkaté, tak přísahám, že je to malinovka 🙂

Ristorante Divinis, Týnská 21,110 00 Praha 1

Sushi – to je vyšší dívčí.
Jídlo v našich zeměpisných šířkách nepříliš známé.
Vám, co mé hluboké myšlenky právě čtete, sushi představovat nebudu. Ale věřte, že znám hodně lidí, kteří hůlky v ruce nedrželi a syrovou rybu v puse neměli. Věkové spektrum: široké.

Když pominu to, jak se vůbec můžu bavit s lidmi, pro které Asie končí v prvním čínském bistru…
Naštěstí mám svůj Snobka team.

Sushi by valná většina z nás mohla konzumovat po kilech, a proto velmi oceníme, když objevíme podnik, kde se prudce elegantně snoubí cena s kvalitou a dobrou lokací.

Takže. Sushi Tam Da je takový malý pajzlíček. Platí se u baru. Když je plno, mezi stoly se neprotáhnete a jídelák je igelitový, nicméně nabízí pár skvostných kousků, kvůli kterým jsem ochotna jet i metrem s přestupem.

MUST HAVE Tomka s banánem, tofu a lilkem
Přesný název nevím, ale věřte mi, že až ji ochutnáte, taky ho zapomenete. Stejně jako polévku vyfotit. To snoubení se pálivého a sladkého má fatální důsledky na dlouhodobě tvořený žebříček mých hodnot.

MUST TRY Smažené sushi
Nenapadlo by mě smažit sushi. Dnes už ale vím, že smažit se dá všechno a některým věcem to vyloženě prospívá. Obzvlášt vhodné pro jedince, kteří preferují teplou rýži před studenou.

MUST LOVE Kalifornie pokryté úhořem
… … … … Kousky jsou v porci 4 a díky nim se mým přátelům naskytly čtyři relativně dlouhotrvající chvíle, kdy i oni se mohli verbálně vyjádřit. Já totiž 4 x mlčela, měla zasněný výraz a občas lehce vzdechla blahem. Co se odehrávalo v mém nitru, ponechám v něm. Je to přeci jen příliš osobní.

Pajzlíček nabízí samozřejmě širokou řadu všech možných sushi, sashimi, kalifornií, maki, nigiri, polévek, nudlí a spol. Obsluha je milá. Nemá problém s extra zázvorem či extra salátkem.

Mimochodem mrkvovo-zelný salátek podávaný automaticky ke každému sushi je divoká karta dnešního příběhu. Ale o tom, až jindy.

Restaurace Sushi Tam Da, Perunova 13, Praha 3, www.sushitamda.cz

Když mi bylo 16, říkala mi maminka, že se ze mě stává barová holka. Maminka má sice vždycky pravdu, ale tentokrát jí to nevyšlo – stala se ze mě holka kavárenská. Miluju ten pocit, když vcházím do příjemné kavárny a pozoruji načančané dorty, vyzývavou bábovku nebo dekadentní carrot cake. Míst tohoto typu, která stojí za to, není moc, ale buďme pozitivní, příbývají.

Není tomu tak dávno, co mi téměř za humnem otevřelo Café Jen. Přiznám se, že na sexy sladkosti jen koukám, ale příjde doba, kdy i ochutnám. A asi to bude brzy. Zatím si sem chodím ujíždět na vejcích. Pokud hledáte místo, kam na snídani kolem Kodaňské, je Jen ideální místo. Od 8.00 mají navařeno, napečeno a připraví vám super kapůčo.

Moje oblíbená snídaně jsou míchaná vajíčka na cibulce. V případě velkého hladu nebo mužské přítomnosti doporučuji raději 2 nebo i 3 porce. Pokud se chcete cpát pečivem, není problém. Dostanete, kolik chcete. K snídani si můžete dát také párky, krupicovou kaši, ovoce nebo jeden ze sladkých koláčů. Aktuální nabídku vyčtete na velké tabuli nebo prostě necháte své oči pást na přehlídce krásných sladkostí.

Kávu si můžete dát inhouse nebo si ji odnést s sebou. K dispozici je široká kávová nabídka. Moje oblíbené cappuccinko je výtečné. Není zapotřebí sladit ani jinak dochucovat, zahřeje samo o sobě.

Takže proč troškařit Jen s kafém? Ochutnejte víc, třeba se budete vracet jako já.

Café Jen, Kodaňská 37, Praha – Vršovice, 10100, www.cafejen.cz

Není brusla jako brusla, v Uherském Hradišti mají hned u zimního stadionu La Bruslu. Nejdřív se nám schovávala, místo ní jsme nacházely elektrárny (myslejíce si blonďatě, že je to zimní stadion), ale nakonec jsme ji dostaly. A díky bohu za ni, vždy nás potěší, když narazíme na dobrou restauraci i mimo metropoli.

A protože nás tam Snobek bylo hodně, rozhodly jsme se, že každá přispějeme svým odstavečkem k recenzi.

Osudové rizoto pro Jane

Šafránové rizoto s parmazánem mě oslovilo hned po prvním prolistování nabídky restaurace. Možná mě zaujala jeho jednoduchost, která se k prostředí hodila, možná jsem tuto návštěvu a tento okamžik chtěla mít spojenou s něčím vzácným a výjimečným.

Když se přede mnou objevilo sluncem zalité, perfektně trefené rizoto, mohlo mi úsměv na rtech zkazit jen zjištění, že se v té žluté nádheře koupe řapíkatý celer. Mé rozhořčení pochopí všichni ti, kteří stejně jako já, jsou ochotni tuto zeleninu tolerovat jen v pořádně ostré Bloody Mary. Ovšem mlaskání nad ostatními talíři na stole mě přinutilo dát mu šanci a ochutnat. Ještě že tak. Rizoto mělo perfektně vyladěné chutě. Jemnost krémového rizota lehce rozbíjela a osvěžovala vůně celeru a v kombinaci s parmazánem vytvářely ingredience Bermudský trojúhelník, ze kterého se jen těžce dostáváte.

Nezapomenutelných dovolených, bezkonkurenčních zážitků a nenahraditelných kamarádek je stejně málo jako šafránu nebo dobrých restaurací v těchto končinách.

Pálivá Koudy

Kvalita italské kuchyně se pozná podle nejednodušších pokrmů. Pokud totiž zkazíte pastu na aglio olio, tak už vám nepomůže ani svěcená voda. Otestovala jsem tedy těstoviny aglio olio a vůbec nebyly špatné. Konečně někdo pochopil, že aglio olio není thajská kuchyně, tedy nutně po nich nemusí pálit celá pusa, stačí, když mírně přihořívá. Parmazán byl kupodivu opravdu parmazán a ne převlečená gouda, takže spokojenost mi zavládla nejen v žaludku, ale i v duši.

Aglio olio jsem se rozhodla doplnit salátkem se sušenými rajčaty, která jsem nejdřív marně v tom salátu hledala, ale číšník se po mém upozornění hbitě omluvil a rajčátka dodal. Jinak byl salát výborně ochucen a krásně dokresil můj lehký oběd.

Eva ráda maso

Protože jídlo pro mě znamená maso, padla mi do oka vepřová panenka s hříbkovou omáčkou. Daleko od rodného kraje jsem doufala, že omáčka bude opravdu domácí, která neviděla hříbky jen z rychlíku. V teplém počasí jsem  jako přílohu zvolila trošku ohrané fazolky se slaninou. Panenka byla krásně měkká a narůžovělá, fazolky příjemně křupavé a omáčka servírovaná zvlášť splnila veškerá má tajná přání. I to, že mi tím opravdu pohladili bříško, jak zní motto restaurace.

PS. Z důvodu hladové euforie jsem omáčku nestihla vyfotit, nezbývá proto nic jiného, než jí jet vyzkoušet.

Jarka to na závěr shrne

Zato s hlavním chodem jsem si hlavu docela lámala, protože favoritů bylo víc. Nakonec zvítězil Flank steak. Sice mi ho kuchař připravil výrazně propečenější, než jsem si objednala, (jsem upír a steaky jedině krvavé) nicméně bylo poznat, že si tady na kvalitu surovin opravdu potrpí. Maso bylo křehoučké a rozplývalo se na jazyku.

Jako sladkou tečku jsem zvolila točenou zmrzlinu do „whiskovky“, což sice v menu nenajdete, ale nedalo se odolat tradičnímu zmrzlinovému stroji, který byl přistavený hned vedle zahrádky.

Restaurace a pizzerie La Brusla, Na Rybníku 1057, 68601 Uherské Hradiště, www.labrusla.cz