Šestka nejsou jen ambasády, staré vily a tunel Blanka, ale také a to především, útulné restaurace, bary a hospůdky, které primárně nejsou pro cizince, ale pro náročné starousedlíky. Café Orange je jeden z nich. V útulném malém podniku na Puškinově náměstí vždy dostanete úsměv od pana majitele, to nejlepší ze sezonní kuchyně a to nejlepší z ryb, ale nikdy nedostanete jídelní lístek. Podnik razí strategii maminkovské kuchyně: „Mám čerstvou mozzarellu a houby, takže budu vařit italské houbové rizoto a jako předkrm si můžeš dát domácí rajčátka s mozzarellou, pokud to nechceš, můžu ti uvařit něco jiného“. 

Na předkrm jsem panu majiteli samozřejmě kývla okamžitě. Trochu ho totiž podezřívám, že má na zahradě za restaurací bůvola, jinak si nedokážu vysvětlit, jak by se na můj talíř dostala tak čerstvá, krémová, fantastická a nejlepší mozzarela. Dokonce i rajčata by z fleku mohla soutěžit na kdejaké zemědělské výstavě. A výměna bazalky za křupavou oříškovou rukolu mně také chuťově nadchla. Už po předkrmu jsem byla v gastroráji.

Ale i tak jsem se nechala zlákat na krémové houbové rizoto se snítkou rozmarýnu. Jednoduchá a čitelná úprava obohacená o vlastní um a lásku k profesi – jedním slovem dokonalost v každém soustu. 

U moučníku jsem dostala netradičně vybrat. A protože smetanové panna cottě jsem nikdy nějak nepřišla na chuť, nechala jsem se ohromit domácím čokoládovým dortíkem s „tečkovanou“ vanilkovou zmrzlinou. Klasika na závěr a klasika na dobrou noc.

Café Orange je zkrátka láska na první pohled. Jiskra přeběhla hned po první otázce – „Dáte si lehčí snídaňové víno, nebo spíš těžší obědové?“

Café Orange, Puškinovo náměstí 13, 160 00 Praha 6