Pokud je všem známý Café Imperial Zdeňka Pohlreicha místem, kam byste vzali na oběd či večeři maminku, babičku a dědu od Příbrami (aby taky viděli, jak vypadá ta pravá gastronómie, že), pak je Pohlreichova druhá pražská restaurace Divinis právě to místo, kam byste měli vzít milenku (či milence). Její prostředí k tomu totiž přímo vybízí. Na rozdíl od Imperialu působí velmi útulně, snad až intimně, čemuž pomáhá hlavně decentní přítmí (kvůli kterému jsou ovšem fotky, které níže uvidíte, dost nekvalitní).

První, co mne vůbec uchvátilo, byl naprosto dokonalý olivový olej (pan šéf prý jezdí vybírat do Itálie osobně) a domácí pečivo. Asi bych si vystačila celý večer jen s tím, ale čekaly nás ještě zajímavější kusy.

Začali jsme zlehka, protějšek je na ryby, tedy si vybral z předkrmů mille feuille z mořského vlka a šunky, já jsem holka masová a naladila jsem si chuťové pohárky vitello tonnatem. Oba dva předkrmy byly souhrou velmi dobře sladěných chutí.

Následovaly tagliollini s citrónem a bazalkou, klasické jednoduché chutě a kvalitní suroviny. Srdce mi zaplesalo. Pak už to začínalo být vážné. Kančí panenka s octem balsamico a čočkou z Umbrie v nás s mužem probouzela divoké pudy. Opět velmi dobře ochuceno, uvařeno, prostě bylo to skvělé (btw co mají všichni s touhle miničočkou?).

Měla jsem velké oči a přemýšlela, že ještě ochutnám nějaké secondo piatto, ale pak jsem se raději s chutí vrhla na deserty. A dobře jsem udělala. Čokoládový fondant s mátovým sirupem a sorbetem z maracuji stál totiž opravdu za to.

A pak už jsme jen pili výtečné víno, růžové, Sensuade. Být to trochu bublinkaté, tak přísahám, že je to malinovka 🙂

Ristorante Divinis, Týnská 21,110 00 Praha 1