Při jedné z vánočních procházek Prahou jsem narazila na 50. léta, rock ‚n‘ roll a Lincoln Continental HardTop Sedan. Už když vezmete za kliku diner baru James Dean, pocítíte tu energii a nespoutanost. Nebudete vědět, zda se kochat stylovým retro interiérem nebo úžasným jídlem.
I přesto, že jsem na nápojovém lístku našla vanilkovou coca-colu, zvolila jsem raději domácí malinový ledový čaj, překvapivě z opravdových živých malin 🙂 

Po lahodném čaji však přišel problém. Nevěděla jsem, zda se mám soustředit na výběr jídla, nebo projet v hlavě všechny názvy písní z „Pomády“, zkusit štěstí v místním jukeboxu a zavzpomínat na žhavou letní lásku Sandy a Dannyho. Hlad však zvítězil a tak jsem si objednala Bacon chedar burger, hranolky a coleslaw salát. Pokud ledový čaj byl moc dobrý, tak tento skvěle dochucený, fantasticky propečený, čerstvý burger byl opravdu vynikající.

A co by to bylo za americký bar, kdyby nepodávali milkshake. Proto jsem se vzdala všech úžasných moučníků a završila svoji nezapomenutelnou návštěvu baru, ne pomyslnou, ale opravdovou třešničkou, a ne na dortu, ale na ostružinovém shaku.

James Dean, V Kolkovně 1, Praha 1, www.jamesdean.cz

Tahle kavárna se mi vždycky obtížně hledá. Ano, přiznávám, původem nejsem Pražák, tedy spleť uliček nad Národní třídou je pro mne občas jako labyrint a vždycky s úlevou vydechnu, když spatřím Řetězovou ulici (bůh žehnej google maps :).

Cafe Ebel je malá útulná kavárna s klenutými stropy a každou židlí jinou. Už i kvůli tomu se mi tam líbí (kdo by obdivoval uniformovanost, že).

Kávu si sami praží a je prostě výborná!

Dá se tam i pojíst něco menšího jako třeba panini, toasty atd. Jen ty snídaně se ještě nenaučili… No tak snad příště.

Cafe Ebel, Řetězová 9, Praha 1, http://ebelcoffee.cz/cz

V době, kdy se ve Fregattě proháněl Zdenda Pohlreichů, bylo vidět, že tato restaurace má něco do sebe. Ve Fregattě už tehdy panoval pořádek a jídlo vypadalo lépe, než v Ano šéfe bývá zvykem. Po zásahu Šéfa se Fregatta ještě zlepšila.

Vrcholem chuti je zdejší káča s červeným zelím a bramborovým knedlíkem.

Svíčkovou tu podávají de facto jako dva chody. Šlehačku se sladkými brusinkami jsem nejednou považovala za dezert.

Pokud se nechcete přejíst jako já, zkuste některý z předkrmů. Vzhledem k velikosti lze považovat za hlavní chod. Drůbeží jatýrka nejen skvělě vypadají, ale také chutnají.

A jen tak mimochodem… Mají také cukrárnu…

Restaurace Fregatta, Měchenice, www.fregatta.cz

Bylo nebylo a Snobky opustily na Vánoce Prahu. Rozjely se do různých koutů naší vlasti. Jiný kraj, jiný mrav. A čím Snobky zasytily svá rozmazlená bříška?

1. Plzeňská rybí polévka

Začínáme klasicky silným rybím vývarem se zeleninou.

2. Nedakoňská rolka

Další alternativou štědrovečerního předkrmu je šunková rolka plněná křenovou šlehačkou.

3. Kunovský kapr

Protože Štědrý večer má být skutečně štědrý, podáváme kapra pečeného na másle a česneku s poctivým bramborovým salátem, mrkví, žampiony a hráškem.

4. Supersnobský zákrm z Jesenice

A co dodat na závěr. Nemáte rádi kapra? Máme mnoho chutí na vybranou! Aneb jak se praví v pohádce Byl jednou jeden král: „Co je kyselé, nemusí být slané.“ 🙂

I přes příšernou kocovinu, která jí zatemňovala mozek, se ho snažila vnímat. Seděl naproti ní a dost se snažil vzbudit dobrý dojem.

„Víš, ty jsi ta nejúžasnější ženská, jakou jsem poznal. Chytrá, hezká, akční …“

Takhle už mluvil asi patnáct minut.  Jeho hlava se redukovala na mluvící ústa, která připomínala vánočního kapra, kterého měla od včerejška ve vaně. Nechávala ho. Stejně jí pořád ještě nepřinesli tomatovku , která ji vždycky vyseká z kocoviny úplně nejlíp. Mezi tím se bavila představou jeho plovoucího u ní ve vaně.

Konečně jim přinesli tomatovou polévku, kterou v restauraci Carmelita vaří opravdu výtečně. Přestal mluvit a alespoň spolu poobědvali.

Ristorante Carmelita, Újezd 406/31, 118 00 Praha – Malá Strana, www.restauracecarmelita.cz

Život je občas hořký a právě proto je třeba si ho osladit!

Zamyšleně míchala latte a dívala se někam za černou stěnu, na které byl bůhvíproč křídou namalovaný obrázek. Jaký, to už nedokázala vnímat. Hlavou jí poletovaly myšlenky a stupňovaly míru vzteku, který ji ovládal při pomyšlení na události posledního týdne.

„Takže konec?“.

On jen sklopil oči a fixoval drobky, které na talířku zbyly po sněhových pusinkách.

„Bylo to jen jednou.“

„A jaká byla? Stálo ti to za to?“

„Prosím, nehrajme tu divadlo.“

„Nehrajeme, nikdo tu není. A i kdyby, tak jsme právě dohráli.“

V tu chvíli oba přestali vnímat úžasnou sladkost sněhových pusinek a lehkost mandlového koláče. Bylo jim do breku. Na jeden lok dopila už polovystydlé latte, hodila na stůl stokorunu a odešla.

Život je občas hořký, a proto je třeba si ho osladit v Curkrkávalimonáda, kde umí  úžasné deserty, jako fresh džus vám vymačkají prakticky cokoliv a kávu vaří taky moc dobrou.

A kdo ví, třeba právě v Cukrkávalimonáda potká naše hrdinka někoho, s kým bude život tak sladký, že jí ke spokojenosti bude stačit už jen ta hořká káva.

Cukrkávalimonáda, Lázeňská 7, Praha 1, www.cukrkavalimonada.com

Namísto shánění dárků a duchovního rozjímání jsem vyrazila po pražských adventních trzích, abych zjistila, kde se dá sehnat nejlepší pražský svařák. (Omlouvám se za foto, které je dnes kýč jak bič, ale on ten svařák není moc fotogenický!)

Co si budeme povídat žádný výběr z bobulí se nekonal, nicméně kvalita byla uspokojivá. Poctivě jsem otestovala 6 vzorků z různých částí Prahy a pouze jeden jsem nedokázala pozřít (snad někomu kolemjdoucímu zachutnal více než rozmazlené snobce).

Kritéria byla tři: cena, chuť a celkový dojem a známky jako ve škole.

1. Anděl, průměrná známka 1,6

2. Jiřího z Poděbrad, průměrná
   známka 2

3. Náměstí Míru, průměrná
   známka 2,3

4. Staroměstské náměstí,
   průměrná známka 2,6

5. Náměstí Republiky, průměrná
   známka 3,3

Třikrát fuj za poslední místo znechucení obdrželo Václavské náměstí a jeho „víno z Francie“.

Na Andělu kromě nejlevnějšího a chutného svařáku prodávala usměvavá slečna. „Jiřák“ byl poloprázdný, což ovšem kladné hodnocení spíše podpořilo, naproti tomu přeplněné Náměstí míru dosáhlo dobré pozice, i přes příliš tenké a pálící kelímky.

Tak zase za rok…

PS: Dorazí i k nám někdy svařáky v hrníčku?