Divá Bára a její žebra

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Mým dobrým zvykem je, než někam vyrazím, prolustrovat daný podnik na Foursquare. Času to zabere nemnoho a alespoň rámcově vím, s čím mám tu čest. Navíc to často spojím s požadavkem „najít něco v blízkosti mého momentální místa výskytu“.

Divá Bára byla blízko a měla samé pozitivní komenty. A já se rozhodla řídit doporučeními.

Prvním MUST je rozhodně maďarská polévka Puszta. Nejenže je to jídlo, které jen tak někde nedostanete…což je vždycky výzva, ale navíc je moc dobrá. Miska plná zelí, brambor, klobásy, masa a hub by po přidání smetany snesla o něco víc pepře či pálivé papriky. Ale ne každý má jazyk ostrý jako já. Když si k tomu ale zakousnete malý langošek nepravidelného tvaru, což dokazuje výrobu domácí, přejde vás malý hlad. (Kdybych to bývala věděla s dalšími chody bych se neunáhlovala.)

Dsc_2496

Dobrá žebra, abys dneska pohledal nejen v Brně, ale v celé republice. Kolikrát už mi nekvalita žeber rozhodla o zařazení podniku na můj osobní never-go-there-again list. Tady to rozhodně neplatí. Měkké, rozsýpající se, chutné s množstvím věcí, do kterých lze namočit či které lze přikousnout. 

Dsc_2502

Škoda jen, že nás slečna nevarovala, že porce za 200 Kč je pro více než dvě hovada. Takže jedna hutná Puszta, na to žebra- možná jsme se na tatarák s křepelčím vejcem a hromadou topinek měli vykašlat… (Slečna obsluha byla milá, ochotná a chápavá a zabalila nám mladého býčka sebou.

Dsc_2497

Tak jsme ta žebra spláchli Svijany a šli. Díky Brno za skvělou neděli!

 

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá, rychlá, chápavá a diskrétní.
Prostředí Stylové, domácké.
Jídlo Originální polévka, hodně skvělého masa.
Cenová úroveň Úúúúplně v pohodě.
Příležitost pro návštěvu Hlad, rande, rande s hladem.
Celkový dojem Výborný. 

Restaurace Divá Bára, Štefánikova 21, Brno- Veveří, 602 00, www.restauracedivabara.cz (Pro znalé Brna- je to naproti Flédě) 

Líná jízda v Lamborghini

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Dovolte mi, abych vám představila první novoroční Snobské tříchodové menu. Je sice trošku odlehčené, ale není se čemu divit, když se po svátkovém obžerství všichni vrháme vstříc méně či více nebezpečným sportům k dosažení požadovaného tvaru našich siluet.

Aneb jak pronesl nás nejmenovaný spolurecenzent: „Foodbloger nemůže být tlustý a já su teď vyžraný jak…“

1. Zelenina

Dsc_2236

Mrkvová polévka je evergreenem mé TOP10 kuchyně. A kde ji objevím, tam si ji dám. Viz zde či zde. V Lamborghini rozhodně nezklamala. Krásné žluťoučká/ oranžovoučká (nehodící se škrtněte podle počtu čípků ve vašem oku) a moc dobrá. A to já se vyznám.

2. Libové hovězí maso

Dsc_2240

Vždycky když na jídeláku vidím carpaccio či tatarák, mám co dělat, abych se udržela. Syrové maso je pro mou povahu, která je dravá odjakživa, rudým hadrem. Jemné plátky svíčkové s rukolou, Granem Padanem s černými olivami byly po styku s lanýžovým olejem jednoduše ready-to-eat. A to já se zase pobízet nenechám.

3. Tagliatelle alla tagliata

Dsc_2237

Svíčková podruhé tentokrát s širokými placatými nudlemi. Pod vtipným názvem se nacházelo jednoduché jídlo. Těstoviny s plátky hovězí svíčkové pečené na rozmarýnu, rukola, rajčata a zelený pepř a sýr Grana Padano. Jednoduché jak facka. A co je jednoduché, to je dobré.

Zakončíme silným espressem (rozuměj malým kafém) s kapkou pěny a dobrý dojem je dokonán.

Dsc_2241

Vlastně si nejsem jistá, jestli by měla ze mě doktorka Kateřina radost. Když k tomu ale přidám trochu sportu, oči by mohl přihmouřit i pan Havlíček.

Jez líně, sportuj divoce!

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Milá, neotravuje, ale když potřebujete- je tam.
Prostředí Designové, barevné, přesto lehce sterilní.
Jídlo Klasická itálie o level vejš.
Cenová úroveň Kvalita jídla plus staroměstská lokace= očekávatelná.
Příležitost pro návštěvu Ideální pro rychlý oběd či probrání základních drbů s kámoškou při kafi.
Celkový dojem Ambi nezklame. Nikdy!

PastaCaffé Tonino Lamborghini, Vězeňská 1, Praha 1, 

http://www.ambi.cz/ambi_pastacafeb_kontakt.php

 

Snobčí brunch v Alcronu

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Když Snobky snídají, není to jen tak. Naposledy u toho hrála živá hudba a tekly proudy sektu. Protože když už snídaně, tak jedině v Alcronu, v sobotu a v poledne. 

 
Co se určitě nedá lidem od Pauluse upřít, je snaha o rozmanitost. Můžete si dát od kachny se zelím, přes krevety, nebo sushi, po maso jakéhokoliv druhu a nepřeberné množství desertů. 

 
Zvolily jsme tak nějak ode všeho kousek, tedy následují fotky toho, co jsme ochutnaly. Všechno, ale všechno, bylo výborné. 

Dsc_0017

Nejdřív jsem okusila krevetky, které mi orestovali přímo přede mnou. Byly velmi lehké a navnadily mne na další chod.

Dsc_0019

K tak úžasnému hovězímu ani nebyla zapotřebí příloha, ale pořád jsem neměla dost.

 

Dsc_0028
Rozhodla jsem se vrátit k mořským živlům a okusila výborné sushi.

Dsc_0036

A pak už jsem se jen dozabila velmi módní makronkou a mini košíčkem s borůvkami.

Jen mám pocit, že někteří alcronští kuchaři mají něco s očima. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč po celou dobu, co mi restoval krevety, na mně tak pomrkával.

 

Snobsky můžete snídat i vy. Každou sobotu a neděli,ale je lepší udělat si dopředu rezervaci. Alcron je přeci jen dost populární 😀

 

Radisson Blu Alcron Hotel, Štěpánská 40,Praha, www.alcron.cz

Jak jsem si ve Vězeňské sedla za Katr

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Ze sémasiologického hlediska má slovo katr hned několik významů (rámová pila, stroj k výrobě řeziva, síto nebo také mřížované dveře či přepážka). Nejčastěji se však hovorově používá ve významu vězení. Proto mě nepřekvapilo, že když si budu chtít sednout do Katru, budu muset do Vězeňské ulice v centru Prahy.

Z venku to vypadalo pěkně, ale ne každý načančaný obal skrývá kvalitní obsah. Vzala jsem si na pomoc mou oblíbenou aplikaci Foursquare, protože nejsem ani amatér ani sebevrah a jen tak nikam nevlezu, mám- li skutečně hlad. České i anglické recenze lákaly k otevření dveří tohoto restaurantu stejně jako přes velká okna patrný zajímavý interiér.

Poté, co se muž naproti mě sedící zamiloval do hovězího burgru s čedarem, hranolkami a pažitkovou majonézou na první pohled a já tím pádem dostala košem, jala jsem se probírat předkrmy. Nechtěla jsem se totiž nechat rozptylovat žádnými zbytečnými přílohami.

Dsc_2270

Pečený vepřový bok na medu a zázvoru s kremžskou horčicí a pyrenejskou cibulkou byl perfektní. Až mi z toho došla slova, což se stává přibližně stejně často jak často má spolusnobka Táňa sní krevetu nebo podobnou mořskou potvoru (=never).

Dsc_2273

I když už ho měl někdo v puse, neodolala jsem ani telecímu jazyku s jemnou křenovou omáčkou. Kravka byla očividně žvýkavá, a tak byl jazýček patřičně měkký.

Dsc_2272

A abych nevypadala jako to hovado, co jí samé boky, bůčky, jazyky a jiné vnitřnosti, dala jsem si jako správná jemná dívka salátek mimo menu. Fajnový, kousky zeleniny akorát tak velké, dochucení přesné.

Dsc_2271

Za mě říkám jo. Klidně budu za Katrem sedět každý měsíc.

PS: A ještě jedno unikum zde najdete. Můžete zde využívat grily zabudované přímo ve stolech a maso si tak připravit přesně podle toho, zda jste krvemil či máte rád zvířátka řádně propečená.

Hneda

Katr restaurant, Vězeňská 9, Praha 1, http://www.katrrestaurant.cz

Kriterium Hodnocení
Obsluha ochotná, vcelku hbitá
Prostředí super stylovka, vymazlené, otevřený prostor
Jídlo základem je kvalitní, čerstvé maso
Cenová úroveň střední, hlavní jídlo s přílohou kolem 220 Kč
Příležitost pro návštěvu vhodné pro recidivu masného charakteru, fajn stylové rande
Celkový dojem velmi kladný, příště chci zkusit ty grilíky

 

Steak v Olomouci jedině U Kohouta

Publikováno | Autor:
6

Přestože se občas tváříme jako velcí světáci, kterým je pomalu i Praha malá, je nutné přiznat, že většina snobského týmu nosí nálepku „naplavenina“. Myslím, že nikdo z nás na místo svého původu nezanevřel a všichni se tam rádi a často (já tedy opravdu hodně) vracíme. A i když by tomu čistokrevný Pražák třeba často nevěřil, tak i jiná města v našem krásném státě mohou přinést zajímavou náplň do rozmlsaného žaludku. V mé rodné Olomouci patří k nejzavedenějším podnikům steaková restaurace U Kohouta.

Pozn. Než budete číst dál, podívejte se na webové stránky, kde se nejen mnohé dozvíte, ale určitě i pobavíte, ať už při čtení historie restaurace a domu, v němž se nacházi, tak při průzkumu menu.

Než si objednáte první chod, budete nuceni se seznámit s místním na oko svérázným majitelem a vrchním v jedné osobě, na jehož hladinu se naladíte nejlépe tím, že si s ním dáte MS (chápej jako malá slivovice). Anketní otázka č. 1 – Co znamená při přípitku vyslovení zkratky O.P.!?

Dsc_1059

Potom už můžete začít některým z výživných předkrmů. Já tentokrát netradičně zvolil husí jatérka s velmi příjemnou a výraznou redukcí, u které nepochybuji, že bude poctivě každým z návštěvníků vytřena do poslední kapky čerstvým chlebem.

Dsc_1063

Mimo klasické steaky nabízí U Kohouta i mimořádný tataráček, který si můžete dochutit sami nebo to nechat na panu šéfovi. Anketní otázka č. 2 – Kolik otoček běžného mlýnku na sůl je potřeba na dochucení 100 gramů tatarského bifteku?

Dsc_1068

Já završil večeři kaprálským biftekem, který táhne poctivá podkova svíčkové na lůžku ze slaniny a česneku. Zvláštní ocenění zaslouží perfektní jemná konzistence masa a přesně objednaný stupeň propečení – medium rare, tady udělají i poslepu s jednou rukou za zády.

Budete – li mít v Olomouci chuť na steak je restaurace U Kohouta jednoznačně nejlepší volba, která vás nadstandardně zasytí a mnohdy také pobaví.

Kdo správně zodpoví obě anketní otázky, vyhrává pozvání na večeři od našeho týmu. Zvítězí – li dáma, bude mi ctí. Zvítězí – li muž, po zaslání fotografie se o něj nezadané snobky poperou a nakonec možná i podělí.

Hneda

U Kohouta, Lafayettova 50/3, Olomouc, www.u-kohouta.cz

Kriterium Hodnocení
Obsluha svérázná, zábavná
Prostředí 80. léta, útulné
Jídlo kvalitní, maso
Cenová úroveň vyšší, adekvátní
Příležitost pro návštěvu posezení s přáteli u flákoty
Celkový dojem do pohody i nepohody

 

From Sasazu with love

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Ačkoliv je náš snobský blog dost komplexní a restaurací, kaváren a barů už na něm bylo pochváleno více než sto, některé z nich (ať už z lásky k nabídce nebo z lásky k barmanovi) i vícekrát, občas holky trošku peskuju, že nám tady chybí pár největších perel. Tedy těch pražských restaurací, o nichž už jiní gastroblázni popsali stohy papíru (virtuálního), je v nich pořád plno a jejich hodnocení se trapně blíží jedenácti bodům z deseti možných. Otázkou je, o čem po návštěvě takového podniku psát, když už o něm skoro vše bylo napsáno a kvalita nabízeného jídla je i nadále mimo oblast chápání běžného strávníka.

Tak třeba o tom, jestli Vás v Sasazu baví čůrání (jste – li muž; na dámy mě nepustili), když ho konáte do hory drceného ledu a můžete zkusit, jestli ji zvládnete celou rozpustit – no nezvládnete. Nebo o tom, že před odchodem ze Sasazu máte možnost poslat pohled komukoliv kdekoliv na světě a Sasazu jej na své náklady doručí. Nebo o tom, jak v Sasazu máte radost, že můžete sedět s lidmi, na nichž Vám záleží, a jistota, že je dnes večer jídlem nezklamete, se blíží pomyslným sto procentům. Dnes tedy dostanete jen fotky a stručné popisky. Snad Vám to bude stačit, někdy totiž nejsou slova vůbec potřeba.

Dsc_0951

V popředí Hongkongská rolka obsahující svěží smaženou pražmu, okurku, mátu a jablečnou zálivku. V pozadí Sasa roll obsahující neskutečného tuňáka s lososem (must!!!).

Dsc_0952

Kuře Tikka – doporučuji nechat si poradit (i když obsluha k tomu nejspíš přistoupí sama), jak vhodně konzumovat.

Dsc_0954

Svatojakubky Papesan s oříšky, krevetami s super omáčkou bůhvíjakého původu s názvem laksa.

Dsc_0955

Hanojské krevety s dýní, zelenou cibulkou a fantasticky chuťově korespondující omáčkou dashi (must!!!).

Dsc_0956

Momo Fuku v provedení Sasazu obsahuje grilovanou svíčkovou, úhoře unagi, mátu, hořčičné semínko, citronovou trávu a indonéský oper kokos.

Dsc_0958

Sashimo salát obsahuje malou rybku plnou kaviáru s houbami – pozor, je to velmi slané, takže je potřeba řádně doplňovat salátem z hrachových lusků, ředkviček a oříškové omáčky.

 

Sasazu, Bubenské nábřeží 306 (areál Holešovické tržnice), Praha, www.sasazu.com

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha mezinárodní, mimořádně vstřícná
Prostředí autentické a diskrétní
Jídlo MUST!!!
Cenová úroveň vysoká, odpovídající kvalitě
Příležitost pro návštěvu žádost o ruku, žádost o nohu, žádost o cokoliv
Celkový dojem 11/10

 

Mé Karlínské tajemství Pho Viet Huong

Publikováno | Autor:
2

Dlouho jsem váhala, zda o tomhle podniku psát. Nechtěla jsem ze dvou důvodů. Za prvé je tohle bistro strašlivá špeluňka, kde se platí předem na baru a za druhé jsem nechtěla, aby o něm kdokoliv věděl… Doba mě však předběhla a já zde denodenně potkávám kravaťáky i dělníky z blízkého i širokého okolí, a jsem tak nucena na svou dávku koriandru čekat. A ráda.

Dsc_2213

Jedna věc se těmhle Vietnamcům upřít nedá- jejich bun cha je nejlepší v celé Praze. Pho Vietnam stojí za starou belu (taky jsme o něm ani nepsali) a má původní vietnamská topka Song Lam za kvalitou téhle bun chi jaksi pokulhává. Jedině ještě taktéž karlínský Red Hot Chili může soupeřit o mé vietnamské choutky.

Dsc_2216

Takže. Bun cha je vlastně taková nudlová polévka. Játrové knedlíčky v ní ale nenajdete. Vezmete nudle, salát, čerstvý koriandr, grilované vepřové, arašídy, superneskutečněúchvatnou teplou zálivku/ omáčku/ polévku, zakápnete citronem, nasypete čerstvě nasekanou chilli papričku. Než se chopíte hůlek, doporučuji zahrnout ubrousek do dekoltu- nudle létají, polévka stříká a vy se oblizujete až za ušima.

Dsc_1529

Neméně povedené zde je i Pho bo. Návod na dotunění najdete taktéž v předchozí vietnamské recenzi. Za vyzkoušení stojí rozhodně i jeho obměny- poraďte se u obsluhy. Jsou milí, ochotní a někdy vám k čekání přistane i šálek čaje.

Dsc_1527

A kdo nemá dost, doporučuji jarní závitky s krevetami a „kdo ví čím ještě“ ve stejné omáčce, která dělá z bunči bunču.

Pho Viet Huong, Sokolovská 48, Praha 8, Karlín

 

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha milá, usměvavá, znalá, občas nerozumí
Prostředí obyčejné malé bistro, žádná snobárna
Jídlo čerstvě připravené, vietnamské, úžasné
Cenová úroveň nízká, jídla kolem 90 Kč
Příležitost pro návštěvu miluju Vietnam, rychlý oběd
Celkový dojem moje srdcovka

 

Tacos El Paisa aneb mexická jídelna

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Dopřát si v Praze kvalitní burrito nebo usrkávat vostrou margaritu už není luxusem. Do grupy mexických zátiší a výkrmen přibyla letos koncem jara jedná nová – Tacos El Paisa.

Celé léto jsem váhala s vydáním tohoto článku, protože Paisa má reálně nedostatky. Ale po více než deseti návštěvách mohu objektivně zhodnotit, že jídlo je zde připravené s láskou, z kvalitních surovin, s výborným dochucením a zajimavým mexickým kuchařem.

Img_3055

Specialitou jsou samozřejmě tacos, jak už vypovídá název podniku. Tacos jsou servírovány jako nezabalené kukuřičné placičky, s masem a zeleninou v několika variantách. Běžně zde nepoužívám příbor, protože placky vybízejí k uchopení do ruky a intenzivnímu ukousnutí velkého sousta. Moje oblíbené jsou tacos al pastor servírované s ananasem a cibulí. Tacos z hovězího jsou také super.

„Que tal?“ je zde platné oslovení. Přehršlou znalost českého jazyka nečekejte. Naopak můžete procvičit španělštinu nebo si popovídat anglicky. Chlapci s mexickými kořeny zde kouzlí se všemi pokrmy. Nutností je margarita.

Img_3052

Margarita poměrně kope. Dáte si jednu, druhou a po třetím kousku doporučuji procházku na vyšehradských hradbách. Cestou do kopce vystřízlivíte a chytneme elán pro další rundu placek a mexických destilátů.

Tacos El Paisa, Vratislavova 21/26, 128 00 Praha, www.tacoselpaisaprague.cz

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha milá, usměvavá, temperamentní, halekavá
Prostředí jednoduché, domácké, útulné, nekuřácké
Jídlo čerstvé, jednoduše upravené, dobře dochucené
Cenová úroveň střední, některé pokrmy vzhledem k velikosti nákladnější
Příležitost pro návštěvu rychlé jídlo, love mexican food, jsem u Vyšehradu
Celkový dojem útulná, velmi jednoduchá jídelna s temperamentní atmosférou

 

Pohoda na ledu v La Casa

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

(úryvek z rozhovoru)

„La Casa? Jaká La Casa? Jako La Casa Argentina? Nebo La Casa Blů?“

„Ne, jen La Casa….“

…a pak přišel ten nechápavý výraz..

Takže jinak. Tenhle podnik jsem objevila náhodou. A okamžitě se pro mě stal finančně dostupnou, lehce zmenšenou a zjednodušenou připodobeninou Aromi.

A hlavní roli v tomto filmu hrají mořské plody. Našla jsem je hned po příchodu spinkat ve vyledovaném domečku. Pro seafoodfobiky podnik nedoporučuju.

Dsc_1957

První plusový bod = milá pohledná obsluha (mužského pohlaví), která nám doporučila dnešní speciality. Tak jsme si ty mušle dát museli, když je dnes přivezli.

Dsc_1948

Připravené na víně s petrželkou, čistým pečivem. Zablemcané ruce jsme si omyli v citronové vodě, takže jsme před hlavním (v)chodem v podobě chobotnice a sépie ani nemuseli opouštět svá vyhřátá místa. Obě zvířátka byla připravena s citem a láskou s rukolou a cherry rajčátky.

Dsc_1952

Dsc_1951

Škoda jen, že obé bylo připraveno téměř na chlup stejně a nemohli jsme tak okoštovat více umu místního kuchaře Pavla Matseushuka.

Pár lahví rulandy šedé tento drobný hnidopišský nedostatek spravilo a já se chci na Kostnické náměstí vypravit co nejdřív. Kdo Vám dnes zaručí, že to nebyla náhoda…

PS: Pan číšník říká, že dokážou splnit všemožná přání, a že do pár dnů „přivezou Chorvati cokoliv“.

La Casa, Kostnické náměstí 3, Praha 3, www.lacasalacasa.cz

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha milá, usměvavá, znalá, nevtíravá
Prostředí jednoduché, domácké, útulné
Jídlo čerstvé, jednoduše upravené, dobře dochucené
Cenová úroveň naprosto adekvátní, střední
Příležitost pro návštěvu romantika ve dvou, mám rád seafood
Celkový dojem super

 

Snobská kvalita v Zdenek´s oyster bar

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Asi úplně první, co člověka při návštěvě Zdeňkova ústřicového baru zarazí, je už samotný název, který sice není až tak úderný a zvučný jako je tomu u jiných podniků, na druhou stranu ale dost trefně vypovídá, co z velké části můžete očekávat. Pokud se nejmenujete Kellner nebo Bakala, pravděpodpobně Vás jako další mohou překvapit ceny, za něž se zdejší pochutiny nabízí. Nemá smysl to protahovat – vše, co jsem zde ochutnal, za ty peníze stálo, i když je jasné, že pro běžného pracujícího člověka tohle není zábava na každý den. Jsou ale příležitosti v životě lidském (a ty si musí každý z Vás určit sám), které za návštěvu takového podniku stojí.

Dsc_0929

Začít můžete překvapivě třeba ústřicemi (vřele doporučuji). Nejsem v žádném případě znalec, ale pár jsem jich už v průběhu let ochutnal. Tentokrát jsem měl ovšem možnost vyzkoušet různé druhy, které byly doplněny odborným komentářem opravdu příjemné a přiměřeně vtíravé obsluhy. Po takovém školení zjistíte, že opravdu není ústřice jako ústřice, jedny se vypiplají támhle, jiné onde. Podle toho mají buď plnou chuť nebo minerální, a dosahují takového vzrůstu nebo makového. No prostě dobrý, chtělo to jen ženu, která by potvrdila tu teorii o afrodiziákalních účincích.

Dsc_0933

Další na řadě byly předkrmy. Prvním byl shot bouillabaisse s tím, co k ní patří, tedy s langustinkou, ropušnicí a mořským vlkem – servírováno ve formě burgeru. Jako druhé jsem zkusil svatojakubky doplněné lanýžovým (květákovým) puree. Zatímco bouillabaisse byla prostě jen dobrá a příliš nepřekvapila (u jediné bych si dokázal představit i nižší cenu), tak u druhého starteru byla nasládlá chuť mušlí velmi dobře vyvážena s typickou výraznou „ropnou“ stopou lanýže, takže společně nebojovaly a naopak vytvářely perfektní synchronii.

Dsc_0935

Dsc_0937

Jako hlavní chod poté následoval teplý pekáč s celým humrem, jumbo krevetami a langustinami. Vše lehce povařeno a upečeno na másle, česneku a jamon serrano. Dýchne na Vás moře, porce pro dva je úplně v pohodě schopná nasytit tři a rozhodně na ni chvíli nezapomenete.

Dsc_0941

Zdenek´s oyster bar je snobský a nebudu do něj chodit často. Ale až do něj půjdu příště, bude to s tím, koho mám rád a komu chci nabídnout jedny z nejlepších jídel, které jsem měl v Praze možnost ochutnat (určitě co se seafood kuchyně týče). Láska přece prochází mimo srdce taky žaludkem…

 

Zdenek´s oyster bar, Malá Štupartská 636/5, Praha 1, www.oysterbar.cz

Snobka Na Konci

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Na konci Lochkova, v odlehlejší části Prahy, kde Praha již končí, leží restaurace Na Konci. Nově otevřený podnik přes nižší dopravní dostupnost láká široké masy se společným zájmem o dobré jídlo. V neděli jsem bloudila lochkovskými ulicemi, abych se ze sychravého počasí projedla k pozitivní náladě. Kladně působí interiér a především usměvavá obsluha, která vlídně vítá a vytváří příjemnou atmosféru od první minuty. Sestřička slavné restaurace Na Kopci se velmi snaží a daří se jí to.

Img_3902

Gastrochvilky jsem strávila s mnoha krásnými a výbornými kousky. Vybrala jsem si z denního menu. Pro pobavení úst před samým startem alias amuse bouche jsme ochutnali pěnu ze sušených rajčat s pečivem. Jednoduché provedení a výrazná chuť.

Img_3904

Zeleninový krém „Au pistou“. Hravě  zelené lusky hrášku křupaly v ústech jako sušenky. Velmi povedený nápad. Na sladké hrášky stále vzpomínám. Ujedla bych se jich.

Img_3909

Vařené hovězí žebro s hříbkovo-smetanovou omáčkou a špekovým knedlíkem a jehněčí plec se smetanovým špenátem a bramborovou kaší splnily požadavky na chutný a kvalitní oběd. Špenát byl jeden z nejlepších, co jsem kdy jedla.

Img_3910

Součástí denní nabídky byl i výběr ze dvou dezertů. Bylo náročné učinit správné rozhodnutí, proto jsem ochutnala oba. Cannelés bordelais s pistáciovou zmrzlinou. Pro mě zážítek v podání teplého se studeným.

Img_3912

A na závěr limetkový sorbet. Jednoduché, ale zdobné.

Img_3914

V Na Konci nás nakrmili a spokojeně jsme odešli do sychravého počasí. Nic nekončí, všechno začíná a těšíme se na další návštěvu.

Restaurace Na Konci, Ke Slivenci 36, Praha 5, www.nakopci.com

Jak jsem Zběhla do Čisté….

Publikováno | Autor:
Napsat komentář
Protože jsem rodilý pražák, vykladát mi, že ten pravý ráj, klid a pohodu naleznu někde daleko za hranicemi Prahy 6, je stejně tak zbytečné, jako si kupovat plavky na letní dovolenou v Anglii. Ale protože správná Snobka má prozkoumat všechno, souhlasila jsme s výletem za mňamkou do Východních Čech. V hledáčku se nám objevila Zdeňkem „ohvězdičkovaná“ restaurace U Zběhlíka v Čisté.
Rozlehlý statek usazený v nádherném prostředí s rychle plynoucí řekou ve mně probudil stejné vzrušení, jako když stojím před nově objeveným obchodem s kabelkami, který v sobě jistě skrývá úchvatné poklady. 
Tlacenka

Pro probuzení gurmána v těle jsme si dali jako předkrm domácí drůbeží tlačenkovou variaci s cibulí, octem a křupavým chlebem. Přirodní, zeleninová a pikantní tlačenka překvapila nejen velkými kousky masa, ale také křehkou zeleninou a perfektně vyváženou chutí koření. Prostě dokonalé nabuzení. 

Kralik

Jako hlavní chod jsme zvolili z aktuální nabídky bugs bunnyho alias králíka s variací zelí, karlovarskými a obyčejně-neobyčejnými knedlíky. Maso se rozpadalo jen co se k němu příbor přiblížil, červené zelí bylo fantasticky nasládlé a bílé úžasně křupavé. A knedlíky, žádné made by zbrojovka, ale úchvatně nadýchané jemné obláčky.

Steak

Opravdovým testem však byl vepřový kotlet na barevném pepři a chilli. Kvalita masa byla vidět hned na první pohled, perfektní zpracování hned po prvním přeříznutí a báječná chuť hned po vložení do úst. Šťavnatý steak bych slupla i bez přílohy, ale domácí šťouchané brambory nasáklé pikantním sosíkem poslaly chutě do vyššího levelu. Jedním slovem prostě lahoda.

Restaurace U Zběhlíka není sice v mém obvyklém rajónu, ale úchvatná domácí atmosféra Vás přímo nadchne a stejně jako já se do vesničky blízko Litomyšle, budete rádi vracet.

P.S. mají tu lahodnou kohoutkovou a skvělé svěží víno

U Zběhlíka, Čistá 396, 569 56 Čistá, www.uzbehlika.cz

 

Bar, který (ne)existuje

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Bar, který neexistuje sleduju už dlouho. Dokonce od doby, kdy neexistoval ani hmatatelně. Jak je kolem něčeho nějaké divné haló, číhám, co bude. A je to luxuska. Což by v Krně člověk nečekal. Voda z kohoutku – samozřejmost. Proč taky ne, když jsme si sem přišli dát alkohol. Testování, zda je lepší Mattoni, Aquilla nebo Evian si necháme na jindy.

Bar je loftový a zároveň útulný. Co mě rozsekalo, je výtah na wc. Je vidět,  že architekti nejsou žádná béčka. A ten lustr…

Wp_000132

Krýgly na pivo (to je ten velký průhledný půllitrový hrnek s uchem) nesou název baru, takže už se nikdy nestane, že nebudete vědět, odkud se u vás doma vzal ten nový půllitr…

Wp_000127

Jde vidět, že na obsluze majitelům baru velmi záleží a já nezvykle příjemného barmana či barmanku vždy ocením. Tedy hlavně barmana. Jenže se pak může stát, že už ani nevím, co jsem pila. Kluci z Turbomoštu holt umí vzít za správný konec.

Wp_000128

 Mimochodem ofiko otevíračka teprve bude a já to oceňuju. Zatěžkávací provoz žádnému baru neuškodí (a navíc nemusíme být tak přísné).

304349_293977667383150_287914161_n

V Praze mám Hemingway – v Krně mám Bar, který neexistuje. Co máte v jiných městech?

 

Bar, který neexistuje, Dvořákova 1, Brno, http://www.barkteryneexistuje.cz/

Kachna feat Martina

(Fotky č. poslední je stažena z FB baru.

 

Středomořský oddech v Pasta Fresca

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Laskavý čtenář snad tentokrát promine, ale vizuální stránka mého dnešního postu (rozuměj fotografie), bude bohužel oproti zvyklostem poněkud horší. Polední návštěva ristorante Pasta Fresca se totiž zrodila víceméně náhodou, jako reakce na zranění, které mi na několik týdnů znemožní můj jinak poměrně aktivní život. A když je mi ouvej, tak prostě žeru! Tolik tedy k tomu, proč musíte trpět ty fotky z mobilu.

Prostředí je v Pasta Fresca moc fajn, hodí se ke stylu kuchyně, která se tady vaří, a mně osobně moc moc sedí. Stejně tak je potřeba vyzdvihnout profesionalitu obsluhy. Žádné agresivní podbízení, vnucování toho nejdražšího, co máme na menu, ani letargie a lenost. Naopak plně vyvážený a příjemný servis, který člověk vnímá právě tak akorát, aby byl naprosto spokojen.

2012-10-03_13

Zahajuji poctivou cibulovou polévkou z denního menu přichucenou několika čerstvými hoblinami parmezánu. Ideální obědová verze cibulačky, která je výrazná a voňavá jako čerstvě vytažená šalotka. Příjemně mě navnadila k dalšímu chodu.

2012-10-03_13

Kamarád si zvolil pouze pastu, která mu byla doporučena obsluhou a zdálo se, že mu spaghetti alle vongole docela sedly, poněvadž jsem nestihnul ani ochutnat. Tak snad příště s nějakou děvou, která si bude hlídat štíhlou linii a nesní celou porci.

2012-10-03_13

Já měl chuť na rybu a nebyl jsem moc ochotný experimentovat. Pražma za přijatelný peníz se nakonec ukázala jako dobrá volba. Ryby byla poměrně klasicky protkána bylinkami a dochucená solí. Zvlášť mě potěšila propečenost, kterou se občas nepodaří uhlídat. Tady ale kuchař zvládl připravit krásně křupavou kůžičku, pod níž se skrývalo šťavnaté maso s perfektní tuhostí. Pochválit je potřeba také vařený mangold s máslem, u kterého mě příjemně překvapily řapíky udělané pěkně na skus. Dopadlo to takto:

2012-10-03_13

Ristorante Pasta Fresca mi alespoň na pár chvil dal zapomenout na mé zdravotní chmury a podle mého skromného názoru patří k tomu nejlepšímu, co lze v současnosti na pražské středomořské gastroscéně nalézt. Jako velké významné plus je potřeba rovněž uvést to, že ceny hlavních jídel jsou řádově o sto i více korun níže, než je tomu u obdobných podniků.

 

Pasta Fresca, Celetná 11, 110 00 Praha 1, www.ambi.cz

Palačinka s mákem U Slepiček

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

O chuti palačinek U Slepiček v Průhonicích se rozplývala už snobka Jane. Já se ke slepičkám vydala v poslední době několikrát a objevila jsem šlágr. Mám sklony jako Zdenda Pohlreich, vždycky vyberu z jídeláku to nejdivnější a vybízející k zabití. Proto jsem si U Slepiček vybrala palačinku s mákem a vanilkovým šodó, která mě praštila do oka. Nebyl to krok vedle, ale absolutní šlágr. Nejlepší palačinka jakou jsem, kdy jedla. Dokonce předčila i tu s nutellou na Champs Elysées.

Img_3857

Na pohled žádný výkřik módy, ale palačinka byla křehká, chutná, voňavá a k zakousnutí, i jako zcela samotná. Spojení této příjemné palačinkové dečky s mákem, chutným džemem a vanilkovým šodó vytváří dosud neprobádanou souhru chutí. A tělo si tuto chuť velmi pamatuje, protože má touhu se ke slepičkám vracet.

Img_3858

Jestliže máte větší hlad, zvolte variantu se špenátem, šunkou a vajíčkem. Vajíčka tu, dle obsluhy, mají od vlastních slepic, což dává smysl. Špenát není podáván jako nazelenalá rozmrazená drť něčeho ze špenátu, ale jako krásně zelené a voňavé listy.

Img_3856

Jsem milovnice limonád, proto jsem i zde popíjela citronádu. Spokojenost byla velká. Hned vedle mě si drahý pochutnával na jednoduchém banánovém koktejlu z banánu a mléka – řeknete si, jak jinak. Ale znáte ty práškové chuťovky, co vydávají za banánový koktejl ve Snobkou nenavštěvovaných podnicích.

Nebojte se a vyrazte za slepičkami, Průhonice jsou za humnem a stojí to zato.

U Slepiček, Říčanská 89, Pruhonice, www.uslepicek.cz

Nejen na kafé v Mama Coffee

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Většina oblíbených a kvalitních kaváren, kde kafé není jen obarvenou vodou, má o víkendu nebo svátcích zavřeno. Nebohému člověku pak nezbývá nic jiného než zabrousit do vod jednoho z mezinárodních řetězců. V poslední době jsem si oblíbila Mama Coffee. V Praze je jich několik a o tom v Londýnské, nedaleko oblíbeného vinného lokálu jsme už psali.

Img_3854

Mama Coffee ve Vodičkové může směle konkurovat mezinárodním „coffee“ řetězcům. Jako host máte na výběr dvě patra pro usazení. Velká prosklená okna působí noblesním dojmem a nabídka káv a pokrmů vyzývá k ochutnání. Mimo to mají otevřeno do deseti do večera, což beru jako velké plus.

Jako první vyzdvihnu místní kávu. Káva není přepálená ani kyselá. Latté je poměrně velké, jak by řekl jeden slavný šéf „Je to takový kávový bazén“. Mně ten bazén moc chutnal.

Img_3852

K jídlu jsme si vybrali rajčatovou polévku. Světe div se, chutnala po rajčatech a z rajčat byla. Touto návštěvou jsem se utvrdila v rozhodnutí navštěvovat podnik i za účelem lehkého obědu.

Img_3853

A pokud zbožňujete ovocné limonády, doporučuji místní malinovku. Obsahuje maliny a není přehnaně sladká, což oceňuji.

Tedy až budete chtít kafe v centru Prahy a netoužíte po kelímku, zaplujte do prostor Mama Coffee, kde se o vás postarají jako u maminky.

Mama Coffee, Vodičkova 6, Praha 1, www.mamacoffee.cz

 

Italsko Bosenská Luka Lu

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Mám dobrý vkus. Minimálně proto, že si vybírám kamarádky, které mají také dobrý vkus.A když mi řekly, že do Luka Lu musím, tak jsem šla. Jídelníček mě lehce překvapil. Nečekala bych pastu mezi plněnými paprikami. Vysvětlení najdete snadno, zapátráte- li po kořenech podniku. Otec divoký Ital, matka klidná Bosňanka. Mamma mia, to bude středozemní divočina… 

Doporučeno jsem měla asi 10 pokrmů, ale stejně jsem váhala. Rady jsou fajn, ale já jsem Svéhlavička a musím si vše osahat sama.

Začátek byl ve znamení chleba. Domácího. Se dvěmi pomázánkami. Nevím, co v nich bylo, a vědět to nechci. Respektive nepotřebuji. Doma si je stejně dělat nebudu a zajdu si na ně mileráda sem. Prostě mmmm. To jsem ale nevěděla, co bude následovat. Jinak bych s místem v žaludku nakládala obezřetněji.

Dsc_1936

Po předpředkrmu přišly konečně předkrmy. Grilovaný kozí sýr z Kypru byl skvělý. Jen na salátku, mile jednoduše dochuceném. Co víc si přát.

Dsc_1940

Pak přišly dvě papriky plněné sýrem. Za mě TOP jídlo celého dne. (A to jsem plněné papriky s rajskou nesnášela!).

Dsc_1941

Snědla jsem jen jednu, protože už se na mě smála chobotnice s dalšími kámoškami z moře vytaženými ráchající se v bouillabaisse. Tu druhou papriku si dám potom. Přece ji nenechám odnést. Předsevzetí mi však nevyšlo.

Bouillabaisse Luka Lu byla vážně hustá. Respektiva hustá i hustá. Mořských plodů tam totiž bylo víc než by nacpal Noe do své archy!

Dsc_1946

A já se slzami v očích musela nechat odnést tu čekající papriku, na kterou už místo v mém břiše prostě nezbylo. Jó, život je jeden z nejtěžších.

 

Luka Lu, Újezd 33, Praha 1- Malá Strana, www.lukalu.cz

 

Skvělá práce s krávou v Nota Bene

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

O této restauraci se v poslední době hodně mluví a píše, takže možná bude tento post tak trošku s křížkem po funuse, ale to nic nemění na tom, že si místo na Snobce určitě zaslouží. Mediální propagaci má tedy restaurace Nota Bene dobrou, což je určitě i s ohledem na její skryté umístění poblíž ÍPáku velmi dobře.

Po vstupu do úhledně a moderně zařízeného interiéru se musí každý zaměřit na tabule visící poblíž baru, z nichž si můžete vybrat jeden ze šesti pivních speciálů z minipivovarů, které ten den mají na čepu. Já začal ležákem z novozelándského chmele vyráběného v pivovaru Kocour a v průběhu večera potom pokračoval dnes již klasickou únětickou desítkou, dvanáctkou a vše jsem završil belgickým alem Boucanier.

Rychle k jídlu. Nota Bene odebírá suroviny od etablovaných výrobců a prodejců, za všechny zmíním jen The Real Meat Society. Pokud chcete jen pivko, doporučím k němu alespoň naložený romadůrek nebo maďarskou klobásku. Sednou k němu, jak se říká „jako prdel na hrnec“.

Dsc_0907

Vzhledem k tomu, že jehněčí kýta, kterou jsem si vyhlédl již nebyla k dispozici, začal jsem hovězím tournedos s kapustičkou a jemnou bramborovou kaší. Co musím obzvlášt vypíchnout, je naprosto fantastická konzistence i chuť masa. Přesně takto má medium rare úprava vypadat, křupavá na povrchu a nádherně šťavnatá uvnitř, až vám při kousání trnou žvýkací svaly. S kapustou i redukcí tvoří výbornou kombinaci a ani kaše příliš neztrácí, i když osobně dávám přednost hrubšímu provedení.

Dsc_0912

Spolustolovník šel také do hovězího. O klasickém steaku ze svíce s gratinovanými bramborami a tentokrát růžičkovou kapustou lze v podstatě zopakovat to stejné, co o mém talíři.

Na konci jsem trošku litoval, že jsme sebou neměli ženu, která by vyzkoušela i toho večera nabízené kuřátko nebo lososa, nicméně k úpravě hovězího masa, kterou Nota Bene nabízí, nelze vůbec nic dodat. V příštím kole vyzkoušíme zase něco jiného a budeme vážené čtenářstvo informovat. Stay tuned!!!

Restaurace Nota Bene, Mikovcova 4, Praha 2,  http://www.notabene-restaurant.cz/

 

Prohibičně v Hemingway baru

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Špatní barmani na současnou situaci nadávají, dobří říkají, že je to inspiruje k vymýšlení nových drinků. Tak jsme se za těmi dobrými zašly podívat.

A byly jsme mile překvapené, menu sice prořídlo (i když barmani okamžitě dodávají, že umíchají z alkoholu pod 20 procent cokoliv na milion způsobů), ale zaujalo. 

Nu což,nad mojí oblíbenou voděnkou jsem zaplakala a jala se zkoušet novinky.

Img-20120919-00018

Začala jsem skoromně s PROHIBITION  PERFECT MARTINI. Vermut žije! Celý večer by se to asi pít nedalo, ale takhle na chuť, proč ne.

Dsc_1908

Kachna odmítla experimentovat a zůstala u své oblíbené klasiky. APEROL SPRITZ nezklamal její očekávání, ten už se celý večer pít dá (již jsme měly v minulosti několikrát tu čest) . 

Img-20120919-00019

Mno a na závěr sladká tečka. TEA IN LAS VEGAS je opět variace na vermut, nicméně pekelně maskovaná. Prý se takto servíroval alkohol ve 20. letech v USA v době (opravdové!) prohibice. Tak jsem usrkávala z krásného hrnečku, který se tvářil, jako že je v něm čaj, a nakonec slupla strašně dobrou čajovou sušenku.

Dámy a pánové, nemá cenu sedět v pátek večer doma. Šup do baru!

Hemingway Bar Praha,Karolíny Světlé 26, Praha 1, www.hemingwaybar.cz