Šatlava v Hradci není žádná knajpa

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Původně jsme vyrazili na výlet na letošní Rock for People. Bylo už docela pozdě a byl to poslední den festivalu, ale proč nezkusit něco nevšedního. Čím více jsme se blížili k Hradci Králové, tím více vrněly naše žaludky nedostatkem jídla. Rozhodli jsme se ještě řádně nasytit a naše cesta vedla do historické části Hradce, do restaurace Šatlava.

Podle názvu jsem očekávala staročeskou knajpu, kde budou péct brambory na otevřeném ohni. K mému překvapení jsme byli uvítání v příjemném moderním podniku a usazeni na terase s výhledem do zeleného parku. Nadšení neustalo a přesunulo se k nabídce pokrmů.

Img_3249

Objednáváme špenátový krém se sýrem cottage. V nabídce je doplněno ještě plátkem lososa, avšak my antirybaři jsme lososa sabotovali. Krém chutnal skvěle a my jsme se začali pomalu rozsedávat.

Img_3253

Muž vybral kus kravičky ve variantě medium s grilovanou zeleninou a tousty. Mile se pousmál a pustil se do konzumace. Samozřejmě jsem ochutnala, avšak v té chvíli jsem preferovala talíř, který už čekal jen na mě. Usmívala se na mě hovězí líčka dušená na víně s bramborovým pyré a opečenou cibulkou.

Img_3255

Líčka sice oku na sto procent nelahodila, ale chuťové buňky si zpívaly radostí. Ještě jsem pokukovala po svíčkové, kterou pojídali hosté u vedlejšího stolu. Ale řekněme, že požádat o ochutnání už by bylo poněkud drzé 🙂

Img_3247

Pobyt v Šatlavě se protáhl, vypila jsem k tomu ještě několik domácích citronád, a protože začalo pršet a bouřit, namísto festivalu jsme se vydali zpátky domů. Byl to nakonec gastro výlet, ale nelitujeme. Zase někdy na viděnou.

Restaurace Šatlava, Dlouhá 101, Hradec Králové, www.restauracesatlava.cz

Úřednický útěk do Hanabi Sushi House

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Benefity v podobě levného jídla dotovaného státem jsou sice fajn, ale pokud i za třicet korun dostáváte v jídelně pro zaměstnance něco, co vás místo před monitor počítače posadí na prkénko od záchodu, brzy vám dojde, že žaludečním vředům se vyhnete jenom útěkem do některé z přilehlých restaurací. Tentokrát jsem si s kolegou rozhodl zpříjemnit poledne a ulevit peněžence ve vyhlášeném sushi housu s názvem Hanabi.

 

2012-07-16_12

Syrové rybě s rýží předcházel „welcome drink“ v podobě polévky miso, která příjemně zahřála a ideálně povařenými řasami wakame a kousky tofu připravila mé chutě i žvýkací svalstvo na každé sousto mého sushi setu.

 

2012-07-16_12

Zvolil jsem sushi set special sestávající z osmi kousků nigiri (nakonec jich bylo devět) a šesti kousků hoso maki. Doporučuji si každý jednotlivý kousek opravdu vychutnat, dokážete potom velmi dobře pochopit, jaký je rozdíl mezi konzistencí masa i chutí jednotlivých druhů ryb. Velmi příjemným překvapením byl bonus v podobě tří kousků sashimi z lososa, které považuji za vrchol této příjemné návštěvy. A přitom taková blbost, že – syrová, na plátky nakrájená ryba.

 

2012-07-16_12

Spolustolovník zde nebyl poprvé, a tak se vrátil ke své osvědčené klasice „salmon lover´s setu“, což jak mírně pokročilí angličtináři vědí, nemá s kaprem či pstruhem opravdu nic společného.

 

Po první návštěvě jsem skutečně nadšený a mám dojem, že útěk z úřednické jídelny do restaurace Hanabi se stane v budoucnu čím dál častějším.

 

Restaurace Hanabi Sushi House, Petrská 11, 110 00 Praha 1, www.ihanabi.cz

Kde je dort pořádný Šlágr

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Rozhraní Vinohrad a Vršovic jsem měla vždycky ráda. A teď je mám ještě radši. Dostala jsem tajný tip na cukrárnu ve stylu první republiky, kde si dorty vyrábí sami. Konkrétní link vedl na čokoládovo banánový dort.

256438_291391130959643_881801898_o

Nejsem žádný důvěřivý amatér, tak jsem se pro jistotu zeptala, co že je ten pravý šlágr Šlágru. Pan cukrárník nezávahal a mezi top tři dorty zařadil i zmíněný polotmavý korpus prokládaný marmeládou, vrstvou banánů s pařížskou šlehačkou, obalenou v mandlových lupínkách. Fantastické stejně jako další čokonášup.

Dsc_1398

Bály jsme se totiž, že čokolády bude málo, proto druhou volbou byl klasický prvorepublikový Sachr, jehož konzumaci podpořila i dobová hudba a já začala vyhlížet Oldřicha nebo aspoň jiného obyvatele některé z krásných vinohradsko- vršovických vil.

Dsc_1391

A nikdo nepřišel. Tak jsme vyzunkly citronádu a jely se poohlédnout po jiné lokalitě.

Šlágr, Francouzská 72, Praha 10- Vinohrady, http://www.kavarnaslagr.cz/

Panenkárna u Kohouta v Jesenici

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Můj život v mé téměř rodné hroudě lze velice snadno rozdělit na několik etap:

První: smutná etapa před otevřením Restaurace u Kohouta. Druhá: velice „light“ ve znamení čerstvého pstruha na bylinkovém másle s glazírovanou zeleninou. Třetí: značně rebelozní fáze, někdy hodně ostrá se špízy Piri Piri. Čtvrtá: současný stav smíření s lehce konzervativním nádechem a domácími paperdelemi. Jídelní lístky od roku 2001 znám nazpaměť, ale až tak od roku 2004 mám chuť všech těch jídel ještě teď v paměti a na jazyku.

Genius loci tohoto kouzelného místa pramení v bývalé „panenkárně“, nebo-li výrobně panenek, bohužel ne těch vepřových, ale ty by jim tu šly jistě také, ale těch na hraní. Drobnosti a maličkosti, některé až stoleté, dělají z restaurace útulnou domácí chalupu.

Ale zpět k dobrotám. Favoritem číslo jedna jsou čerstvé papardele s plátky vepřové panenky, kousky čerstvých lesních hub ve smetanové omáčce a hoblinami parmazánu. Dokonalá kombinace, dokonalá souhra, perfektní kuchař, co víc si přát?!

Kohout-papardele

Možná štíhlou postavu, proto další volbou je filet z candáta na másle a kmínu s glazírovanou jarní zeleninou. Porce je to sice obrovská, ale když se po ní na chvilenku zaseknete u harmonické růžové Frankovky od Mádla, velice rychle Vám vytráví a můžete se pustit do domácích lívanečků s borůvkovou omáčkou. Důkazem o jejich senzační chuti je, nebo spíše není, fotka – nějak se to nestihlo…

Kohout-candat

A vyloženě pro masožravce tu je ne-jeden grilovaný beef steak z pravé svíčkové z českého býčka na barevném pepři s bezvadnýma fazolovýma luskama s anglickou slaninou, které jsou nejen vynikající přílohou, ale někdy padnou i jako předkrm, případně moučník. Mladé lusky jsou tak akorát oblanšírované, že nevíte, zda vám v ústech křupe slaninka, nebo lusk.

Kohout-steak

Důvod, proč jsem tuto restauraci tak dlouho schovávala před světem není jen ten, že se tam občas sejdu s panem prezidentem, ale také ta, že sem chodím skoro jako domů a než si uvědomím, že bych ty lahůdky mohla také vyfotit, mám je už v břiše.

Restaurace u Kohouta, Zbraslavská 41, Jesenice 252 42, www.ukohouta.cz

Česká klasika v New Yorku ve stopách Lokálu

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Výtečný nadýchaný karlovarský knedlík a červené zelí servírovány v mističce stranou od madam kachny.

Kachna

Otestováno a několikrát snědeno nikoliv v ČR, ale v New Yorku v Hospodě. Hospoda se nachází v budově českého konzulátu na úrovni Central parku. Restaurace spadá do sítě Ambiente, provozující v Praze několik úspěšných podniků. Z kuchyně se ozývá „Dělej, vole“ a část obsluhy mluví česky.

Img_3323

Interiér připomíná na první pohled Lokál. Stolování a obsluha zavání stylem Čestru. Před samotným objednáním dostanete malou ochutnávku pokrmů s pečlivým výkladem. Čepují tu Pilsner ve 4 provedeních. Hospodský vypadal jako pravý Čech.

Vyzkoušela jsem chleba ve vajíčku s pražskou šunkou a křenem. Velmi jednoduché jídlo, které bylo v místním provedení posunuto do vyšší úrovně gastronomie.

Img_3327

Jako hlavní chod jsme přejedeni burgerů a amerických smažených kulinářských zázraků vybrali českou klasiku. Kachna s červeným zelím a karlovarským knedlíkem je hitovka. Chodí sem na ni půlka Manhattanu. Málem jsem si ji dala za večer dvakrát.

Img_3329

Telecí řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem vypadal k sežrání a chutnal také výtečně. Zakládají si tu nejen na chuťovém požitku, ale kladou důraz i na estetiský prožitek.

Img_3328

Menu obsahuje i ryby a těstoviny. Odpoledne servírují brunch, který jsme bohužel nestihli okusit.

Pro sladkomily mají na výběr ze 3 dezertů. Vyzkoušeli jsme české palačinky s pěnovou pivní omáčkou a créme brulle. Už si určitě říkáte, že creme brulle do české kuchyně rozhodně nepatří, ale musí tady mít i něco, co Amíci znají 🙂

Img_3331

Palačinky mě zaujaly tak rychle, že jsem dříve jedla a zapomněla fotit. Tedy přikládám jedno improvizované foto pro představu.

Img_3332

Pokud vám nechutná pivečko nebo máte chuť na osvěžující limonádu zkuste třeba místní malinovku. Byla jsem mile překvapena celkovou atmosférou podniku, příjemným personálem a chutí jídla. Až budu příště v New Yorku a omrzí mě hambáče, povedou mé kroky jednoznačně do Hospody.

Hospoda, 321 East 73rd Street, New York City, www.hospodanyc.com

Malá číča V Polích

Publikováno | Autor:
1

Hlad je nejlepší kuchař. Dřív když jsem měla hlad, snědla bych přítele i nepřítele. Co se ze mě stala Snobka, jen tak něco do pusy nestrčím. A nejsem líná překročit i hranice Prahy. No co. Vždyť jsme přece v Schengenu.

Cestou takhle z koupaliště ze Středokluk, kde nebyl žádný hezký kluk, když jsem už téměř hlady neviděla, vjela jsem Mahuleně do dvora. V Malých Číčovicích si totiž známá herečka Mahulena B. otevřela penzion a nic neponechala náhodě. Citlivá restaurace penzionu i restaurace, obsluha přemilená, informovaná a ochotná a jídlo víc než fajnové. Nehrajou si tam na žádný minimalismus, makro a degustační porcičky. Inspirace českým, moravským, ale i italským či francouzským venkovem je zde zřejmá a k prostředí jednoduše ladí.

V Polích se chovají ekologicky a nezdržují se žádným papírovým jídelákem. Jídlo si jedoduše hosté vybírají z tabule. No, zase tak jednoduché to není. Chtěla jsem si dát všechno odshora až dolů, jenže to už by pak ze mě nebyla číča ale koule. 

Dsc_1356

Dsc_1365

Spokojila jsem se tedy jen se 4 jídly. Z nichž jen dvě jsem měla několik minut v osobním vlastnictvím a bylo mi tak umožněno vychutnat si je až do konce. Gulášovky z divočáka a houbového guláše s domácí knedlou jsem si jen lízla a už mě soupeř zahnal vidličkou zpátky na mou půlku stolu.

Dsc_1360

Naštěstí má kuřecí jatýrka s ořechy a slaninou mi tuto potupu vynahradila. A abych nebyla smutná, dala jsem si ještě 3 kozy. Každou s jinou polevou. Fíky, brusinky i med nádherně vyrovnávaly ostrost kozího sýra a já jedla čímdál pomaleji, aby tato chvíle nikdy neskončila.

Dsc_1366

Bohužel skončila. Dopila jsem úchvatný ledový zázvorový čaj, zamáčkla slzu a vyjela jsem Mahuleně zase ze dvora. 

A brzy na viděnou!

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha poradila, neotravovala
Prostředí jako u prababičky, trošku bohatší prababičky
Jídlo domácké, chutné a ve stylových talířích
Cenová úroveň spíše vyšší, jídlo je ale kvalitní
Příležitost pro návštěvu cestou nescestou, polem nepolem, s manželem či milencem
Celkový dojem vrátí vás v letech zpět a na jazyku zbyde dobrá chuť

 

Penzion v polích, Malé Čičovice 26, 252 68, www.penzionvpolich.cz

 

Omluva. Autor textu se omlouvá paní Bočanové a panu Mrázovi za chybné označení majitele podniku V Polích. Díky za pochopení. 

 

 

Radosti pivní i jiné v Losu v Oslu

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Ve vinohradských uličkách se nachází nejedna stylová restaurace a tudíž tímto směrem snobský tým vyráží poměrně často. Já již několik let pravidelně navštěvuji restauraci Los v Oslu a zejména její pivní klub zaměřený na belgické speciály, kterých zde naleznou fanoušci nepřeberné množství. Silnou konkurenční výhodou jsou mimo stálé nabídky českých piv (např. oblíbený Velen z Černé hory nebo hutný a chutný Démon) i dvě čepované dobroty z Belgie, přičemž sortiment je čas od času obměňován.

P6280156

Na začátek jsem tentokrát zvolil svůj oblíbený Kwak, což je svrchně kvašené pivečko chuťově spíše nasládlého charakteru, podávané zde v originálních sklenicích. Tenhle kousek je vhodný i pro dámy, kterým příliš nevoní typická česká hořká piva.

P6280162

Vzhledem k síle jednotlivých piv doporučuji žaludek zaplňovat rovněž něčím pevného skupenství. Pro začátek postačí kostičky z goudy s celerovou solí a ostrou hořčicí. Společně s pivem wundrbár kombinace.

P6280167

Z jídeláku bohužel vypadla má oblíbená specialita kuře waterzooi. Naštěstí ale zůstaly mušle, které splňují moje poměrně přísná kritéria a jako jedny z mála v Praze se kvalitou přibližují těm servírovaným v Bruselu. Nelze než doporučit.

P6280169

Na závěr jsem neodolal druhému čepovanému belgičanovi Kasteel Rouge, kterého mimochodem řadím do své oblíbené kategorie „kundolap“. Jestli jsem totiž o Kwaku tvrdil, že je vhodný pro dámy, bude po Kasteelu většina z nich vrnět blahem. Višňový speciál má mimo svěží ovocné chutě ještě jednu velmi pozitivní vlastnost, a tou je obsah alkoholu, který činí pěkných 8 %. Po třech sklenicích proto neváhejte a něžný protějšek pozvěte na prohlídku své haciendy. Odolávat bude jen těžko.    

Los v Oslu, Perunova 17, Praha 3, www.losvoslu.cz

Chceš burger, zkus The Tavern

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Rohová hospoda, zvenku vypadající jako typická česká knajpa, kde vysedávají postarší pánové u piva. Tak na mě působila The Tavern ještě předtím, než jsem pravou nožkou dovnitř vstoupila. Jakmile mé tělo do The Tavern zaplulo, vlivy se změnily a začalo se mi tam velmi líbit. Ze všech stran byla slyšet angličtina a na každém stolku se vyjímal alespoň jeden velký burger. Obsluha pokynula a usadila nás. Jídelák a nápoják je jen jedna stránka a od počátku je vám jasné, že to bude zcela jistě o burgeru.

Burger

Vybrala jsem Lokal Burger. Dámy a pánové, kam se hrabou některé burgery, co jsem v USA ochutnala. V košíčku jsem dostala domácí máslovou housku se sýrem a v ní kus velmi chutného hovězího. K tomu reálně křupavý salát a čerstvá rajčata. A k pravému americkému burgeru je zapotřebí přidat hranolky. Objednala jsem si misku směsice různých tvarů hranolek. Troufám si však tvrdit, že tento burger bych zvládla i bez hranolků.

Pokud jste dietáři a nebo se jen nechcete přežrat, zkuste variantu naked burger aneb každý burger z nabídky bez housky jen se salátem.

Marg

K burgeru jsem usrkávala Margaritu on the rocks s čerstvou šťávou z citrónu a limetek. Když jsem dojídala výtečný burger a vyžahla poslední zbytek Margarity začala venku silná bouřka. Obsluha mě ještě lanařila ať ochutnám „výtečný jablečný koláč“. Prej domácí a americký a s pravou šlehačkou… Odolala jsem a vydala se do deštivého počasí. Ten jablečný koláč si dám příště…

The Tavern, Chopinova 26, Praha 2, www.thetavern.cz

Home Orange, jedině v Café Orange

Publikováno | Autor:
Napsat komentář
Šestka nejsou jen ambasády, staré vily a tunel Blanka, ale také a to především, útulné restaurace, bary a hospůdky, které primárně nejsou pro cizince, ale pro náročné starousedlíky. Café Orange je jeden z nich. V útulném malém podniku na Puškinově náměstí vždy dostanete úsměv od pana majitele, to nejlepší ze sezonní kuchyně a to nejlepší z ryb, ale nikdy nedostanete jídelní lístek. Podnik razí strategii maminkovské kuchyně: „Mám čerstvou mozzarellu a houby, takže budu vařit italské houbové rizoto a jako předkrm si můžeš dát domácí rajčátka s mozzarellou, pokud to nechceš, můžu ti uvařit něco jiného“. 

Orange-buffalo
Na předkrm jsem panu majiteli samozřejmě kývla okamžitě. Trochu ho totiž podezřívám, že má na zahradě za restaurací bůvola, jinak si nedokážu vysvětlit, jak by se na můj talíř dostala tak čerstvá, krémová, fantastická a nejlepší mozzarela. Dokonce i rajčata by z fleku mohla soutěžit na kdejaké zemědělské výstavě. A výměna bazalky za křupavou oříškovou rukolu mně také chuťově nadchla. Už po předkrmu jsem byla v gastroráji.
Orange-rizoto
Ale i tak jsem se nechala zlákat na krémové houbové rizoto se snítkou rozmarýnu. Jednoduchá a čitelná úprava obohacená o vlastní um a lásku k profesi – jedním slovem dokonalost v každém soustu. 
Orange-cake
U moučníku jsem dostala netradičně vybrat. A protože smetanové panna cottě jsem nikdy nějak nepřišla na chuť, nechala jsem se ohromit domácím čokoládovým dortíkem s „tečkovanou“ vanilkovou zmrzlinou. Klasika na závěr a klasika na dobrou noc.

Café Orange je zkrátka láska na první pohled. Jiskra přeběhla hned po první otázce – „Dáte si lehčí snídaňové víno, nebo spíš těžší obědové?“

Café Orange, Puškinovo náměstí 13, 160 00 Praha 6  

V Tandooru občas pálí i poctivého

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Pořádně aromatické jídlo původem z Asie nebo Orientu si čas od času dám rád, i když důsledky takového kroku pro moje zažívání bývají často přímo úměrné kvalitě podniku, který navštívím. Tentokrát jsem ve žhavém nedělním odpoledni zavítal do restaurace Tandoor, která se ukryvá v malé uličce na pražském Břevnově a nabízí specialitky z indických luhů a hájů. Nutno říct, že zažívací problémy se tentokrát nedostavily, zato čelo jsem měl orosené ještě dlouhou dobu po tom, co jsem z talíře dostal poslední zbytky.

Dsc_0528

Zahájení přitom bylo co se ostrosti týče poměrně nenáročné a spočívalo v masové samose, což jsou typicky trojúhelníkové křupavé taštičky plněné směsí masa a indického koření (chilli, kari, kurkuma, koriandr atd.). Chuťově vývažený starter, příjemně doplněný svěží jogurtovou omáčkou. Ještě před hlavním chodem jsem si googloval, jestli jsem schopný něco takového připravit doma.

Dsc_0532

Měl jsem chuť na něco pálivého a zároveň jsem potřeboval zachovat něco ze svých chuťových buněk i pro nějaké další restaurace. Zvolil jsem si proto „dvoupapričkový“ korai v úpravě hovězí, za což by mě asi skuteční Indové přinejlepším vykoupali v Ganze. Přestože jsem čekal pálivost na o něco nižší úrovni, jídlo mi chutnalo a bylo z něj poznat, že s jednotlivými ingrediencemi (koriandr, chilli, paprika, rajčata) to v kuchyni umí. Příloha byla poměrně typicky indická – česnekový nán, který mi vyloženě sedl do noty a posloužil jako ideální vytířač talíře.

V Tandooru jsem dostal přesně to, co od indické kuchyně očekávám, byť by mě opravdu zajímalo, jestli je pozření vindaloo (6 papriček) nebo phall (7 papriček) ještě slučitelné se životem. Až v zimě seberu odvahu, budu to asi muset zkusit.

Tandoor, Konecchlumského 596/7, 169 00 Praha – Břevnov, www.tandoor.cz

Pravdu hledej v Aromi

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

V křivolakých malostranských či staroměstských uličkách není těžké se ztratit. Já se umím ztratit i na Vinohradech, jejichž ulice jsou přísně kolmé či rovnoběžné jako pařížské bulváry.

Když jsem takhle jednou hledala Ambiente, našla jsem Aromi. No co, je to tady od „A“. Na letošním Prague Food festu jsem si u nich moc pochutnala  a zajímalo mě, čím se Riccardo vytáhne navštívím- li jej na jeho domovské scéně.

Dsc_1211

Předkrmově pozornostně- podniková miniverze lososa v majonéze z mořského vlka byla exklusivní a nažhavila mé chuťové pohárky na maximum.

Dsc_1212

Odolala jsem ovšem nabídce česrtvých ryb, které mi docupitaly až ke stolu a spokojila se jen s jejich vývarem.

Dsc_1213

Tradiční rybí polévka z Marche s malými bruschetkami se syrovými mořskými plody byla hutná a pomyslnou tečku jí dodal čerstvý pepř, kterým obsluha dle přání nešetřila stejně jako na čerstvých fusilli s kalamáry a rajčatovým tataráčkem.

Dsc_1215

S kalamárou v talíři jsem zavzpomínala na nedávno a téměř nedobrovolně opuštěný Rhodos a dala jsem si třetí a poslední sklenku Pinotu Grigio. A ve víně jsem na dně skleničky našla pravdu o tom, že v Aromi umí!

Aromi, Mánesova 1442/78, Praha 2- Vinohrady, www.aromi.cz

Brněnská éra v Cafe Era

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Představila jsem si prvorepublikovou kavárnu, kde galantní muži vášnivě diskutovali o hospodářské krizi a tehdejších startupech. Ženy pokuřovaly tenké cigarety ze špičky, seděly nožku přes nožku a mnouce své čerstvé peroxidové vlny sledovaly pana továrníka.

Seděla jsem na zahrádce v Cafe Era v Brně a nechala jsem se unést kapkou nostalgie. Era je v prostorách budovy z 20. let minulého století. Interiér designoval mistr Josef Kranz, údajně dle slavné dobové kavárny v Rotterdamu. Era navazuje na prvorepublikovou kavárenskou tradici. Avšak velmi dobře se tu také najíte a odpočinete na zahrádce.

Img_3164

Jídelní lístek tu nemají. Veškeré jedlé pokrmy naleznete napsané na tabulích uvnitř. Tento přístup je mi velmi sympatický. K čemu dlouhé jídeláky. Obsluha byla moc milá, jen mohla být proaktivnější v prodeji. Na zdi jsem spočetla devět hlavních jídel přes veverku až po lososa. Zvolila jsem kuřecí řízek s lehkým bramborovým salátem s fenyklem. Salát zapříčinil zvláštní chuť na jazyku, což ho učinilo zážitkovým a nezapomenutelným.

Img_3162

Vybrali jsme také domácí hrachovou kaši s párkem a volským okem. S hrachovou kaší se běžně nesetkávám, a když už ji někdě vidím v nabídce, spíše se bojím a mizím. V Cafe Era jsem se kaše nezalekla. Volba to byla výborná. Jednoduše chutné jídlo, žádná dochucovadla.

Img_3161

A abychom nezapomněli na kavárenskou tradici, museli jsme zákonitě vyzkoušet místní latte. Káva nezklamala a mohli jsme syti pokračovat v moravském programu. Ještě bych se zdržela, ale chtěla jsem předcházet označení „kavárenští povaleči“.

Pár chybiček bylo, ale za Snobku spokojenost. A až nastane brněnská éra, zajdem zase do Cafe Era.

Cafe Era, Zemědělská 30, Brno, www.eracafe.cz

 

Kus české kuchyně v Holešovicích aneb Avion 58

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

V Holešovicích se občas urodí něco dobrého, o Molu 22 jsme již psali, stejně tak jako o Stejkárně a dalších.  

Nedávno se Snobka doslechla, že se v Holeškách v bývalém pivovaru nově vaří dobrá česká kuchyně, a tak to vyrazila obhlídnout. 

Příjemně překvapil už jídelní lístek, který díkybohu nepřipomínal ani Zločin a trest, ani Lovosice a tak inu, objednali jsme si.

Spolustolovník zvolil lososa s listovým salátem, oboje výtečné, báječně dochucené a křehce se rozpadající. 

Losos_avion

Já se zaměřila na krůtí špízy s bramborem a domácí tatarkou (zmizely tak rychle, že jsme je nestihli ani vyfotit).  A velmi mne potěšilo, že se se servírováním jídla pan kuchař téměř mazlil, tedy mi salátek vkusně přinesli dochucený a v mističce vedle, nikoliv rozhozený po talíři. 

Salat_apollo

 

Najedli jsme se krásně a vlastně nám ani nevadilo, že venku neskutečně prší. 

A propos: jídla (kromě stálého lístku, kde je pár položek) neustále mění, tedy je pokaždé co nového zkoušet 🙂

Avion 58,Komunardů 42, 170 00 Praha 7, http://www.avion58.cz/

 

Olive point, kus Středomoří v Praze

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

V letním vedru přestávám mít chuť na mnohachodové opuletní hody. Když chci něco rychlého a letního, navštívím podnik jako je Olive Point v Americké. Malé bistro s obchůdkem a zahrádkou je to pravé místo pro potulné, hladové, středomoří milující Snobky. ( I normální lidi.)

Grilované papriky s balkánským sýrem si musím dát, kdykoliv jsem zde. Jsou výborně ochucené, doplněné rukolou a kvalitním oliváčem. Když Vám k tomu ještě přinesou domácí chlebík s jakýmsi semínkem, zapomenete, že grilovaná zelenina pro vás byla ještě pár let zpátky tabu. A už je duša v péří*. 

1337796467508

Pro hladové muže, jako byl ten se mnou, doporučím jeden z mnoha sendvičů, které jsou čerstvé a plné kvalitních surovin. Ať už ochutnáte jakýkoli, nešlápnete vedle. A pan majitel d´Středomoří ochotně poradí, doporučí a nabídne extra offer a ještě se bude culit a pomrkávat. Iluze Řecká či Itálie začíná být dokonalá.

1337796466813

V Olive point to vlastně není až tak fast… ale znáte to, jak to chodí v jižních státech. Čas líně plyne, sklenka střídá sklenku… A já odcházím z Olive point najedena, spokojena a pozitivně naladěna.

 

* slováckým nářečím vyjádřený stav naprosté spokojenosti

 

Olive Point, Americká 29, Praha 2- Vinohrady, https://www.facebook.com/pages/Olive-Point/165261486870023 

Pravá cukrařina v Saint Tropez

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Tak daleko pro luxusní báječný a nádherný dortík nemusíte, stačí zajít do pasáže U Nováků u Václaváku do cukrárny Saint Tropez a splní se nejedno hříšně sladké přání. 

Nejenže si zde kvalitně zamlsáte, ale také můžete sledovat cukrářské umění francouzských mistrů „live“, což ocení každá hospodyňka, která v neděli lehce před polednem řeší, jaký moučník dnes nabídne. 

Mé špatné já neodolalo famóznímu Fleur de Provance. Jemný francouzský dortík, který uvnitř lehce našlehaného nugátu s ořechy ukrýval „opravdu“ meruňkovou marmeládu s velkými kousky ovoce, na lahodném a jemném piškotu, zdobený malinou a jahodou, byl prostě ….. i Snobce někdy dojdou slova. 

Lahudka

A protože pultík s dortíkama byl dostatečně dlouhý a plný, nemohla jsem zůstat jen u jedné pohádky a naporoučela si ještě další dvě roztomilé degustační miniaturky.

Čokoládovo – oříškový fondán na meruňkovém lůžku s vláčným piškotem a svěží, vanilkový jahodový košíček, u kterého se mi při posledním kousku trošku zastesklo, že to byla jen miniaturka. 

Miniaturky

Na osvěžení jsem zvolila voňavé pražské frappé, které hravě všechny ty řecké originály strčilo do kapsy.

Kava

Své poslání – vrátit do Prahy vysokou cukrařinu splnili na jedničku se sladkou hvězdičkou k tomu. Vřele doporučuji také slaný quiche, nebo croissanty a jiné domácí pečivo, které také předčilo má očekávání. 

Cafe St. Tropez, Vodičkova 699/30, Praha 1, www.cukrarnatropez.cz

Vietnamsko- thajské hody v Red Hot Chilli

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Na tohle bistro jsem se těšila. Interiér je malý a milý. Sednout si ale můžete i na předzahrádku a vůbec nevadí, že je to vlastně na chodníku. Jídelní lístek je přehledný, jednoduchý. A krásný. Stejně jako dámský personál, který je navíc milý a ochotný.

Tom Yum polévka s krevetami byla plná koriandru a chilli. Nádherně pikantní. Tenhle podnik mi začíná zvyšovat tep a Tom Yum se stává mým polévkovým favoritem.

Tom_yum

Dalším zaručeným tipem je polévka 5 vůní aneb silný hovězí vývar s měkkým hovězím, sojovými výhonky. Jarní, voňavá polévka, ve které nesmí chybět koriandr. Jmenuji ho ode dneška svou nejoblíbenější květinou/ bylinou.

Polevka_5_vuni

Polévky byly malé, ale syté. Pociťuju však závislost a chci víc. Víc jídla a víc chilli. Pikantní kuřecí saté musí být mé. I s citronovou trávou, zelím, cibulí, celerem. Krásně pálí a já nepotřebuji ani tu rozsýpající se jasmínou rýži.

Palive_kureci_sate

Sebekrtiticky však musím uznat, že vítězem se stalo jídlo jiné. A sice Ga xao chuan ngot, což je kuře naložené ve sladkokyselé omáčce. Sebekritické je toto uznání proto, že se jídlo nenacházelo na mém talíři. Proti mým hůlkám však objevitel skvělého jídla protestoval docela málo, takže jsem si hrábla nejednou.

 

Ga_xao_chua_ngot

Tohle jídlo nebylo ani red ani hot ani chilli ale bylo jednoduše yummi. Jako, doufám, vše v tomto bistru. Brzy se sem vydám na kontrolu. Snad zvládnu odolat obsesi jídlu mně známému a zkusím něco jiného.

 

Red hot chilli, Křižíkova 67, Praha 8- Karlín, https://www.facebook.com/pages/RedHotChilli-Vietnamske-Bistro/117318515028167

První talíř – il Primo Piatto

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Jednoho deštivého červnového dne jsem dostala chuť na italskou kuchyni. Toužila jsem vyzkoušet něco nového, dosud neprobádaného. Po úspěšném pracovním dni jsem se s touhou po babských povídačkách sešla s drahou Kachnou. Vybraly jsme italskou restauraci Il Primo Piatto na Praze 4.

Img_3059

O dýňový krém se zakysanou smetanou, polníčkem a olejem z vlašských ořechů jsme se řádně podělily. Polévka nejen skvěle chutnala, ale také lahodila oku. V onom temném deštivém počasí navodila delikátní, voňavá a pestrá polévka dovolenkovou atmosféru.

Img_3063

Sdílení talířů je nám blízké, proto jsme pokračovaly i nadále dělením pokrmů, respektive šermováním vidličkami ve všech talířích. Dopřály jsme si spaghetti aglio, olio e peperoncino. Pasta al dente, trochu pálivá, ale mé chuti zcela vyhovující. Naše povídání a pojídání jsme si okořenily bílým Pinot Grigio Goccia z oblasti Veneto. Při servírování dalšího chodu jsme se myšlenkami ocitly už v Itálii.

Rizoto

Popojely jsme a pokračovaly rizotem z denní nabídky za sympatickou cenu. Milá slečna přinesla talíř plný výborného černého krémového rizota s cherry rajčátky a rukolou, ze kterého mrkaly 3 krevety. Krevetky byly epesní a svlékaly se div ne samy. Škoda je sežrat!

V il Primo Piatto se nám líbilo. Prostředí i obsluha obstály v hledáčku našich kritérií, přijdeme to sem znovu zkontrolovat. Prý tu prim hraje prima jídlo. My jsme po třech příjemně strávených hodinách zanechaly nejen prázdné nádobí, ale i lahve.

Il Primo Piatto, Hornokrčská 646/39, Praha 4, www.ilprimopiatto.cz

 

Mušličky a CottoCrudo

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Řekl bych, že začít první chlapský spot na tomto blogu naprosto snobskou restaurací CottoCrudo by mohlo být tak akorát. Tahle restaurace je opravdu trošku jinde a mlsouni si proto přijdou na své, pochopitelně za cenu odpovídající nabízenému sortimentu a romantickému (jak pro koho) výhledu na Hradčany.

Dámský personál je pohledný a příjemný, o chlapech můžu říct, že jim to zjevně v kuchyni, kterou máte částečně na očích, jde hodně dobře. Jako předkrm jsem zvolil sashimi ze svatojakubek, jehož mírně nasládlá chuť a svěžest byla umocněna jemně pikantní omáčkou z chilli papriček a limetek a doplněna drobnými kousky typicky výrazné ředkvičky.

2012-06-10_16

Tahle pecka je jednou z položek v tzv. Crudo baru, který obsahuje čerstvé (jako fakt fakt čerstvé) ryby doplněné o nejrůznější ingredience příjemně vybízející k hlavnímu chodu. Můžete tak ochutnat nejen klasického tuňáka či lososa, ale třeba také v tomto provedení trošku atypického halibuta nebo humra. 

2012-06-10_16

Hlavních chodů najdete v menu devět a vedou celým spektrem masa od rybiček přes kuřátka a přeštické podsvinče až k hovězím líčkům. Moje volba tentokrát opět směřovala k vodě a mořský vlk v guazzetto omáčce s mušličkami (kterých se mi v poslední době tak zoufale nedostává) byl připraven s řemeslnou dokonalostí. Propečení ryby ji ponechalo dostatečně šťavnatou a chuťově výraznou a dokonce mi podlehla i kořenová zelenina, která celý tento pokrm v omáčce příjemně doplňovala.

2012-06-10_17

Záliba v sytých dortech založených na použití prvotřídní čokolády Valrhona se projevila při výběru dezertů a opět nezklamala. Poctivý dort doplněný kávovou zmrzlinou splnil veškerá očekávání do něj vkládaná a závěrečná tečka v podání grappy byla již jen dovršením příjemného odpoledne.

I když nejspíš CottoCrudo hned první rok hvězdu od výrobce pneumatik nedostane, rozhodně nabízeným sortimentem a jeho kvalitou dokáže uspokojit většinu svých hostů. Za chutí čerstvé ryby se sem zase brzy rád zpátky vrátím, nejlépe v ženském doprovodu.

šéfkuchař: Richard Fuchs

Hotel Four Seasons Prague, Veleslavínova 1098/2a, 110 00 Praha 1, www.cottocrudo.cz

 

Itálie na lodi v Marina Grosseto

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Pod Mánesovým mostem kotví jedna bárka. Pokud půjdete okolo hladoví, určitě se tam zastavte. 

V Marina Grosseto to prostě umí. Přesto, že je z ní výhled přímo na Pražský hrad a Malou Stranu, ceny nejsou vražedné a kuchyně je výtečná. Troufla bych si říci, jedna z nejlepších itálií v Praze. 

Naposledy jsem tam zavítala se spolulabužníkem a dali jsme si do nosu.

Salát s lososem byl delikátně dochucen a rozplýval se na jazyku.

Marina_grosseto_losos_salat

Plněné těstoviny taky stály za to. Byly úplně jak od Luigiho babičky.

Marina_grosseto_testoviny

Celé jsme to zalili litrem kvalitního bílého a najednou nám bylo na světě krásně. 

Nebýt té bouřky, co se potom strhla (a dovedete si představit, jak to vypadá na lodi, když je bouře :), bylo by to geniální sobotní odpoledne.

GROSSETO Marina Ristorante, Alšovo nábřeží, Praha 1, www.grosseto.cz

Masité hody v Dock House

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

V pražské Michli, v prostředí ne malebném, leží Dock House. Zvenku restaurace splývá s okolními domy, nezaujme ani neláká k návštěvě. Člověk si říká zkusit, či nezkusit. Averzí k riziku netrpím a zbožňuji nevšední zážitky, tedy již od první odvážné návštěvy se sem ráda vracím.

Obrazek-1

V Dock House se specializují na maso. Místní kuchaři umí svíčkovou z plemene Charolais, flanky z Austrálie, hanger z USA nebo telecí z Jeseníků. Nabídka masa je široká, přesto není jídelák přeplácaný a každý pokrm je specifický. Výše vidíte místní flank steak jednoduše bez omáčky jen s bylinkovým máslem.

Kr

Krkovice s domácími kroketami a brokolicí. Spolujedlík měl nechuť ke kravímu, proto vybral prasečí alternativu. Přes původní nechuť k hovězímu jsem při konzumaci musela bránit svůj talíř. Stihla jsem si dlábnout i do prasátka a dle očekávání bylo simply jedlé.

Dock House, Michelská 59, Praha 4, www.dockhouse.cz