I přes příšernou kocovinu, která jí zatemňovala mozek, se ho snažila vnímat. Seděl naproti ní a dost se snažil vzbudit dobrý dojem.

„Víš, ty jsi ta nejúžasnější ženská, jakou jsem poznal. Chytrá, hezká, akční …“

Takhle už mluvil asi patnáct minut.  Jeho hlava se redukovala na mluvící ústa, která připomínala vánočního kapra, kterého měla od včerejška ve vaně. Nechávala ho. Stejně jí pořád ještě nepřinesli tomatovku , která ji vždycky vyseká z kocoviny úplně nejlíp. Mezi tím se bavila představou jeho plovoucího u ní ve vaně.

Konečně jim přinesli tomatovou polévku, kterou v restauraci Carmelita vaří opravdu výtečně. Přestal mluvit a alespoň spolu poobědvali.

Ristorante Carmelita, Újezd 406/31, 118 00 Praha – Malá Strana, www.restauracecarmelita.cz