Archiv pro štítek: brusel

Karsmaker, s’il vous plaît

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Mnoho lidí nesnídá. Valná většina těch, co snídají, si dopřává pokrmy sladké. Croissanty s čokoládou, müsli s mlékem nebo třeba vánočku s marmeládou.
Mě když se asi v pěti letech strýc zeptal: „Kačenko, co si dáš k snídani?“. Odpověděla jsem bez zaváhání pěkně po kunovsky, že tuačenku nebo kuobásku. Slané snídaně ke mně prostě patří.
Nejinak jsem se rozhodla chovat i mimo republiku, přestože mou průvodkyní byla do croissantů zamilovaná frankofonka.
Karsmaker je takové bruselské Café Lounge, napadlo mě hned při vstupu. Výborná káva, měkká křesílka, milé obsluhující slečny a výtečné bagely. Naplněné škvařežinou (=míchaná vejce) se šunčičkou či slaninou. K tomu libově dochucený salátek. Vydatná porce, jako pro dřevorubce. Ještě, že jsme po předchozím pivním maratonu byly pěkně vyhládlé. Navíc když člověk snídá v jednu odpoledne….

Dsc_0399

Když nám trošku vyhládlo, zastesklo se i mé slané duši po nějaké té sladkosti. Tedy jsem se osmělila zašveholila svým slavičím hláskem: „Carrot cake, silvuple…“ Mňam. Konečně pěkně vlhká buchta.

Dsc_0398

Už jen Atomium a mám splněno vše.

Dsc_0407

Karsmaker, Trierstraat 20 Rue de Trèves, Elsene / Ixelles, Brussels 1050, www.karsmaker.be

Bar l’Athenée, bruselský Blue Light

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

V každém městě je potřeba najít si domovský bar.

V Praze už ho máme nějaký ten propitý pátek. V Bruselu jsme ho objevily náhodou.

Bar l’Athenée je nenápadný podnik. Místo cigaretového kouře jsou cítit vonné tyčinky. Po baru se prohání kočka- ta čtyřnohá a lísá se k víc než milému barmanovi a jazzová hudba navozuje atmosféru hříšných myšlenek.

My kočky dvounohé se na bar zatím neodvažujeme a sedáme si pouze k němu.
Piv jsem v Belgii ochutnala mnoho, ale ne všechna stojí za to, možná proto, že většinou jsou lahvová.

V točených pivech jsem se zorientovala stejně rychle jako holky ze Sexu ve měste ve značkových hadrech.

Dsc_0396

Jupiler- průměr. Nenadchne, vypít se dá. Nejpodobnější „českým“ pivům.

Leff brune- silné, sladké. A jako blonďatá holka odmítám pít tmavé pivo 🙂 Držím barvu.

Leff blonde- přesně pro mě! 6,6% alkoholu, lehce nasládlé a blond. Teda světlé.

Dsc_0388

Belgoo- překvapení večera. Prý bio pivo. Říkal číšník. Stejně jsem ho neposlouchala. a) jsem mu nerozuměla b) jsem se soutředila, abych zavřela pusu, když na mě při vysvětlování mrkal… a za c) je to jedno, bylo totiž moc dobré. S netradiční příchutí, kterou nejsem sto definovat. Něco mezi zeleným čajem a trávou…

Dsc_0373

A pak je tu legenda Kriek, která mi moc nejede. Naštěstí jsme na testingu byly dvě a každá má ten jazyk mlsný trochu jinak. Přečtěte si tedy, jak pravičačka propadla kouzlu třešní:

„Kriek je pivo, nad kterým by čeští pivaři leda tak ohrnuli nos. Chutí připomíná spíš třešňovou limošku, než něco, co má pět voltů. Takže opatrně, ne náhodou se jedna varianta Krieku jmenuje „la mort subite“, tedy rychlá smrt. Mám zkušenost a potvrzuji – ano, bylo to rychlé!
Pokud toužíte spíše po sladkém osvěžení třešňového typu a zrovna není sezóna třešní, jděte do něj! Já si ho během pobytu v Bruselu zamilovala.“

Bar l’Athenée Rue Jules Bouillonstraat 2, Ixelles/ Elsene, Brussels 1050

Snobka v Bruselu, část 1. – hranolky u Táborníků

Publikováno | Autor:
Napsat komentář

Pracovní záležitosti mne dovedly na pár týdnů do Bruselu. Říkala jsem si, že bychom pro vás mohli připravit menší gurmánský speciálek tak hurá do toho!

Hranolky, pro část populace „odporný hnusný něco z friťáku“, pro Belgičany kultovní záležitost. Dostanete je ve stylovém papírovém kornoutku. Většinou je to porce, kterou průměrná Snobka není schopná sama sníst, tedy doporučuji nechat se pozvat snobem nebo kýmkoliv jiným. Tady v Bruselu mají hezký český holky dost velkej ohlas. 

Hranolky

fotozdroj:http://mon-pays-la-belgique.skyrock.com/

Nejlepčejší je mají v rue de Tabora, kousek od Grand Place. Obchůdek je to mrňavý, sníst se dají pouze „na stojáka“ venku. Zato vás ale uvnitř uvítá klasická hudba do jejíhož rytmu pan majitel vyhazuje hranolky do vzuchu. Fór je v tom, že používají nemražené suroviny, tedy zachovávají tu „bramborovou chuť“. Pan majitel je řízek arabského původu a všem zákazníkům bez uzardění tyká. Normálně se kvůli tomu durdím, ale tady mi to přišlo sympatické.

Dsc_0451

Tak jsem čapla svůj kornoutek a za zvuku Beethovena vyrazila do ulic užít si „les frites“ a večerní Brusel.

Ps: Díky http://restaurace.blogspot.com/ za tip na hranolkárnu 🙂