Jižní Morava je kraj zaslíbený. Příjemné podnebí, malebná krajina lemovaná vinicemi. Snobčí kroky letní tuzemské dovolené tedy nemohly vést jinam než tam, kde je příjemně a je tam hodně dobrého pití.
Vína jsme si užily, jen co pravda a za pár grošů. Jen vinný sklep lodě (proslulé propůjčením se na natáčení klipu do filmu Bobule) po naší návštěvě zel prázdnotou. Nádržníci holt nečekali, že „pražandy“ budou mít takový tah.
Horší už to bylo s kávou. Jak jednou člověk přivykne, pak už mu cosi z automatu nestačí.
Pavlov: automat. Lednice zámek: automat. Další pokus: paní vyndá něco z lednice, nalije to do sklenice, zalije něčím hnědým z automatu a polije čokoládovým topingem. Kafélaté d´Lednice city!
Zoufalství začalo prostupovat naše duše i propitá játra, když tu se z nebe snesla nabídka, jež se neodmítá. Jako ve snách jsme sedly do auta a nechaly se vyklopit v nebi. Ne, nebylo to nebe, byla to jen Fara. Ale jaká.
Usadily jsme se do krásných secesesních židliček a dostaly jsme takové kafélaté d´Klentnice, že už jsme nikdy nechtěly odjet. Našlehané mléko bylo tak husté, že kdybychom dostaly plastovou lžičku, tak jím ani neprojde.
Navíc jsme si ale skvěle pochutnaly. Třeba na výtečné rajčatové polévce přinesené na dřevěném prkně, na kterém nechybí ani mistička s parmezánem a výborné bagetky. Takové pomodorro nedostane ani v lecjaké české pizzerii. A nepochybuju, že rajčata jsou přímo z Klentnice stejně jako sušené meruňky, jejichž sušení můžete být svědkem přímo v rozlehlé zahradě.
Dalším tahákem Fary jsou zapečené mističky s poklopem s různými náplněmi, které jsou tak pěkné, že si je musíte dát, i kdyby dobré nebyly. (Ale ony jsou!)
Takže, kdykoliv se vyskytnu jižněji a východněji než obvykle, spěchám do Klentice bez ohledu na překážky. I kdybych měla Nové Mlýny přeplavat.
Cafe Fara, Klentnice u Mikulova 166, www.cafefara.cz