Zcestovalé americké kravičky v George Prime Steak

Úvodem upozorňuji, že tento článek není určen vegetariánům, milovníkům živých zvířátek a už vůbec ne hinduistům, byť bych řekl, že krávy, o nichž bude řeč, mají mnohem spokojenější život než ty indické. A pokud si necháte pro korunu koleno vrtat a neradi jen slintáte, raději také dál nečtěte, ceny jsou v George Prime Steak totiž na vyšší úrovni než jinde. Nutné je dodat, že tady dostanete skutečně to nejlepší americké hovězí.

Restauraci najdete v Platnéřské ulici a rozhodně nečekejte žádný westernový saloon, nýbrž vypiplaný designový moderní steakhouse. Pokud se chcete před jídlem navnadit, klidně chvíli poseďte u baru a dejte si některý místní signature postavený na bourbonu nebo rye whisky. Po usazení dorazí obsluha s vozíčkem, na němž má vystaveny jednotlivé řezy nabízeného hovězího, a k tomu Vám spustí příběh o šťastných kravičkách. Ty se vesele tetelí někde na středozápadě USA, žvýkají si prvotřídní travičku a hrají si s ostatními kravičkami. Občas dorazí chytrá hlava, zkontroluje jim množství tuku ve svalstvu, určí předpokládané stáří porážky a zařadí je mezi zhruba tři procenta těch nejlepších kraviček v USA. První cenou v této soutěži bývá často cesta lodí do Evropy, kterou si bohužel naše Miss Beef už moc neužijí. Čas strávený v Atlantiku ale využívají k ideálnímu dozrávání tak, aby nakonec mohly být servírovány v nejvyšší chuťové kvalitě.

DSC_0376

Z předkrmů jsem se nechal zlákat koláčky z marylandského kraba, které mi chuťově sedly. Krabí maso je dominantní, salsa z shitake a kukuřice poté jídlo příjemně podkresluje. Vyznění je pochopitelně mírně sladké, nicméně jako entrée před hlavním chodem ideální.

DSC_0375

Krevety s koktejlovou omáčkou jsem drze vyzkoušel z vedlejšího talíře a nutno dodat, že přes všechnu čerstvost i chuťovou vyváženost jsem se nemohl zbavit dojmu, že si něco podobného udělám i sám doma. To se zase budu ale za pár dní stydět, jak se do toho pustím….

DSC_0377

Hlavní chod překvapivě zastává hovězí maso. Beru to po hlavě a volím T-Bone (roštěnec a svíčková oddělené kostí) podle doporučení na medium rare. Skvělé, báječné, porno! Pointou je, že maso v zásadě nepotřebuje žádné dochucení, leckdo se podle mého obejde i bez soli i pepře. Plná chuť hovězího v čisté podobě je nenahraditelná.

DSC_0379

Pokud si ale maso rádi dochutíte, určitě si objednejte některou z místních omáček nebo máslo s morkem či lanýži. Co se týče úpravy, rozhodně doporučuji dbát na rady obsluhy, třeba u rib-eye byla úprava medium rozhodně vhodnější než medium rare (vlákna vystavením delšímu grilování v tomto případě více povolí při zachování charakteristické chuti hovězího), na což jsme byli skutečně upozorněni předem.

Sám do George Prime Steak asi nebudu chodit každý den. Klientelu si ale špičkový podnik stoprocentně najde a udrží. Třeba už jen pro to, že se každý dozví něco nového o těch šťastných zcestovalých kravičkách. A poznat se pořádně s tou krávou, kterou máte na talíři, to je přece k nezaplacení.

George Prime Steak, Platnéřská 19, 110 00 Praha 1, www.georgeprimesteak.com

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Profesionální, kvalifikovaná
Prostředí Moderní, klidné, čisté
Jídlo Prime Beef
Cenová úroveň Vysoká
Příležitost pro návštěvu Oslava, láska ke krávě
Celkový dojem Nejvyšší standard, skvělé

 

Belgická erupce radosti na Míráku

Časy mého hrdého euroúředničení už jsou nějaký ten pátek pryč. Každotýdenní cesty do Bruselu na jednání, která příčetnému člověku musí dávat asi tolik smyslu jako recepty z mimibazaru, ve mě přeci jen ale zanechala nějaká ta pozitiva. Jedním z nich je závislost na belgickém pivu (to trošku kecám, na to už dneska není třeba jezdit do Bruselu) a samozřejmě kuchyni, která mi přirostla k žaludku hlavně svým zaměřením na mořské potvory a maso všeho druhu. Jenže jezdit za svoje do Belgie kvůli slávkám na víně už rozhodně není taková sranda, jako užít si je v rámci mítínků, wórking grůpů, wórkšopů a podobných zábav placených z eráru. Jak se ale zatím zdá, tenhle trn mi z paty vytrhl nový podnik s názvem Bruxx nacházející se na náměstí Míru.

Měsíc po otevření si tady bez rezervace sednete nejspíš jen tehdy, když budete opravdu v blízké přízni s majitelem. To je samo o sobě s ohledem na velikost prostoru k nevíře, byť se podnik nachází ve frekventované části Prahy. Obrovský sál zaplňuje spousta stolečků a všude okolo se ozývá tlumený halas okolí. Přesto si člověk nepřipadá šmírován, a to ani obsluhou, která je přiměřeně dotěrná, přiměřeně vtipná a přiměřeně povědomá z jiných pražských podniků.

IMG_20140427_184125

Kdyby neměli v Bruxxu tak vysoké stropy, radostí bych je z nabídky piva inzultoval vlastní hlavou. Pominu Stellu, Hoegaarden a Leffe, které u nás už téměř zdomácněly i v čepovaných verzích. Co považuji ovšem v Praze téměř za zázrak, to je stála nabídka dalších pěti speciálů na pípě. La Trappe a Augustijn budou více vyhovovat pánům, broskvový Mort Subite a višňový Kasteel se sladkým ocáskem jsou vhodné i pro dámy. Pozor na dávkování, hlavně Kasteel není žádná slabota, takže si nejdříve ujasněte, kde chcete, aby Váš večer skončil. Posledním pivkem je poté pravidelně obměňovaný speciál z některého českého minipivovaru.

IMG_20140425_210716

Poprvé jsem se do Bruxxu vydal se svými snobskými bohyněmi Janičkou a Kachničkou a v rámci předkrmu nám za oběť krom příjemných sýrových kroket s domácí majonézou (pecka!) padla skupinka šesti tygřích krevetek v jemné rajčatové omáčce. Nebožačky byly ugrilovány perfektně na skus a po překonání mírného odporu tak v ústech následovala exploze chutí, které nás s troškou představivosti přenesly do končin disponujících velkou louží se slanou vodou. Je třeba si přiznat, že mušle nejsou tak sexy fotogenické jako jejich kolegyně krevety, tudíž jejich obrázek nečekejte. Buďte si ale jistí, že v Bruxxu je dělají skvěle, především asijské provedení Tin-Tin bylo fantastické.

IMG_20140425_210320

Jako pokusný králík mi při druhé návštěvě posloužila má nejdražší maminka, která je na kvalitu jídla stejně dobrý indikátor jako lakmus na pH. Já tentokrát odstartoval půl tuctíkem šneků v bezvadně vychuceném bylinkovo-česnekovém másle, v němž jsem následně vymáchal skoro celou ošatku čerstvého pečiva.

IMG_20140425_210552

Maso je maso a druhý chod proto obstaral hovězí entrecôte. Snad jste to už někdy zažili, ten moment, kdy víte, že tenhle kus kravičky prostě kuchař trefil dokonale. Pokud ne, doufám, že se toho momentu brzy dočkáte. No a pokud ano, tak víte, jaký byl tenhle vysoký roštěnec v Bruxxu.

IMG_20140425_210435

Na závěr jsem si neodpustil dezert, kterým byla tvarohová sedlina s čokoládovým krémem a zmrzkou. Chuťové i designové provedení takové kvality bych spíše očekával v podniku nejvyšší kategorie, a to včetně jiné ceny. Ale i ta je s ohledem na kvalitu servírovaného jídla nanejvýš příznivá a proto v mém případě určitě nezůstane jen u dvou návštěv. Máma byla spokojená. A já už mám zase chuť na mušle.

Bruxx, Náměstí Míru 9 / Praha 2 – Vinohrady, www.bruxx.cz

hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha Nevtíravá, příjemná, povědomá
Prostředí Národní dům
Jídlo Belgická kuchyně, mušle, hovězí, waterzooi
Cenová úroveň Střední, přiměřená
Příležitost pro návštěvu S bohyní, s mámou, na pivní speciál
Celkový dojem Velký a zatím naplněný potenciál

 

Skvělá práce s krávou v Nota Bene

O této restauraci se v poslední době hodně mluví a píše, takže možná bude tento post tak trošku s křížkem po funuse, ale to nic nemění na tom, že si místo na Snobce určitě zaslouží. Mediální propagaci má tedy restaurace Nota Bene dobrou, což je určitě i s ohledem na její skryté umístění poblíž ÍPáku velmi dobře.

Po vstupu do úhledně a moderně zařízeného interiéru se musí každý zaměřit na tabule visící poblíž baru, z nichž si můžete vybrat jeden ze šesti pivních speciálů z minipivovarů, které ten den mají na čepu. Já začal ležákem z novozelándského chmele vyráběného v pivovaru Kocour a v průběhu večera potom pokračoval dnes již klasickou únětickou desítkou, dvanáctkou a vše jsem završil belgickým alem Boucanier.

Rychle k jídlu. Nota Bene odebírá suroviny od etablovaných výrobců a prodejců, za všechny zmíním jen The Real Meat Society. Pokud chcete jen pivko, doporučím k němu alespoň naložený romadůrek nebo maďarskou klobásku. Sednou k němu, jak se říká „jako prdel na hrnec“.

Dsc_0907

Vzhledem k tomu, že jehněčí kýta, kterou jsem si vyhlédl již nebyla k dispozici, začal jsem hovězím tournedos s kapustičkou a jemnou bramborovou kaší. Co musím obzvlášt vypíchnout, je naprosto fantastická konzistence i chuť masa. Přesně takto má medium rare úprava vypadat, křupavá na povrchu a nádherně šťavnatá uvnitř, až vám při kousání trnou žvýkací svaly. S kapustou i redukcí tvoří výbornou kombinaci a ani kaše příliš neztrácí, i když osobně dávám přednost hrubšímu provedení.

Dsc_0912

Spolustolovník šel také do hovězího. O klasickém steaku ze svíce s gratinovanými bramborami a tentokrát růžičkovou kapustou lze v podstatě zopakovat to stejné, co o mém talíři.

Na konci jsem trošku litoval, že jsme sebou neměli ženu, která by vyzkoušela i toho večera nabízené kuřátko nebo lososa, nicméně k úpravě hovězího masa, kterou Nota Bene nabízí, nelze vůbec nic dodat. V příštím kole vyzkoušíme zase něco jiného a budeme vážené čtenářstvo informovat. Stay tuned!!!

Restaurace Nota Bene, Mikovcova 4, Praha 2,  http://www.notabene-restaurant.cz/