Nový krásný levný podnik v centru, kde skvěle vaří. Tak určitě. Třicet mi už bylo a věřit pohádkám jsem přestala, dřív než jsem začala. A navíc, nejde o to, kde jste, ale s kým jste… Což také ne nutně platí.

Já jsem ale našla kombinace, díky, které se ze mě stala na celý večer princezna. Co princezna – baletka. Snobčí narozky se totiž uskutečnily v Mechanickém baletu. A bylo to souznění. Něžných nenažraných foodblogerských duší a lahodných pokrmů v industriálně minimalistickém prostoru. Nevím, zda je rozumné vyjmenovat, co jsme si dali. V počtu sedmi lidí bude snazší říct, co jsme si dát nestihli.

Na rozjezd jedna pečená koza. Štiplavá kozí chuť se krásně vyjímala na nasládlé omáčce, nechyběl ani kus lupení.

Masaři rozjeli předkrm na carpaccio notu a nebylo, co by se vytklo. Naplátkovaná kráva, oliváč, kapary, rukola, parmazán. Žádné velké vymýšlení, protože tenhle předkrm už jednou vymyšlený je.

Řepová varianta prý taky dobrá. Ale věřte vegetariánům …

Hlavni chody pak přistály v kombinaci burger – stejk – curry.
Burger byl gigantický, se salátek, hranolky a omáčkou ala tatarka. Vlastně mu nebylo co vytknout, stejně jako jemně pálivé chuti Thajska v podobě kuřecího kari s rýží.

Můj výběr a mé srdce ovšem patří panu Stejkovi. Ne že by byl tak velký, klasických 200. Ale byl na mě připraven. Rozpálený do krvava – tak jak to mám ráda a navíc byl naporcovaný, což ruka unavená celodenním klikáním na myš ocení. Namísto (prý skvělých a dokonalých) vinných brambor jsem si v paleo duchu dala salát – příjemně dochucený.

Pokud máte chuť na burger a nechce se vám ztrácet čas s nějakou houskou – zkuste to naked.

Když to vše zalijete některým z pivek z červené pípy nebo lahví vína jako já, dojde vám, že na balet zase brzy zajdete.

Mechanický balet, Žitná 52, Praha 1