Drze jsem se vetřel k rodičům mířícím do Brna na muzikál o Edith Piaf s jediným úmyslem; navštívit výjimečně namísto po celé Evropě vyhlášeného hlavního nádraží známou restauraci Borgo Agnese. Ta se nachází v lokalitě „že bys ze Špilasu šutrem dohodil“ a nabízí především středomořskou kuchyni s občasnými odbočkami do našich luhů a hájů.

My jsme se cíleně s darovaným voucherem vypravili na nabízené degustační menu spárované s víny. Pokud máte ve zvyku trávit v restauraci méně než tři hodiny a ke guláši si dáváte minimálně pětiknedlík, doporučuji zvolit něco a la carte, jinak by to taky mohlo dopadnout jak s Bohušem. Obsluha je rozhodně trpělivější než ta ve videu a velmi mile a fundovaně dokáže vysvětlit, co že se to před vámi právě objevilo.

Začátek obstarává svěží losos marinovaný v ginu s okurkovým dipem a créme fraiche. Skvělý začátek doplněný o pro mě nakonec nejlepší víno z celé degustace, totiž Rulandské bíle 2013, pozdní sběr, Proqin.

Dalším předkrmem byl zajímavý tatarákový twist ala salát Nicoise s křepelčím vejcem a ančovičkami. Zatímco táta, zastánce klasické kupy (na vysoko, že jo!!!) hovězího na topince, našel minimálně sto nedostatků, já byl s jemným masem zastřeným delikátní chutí ančoviček přeci jen spokojenější.

Následovala decentní porce polévky z bílých fazolek, ke které mi, asi abych se neunavil, připíchnul kuchař rovnou na vidličku asi tak tisícinu uzeného hovězího jazyka. O takovém „kapučínu“ asi Eva a Vašek ve svém majstrštyku nezpívají.

Skvělou souhru předvedl telecí brzlík s omáčkou z javorového sirupu. Maso bylo pevné na skus, ale během chvíle se na jazyku rozplývalo samo. Nasládlá omáčka dala na chvíli připomenout i asijské kuchyni a jejím sweet and sour pokrmům. Jídlo skvěle doplňoval také polosuchý německý Riesling od Jakoba Schneidera.

Foie gras samozřejmě nemohou v žádném degustačním menu chybět. Úprava v Borgo Agnese je v zásadě ordinérní a závisláci na této dobrotě si ji určitě užijí.

Všeobecné pobavení způsobila 1 (slovy jedna) raviolka s hříbky a pecorinem. Táta naštěstí houby nejí, a proto jsem odmítl podat jeho jménem stížnost proti zavádějící informaci v jídelním lístku, kde se inzerují „ravioli“, což naznačuje jistě vyšší počet, než nám byl naservírován. Chuťově ovšem opět skvělé.

Ryby zastupuje v degustačním menu mořský ďas, a přestože je také výborný, z celé přehlídky mi připadal nejslabší, především asi proto, že nepřinesl nic zásadně objevného a ani chuťově nijak nevynikal. Přesto by s přehledem kdekoliv jinde obstál.

Poslední, co jsem do sebe nasoukal, byla kachní prsíčka na medu s čínským zelím a houbami. Maso bylo šťavnaté a i přes dochucení z něj jasně vystupovala typická chuť kachny vycházející z jejího aromatického tuku.

A to by stačilo. Dezert si dám příště. Teď jen výběh na Špilas, zkontrolovat slavné nádraží a zase rychle zpátky do reality. Majó to v tom Štatlu holt taky dobrý.

Borgo Agnese, Kopečná 43, 602 00 Brno, www.borgoagnese.cz