Párty v Mechanickém baletu

Nový krásný levný podnik v centru, kde skvěle vaří. Tak určitě. Třicet mi už bylo a věřit pohádkám jsem přestala, dřív než jsem začala. A navíc, nejde o to, kde jste, ale s kým jste… Což také ne nutně platí.

Já jsem ale našla kombinace, díky, které se ze mě stala na celý večer princezna. Co princezna – baletka. Snobčí narozky se totiž uskutečnily v Mechanickém baletu. A bylo to souznění. Něžných nenažraných foodblogerských duší a lahodných pokrmů v industriálně minimalistickém prostoru. Nevím, zda je rozumné vyjmenovat, co jsme si dali. V počtu sedmi lidí bude snazší říct, co jsme si dát nestihli.

Teplá kozaNa rozjezd jedna pečená koza. Štiplavá kozí chuť se krásně vyjímala na nasládlé omáčce, nechyběl ani kus lupení.

Hovězí karpáčoMasaři rozjeli předkrm na carpaccio notu a nebylo, co by se vytklo. Naplátkovaná kráva, oliváč, kapary, rukola, parmazán. Žádné velké vymýšlení, protože tenhle předkrm už jednou vymyšlený je.

Řepová varianta prý taky dobrá. Ale věřte vegetariánům …

Hlavni chody pak přistály v kombinaci burger – stejk – curry.
Mega burgerBurger byl gigantický, se salátek, hranolky a omáčkou ala tatarka. Vlastně mu nebylo co vytknout, stejně jako jemně pálivé chuti Thajska v podobě kuřecího kari s rýží.

Stejk se salátemMůj výběr a mé srdce ovšem patří panu Stejkovi. Ne že by byl tak velký, klasických 200. Ale byl na mě připraven. Rozpálený do krvava – tak jak to mám ráda a navíc byl naporcovaný, což ruka unavená celodenním klikáním na myš ocení. Namísto (prý skvělých a dokonalých) vinných brambor jsem si v paleo duchu dala salát – příjemně dochucený.

Naked burgerPokud máte chuť na burger a nechce se vám ztrácet čas s nějakou houskou – zkuste to naked.

Když to vše zalijete některým z pivek z červené pípy nebo lahví vína jako já, dojde vám, že na balet zase brzy zajdete.

Mechanický balet, Žitná 52, Praha 1Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Personál Usměvavá slečna.
Prostředí Minimalistické, hezké, živá kytka – WOW.
Jídlo Všehochuť, přičemž všechny chutě chutnají.
Cenová úroveň Nízká.
Příležitost pro návštěvu Oběd, večeře, posezení u piva / vína / rumu.
Celkový dojem Super místo v centru.

 

Skvělá práce s krávou v Nota Bene

O této restauraci se v poslední době hodně mluví a píše, takže možná bude tento post tak trošku s křížkem po funuse, ale to nic nemění na tom, že si místo na Snobce určitě zaslouží. Mediální propagaci má tedy restaurace Nota Bene dobrou, což je určitě i s ohledem na její skryté umístění poblíž ÍPáku velmi dobře.

Po vstupu do úhledně a moderně zařízeného interiéru se musí každý zaměřit na tabule visící poblíž baru, z nichž si můžete vybrat jeden ze šesti pivních speciálů z minipivovarů, které ten den mají na čepu. Já začal ležákem z novozelándského chmele vyráběného v pivovaru Kocour a v průběhu večera potom pokračoval dnes již klasickou únětickou desítkou, dvanáctkou a vše jsem završil belgickým alem Boucanier.

Rychle k jídlu. Nota Bene odebírá suroviny od etablovaných výrobců a prodejců, za všechny zmíním jen The Real Meat Society. Pokud chcete jen pivko, doporučím k němu alespoň naložený romadůrek nebo maďarskou klobásku. Sednou k němu, jak se říká „jako prdel na hrnec“.

Dsc_0907

Vzhledem k tomu, že jehněčí kýta, kterou jsem si vyhlédl již nebyla k dispozici, začal jsem hovězím tournedos s kapustičkou a jemnou bramborovou kaší. Co musím obzvlášt vypíchnout, je naprosto fantastická konzistence i chuť masa. Přesně takto má medium rare úprava vypadat, křupavá na povrchu a nádherně šťavnatá uvnitř, až vám při kousání trnou žvýkací svaly. S kapustou i redukcí tvoří výbornou kombinaci a ani kaše příliš neztrácí, i když osobně dávám přednost hrubšímu provedení.

Dsc_0912

Spolustolovník šel také do hovězího. O klasickém steaku ze svíce s gratinovanými bramborami a tentokrát růžičkovou kapustou lze v podstatě zopakovat to stejné, co o mém talíři.

Na konci jsem trošku litoval, že jsme sebou neměli ženu, která by vyzkoušela i toho večera nabízené kuřátko nebo lososa, nicméně k úpravě hovězího masa, kterou Nota Bene nabízí, nelze vůbec nic dodat. V příštím kole vyzkoušíme zase něco jiného a budeme vážené čtenářstvo informovat. Stay tuned!!!

Restaurace Nota Bene, Mikovcova 4, Praha 2,  http://www.notabene-restaurant.cz/

 

Radosti pivní i jiné v Losu v Oslu

Ve vinohradských uličkách se nachází nejedna stylová restaurace a tudíž tímto směrem snobský tým vyráží poměrně často. Já již několik let pravidelně navštěvuji restauraci Los v Oslu a zejména její pivní klub zaměřený na belgické speciály, kterých zde naleznou fanoušci nepřeberné množství. Silnou konkurenční výhodou jsou mimo stálé nabídky českých piv (např. oblíbený Velen z Černé hory nebo hutný a chutný Démon) i dvě čepované dobroty z Belgie, přičemž sortiment je čas od času obměňován.

P6280156

Na začátek jsem tentokrát zvolil svůj oblíbený Kwak, což je svrchně kvašené pivečko chuťově spíše nasládlého charakteru, podávané zde v originálních sklenicích. Tenhle kousek je vhodný i pro dámy, kterým příliš nevoní typická česká hořká piva.

P6280162

Vzhledem k síle jednotlivých piv doporučuji žaludek zaplňovat rovněž něčím pevného skupenství. Pro začátek postačí kostičky z goudy s celerovou solí a ostrou hořčicí. Společně s pivem wundrbár kombinace.

P6280167

Z jídeláku bohužel vypadla má oblíbená specialita kuře waterzooi. Naštěstí ale zůstaly mušle, které splňují moje poměrně přísná kritéria a jako jedny z mála v Praze se kvalitou přibližují těm servírovaným v Bruselu. Nelze než doporučit.

P6280169

Na závěr jsem neodolal druhému čepovanému belgičanovi Kasteel Rouge, kterého mimochodem řadím do své oblíbené kategorie „kundolap“. Jestli jsem totiž o Kwaku tvrdil, že je vhodný pro dámy, bude po Kasteelu většina z nich vrnět blahem. Višňový speciál má mimo svěží ovocné chutě ještě jednu velmi pozitivní vlastnost, a tou je obsah alkoholu, který činí pěkných 8 %. Po třech sklenicích proto neváhejte a něžný protějšek pozvěte na prohlídku své haciendy. Odolávat bude jen těžko.    

Los v Oslu, Perunova 17, Praha 3, www.losvoslu.cz

Bar l’Athenée, bruselský Blue Light

V každém městě je potřeba najít si domovský bar.

V Praze už ho máme nějaký ten propitý pátek. V Bruselu jsme ho objevily náhodou.

Bar l’Athenée je nenápadný podnik. Místo cigaretového kouře jsou cítit vonné tyčinky. Po baru se prohání kočka- ta čtyřnohá a lísá se k víc než milému barmanovi a jazzová hudba navozuje atmosféru hříšných myšlenek.

My kočky dvounohé se na bar zatím neodvažujeme a sedáme si pouze k němu.
Piv jsem v Belgii ochutnala mnoho, ale ne všechna stojí za to, možná proto, že většinou jsou lahvová.

V točených pivech jsem se zorientovala stejně rychle jako holky ze Sexu ve měste ve značkových hadrech.

Dsc_0396

Jupiler- průměr. Nenadchne, vypít se dá. Nejpodobnější „českým“ pivům.

Leff brune- silné, sladké. A jako blonďatá holka odmítám pít tmavé pivo 🙂 Držím barvu.

Leff blonde- přesně pro mě! 6,6% alkoholu, lehce nasládlé a blond. Teda světlé.

Dsc_0388

Belgoo- překvapení večera. Prý bio pivo. Říkal číšník. Stejně jsem ho neposlouchala. a) jsem mu nerozuměla b) jsem se soutředila, abych zavřela pusu, když na mě při vysvětlování mrkal… a za c) je to jedno, bylo totiž moc dobré. S netradiční příchutí, kterou nejsem sto definovat. Něco mezi zeleným čajem a trávou…

Dsc_0373

A pak je tu legenda Kriek, která mi moc nejede. Naštěstí jsme na testingu byly dvě a každá má ten jazyk mlsný trochu jinak. Přečtěte si tedy, jak pravičačka propadla kouzlu třešní:

„Kriek je pivo, nad kterým by čeští pivaři leda tak ohrnuli nos. Chutí připomíná spíš třešňovou limošku, než něco, co má pět voltů. Takže opatrně, ne náhodou se jedna varianta Krieku jmenuje „la mort subite“, tedy rychlá smrt. Mám zkušenost a potvrzuji – ano, bylo to rychlé!
Pokud toužíte spíše po sladkém osvěžení třešňového typu a zrovna není sezóna třešní, jděte do něj! Já si ho během pobytu v Bruselu zamilovala.“

Bar l’Athenée Rue Jules Bouillonstraat 2, Ixelles/ Elsene, Brussels 1050