Párty v Mechanickém baletu

Nový krásný levný podnik v centru, kde skvěle vaří. Tak určitě. Třicet mi už bylo a věřit pohádkám jsem přestala, dřív než jsem začala. A navíc, nejde o to, kde jste, ale s kým jste… Což také ne nutně platí.

Já jsem ale našla kombinace, díky, které se ze mě stala na celý večer princezna. Co princezna – baletka. Snobčí narozky se totiž uskutečnily v Mechanickém baletu. A bylo to souznění. Něžných nenažraných foodblogerských duší a lahodných pokrmů v industriálně minimalistickém prostoru. Nevím, zda je rozumné vyjmenovat, co jsme si dali. V počtu sedmi lidí bude snazší říct, co jsme si dát nestihli.

Teplá kozaNa rozjezd jedna pečená koza. Štiplavá kozí chuť se krásně vyjímala na nasládlé omáčce, nechyběl ani kus lupení.

Hovězí karpáčoMasaři rozjeli předkrm na carpaccio notu a nebylo, co by se vytklo. Naplátkovaná kráva, oliváč, kapary, rukola, parmazán. Žádné velké vymýšlení, protože tenhle předkrm už jednou vymyšlený je.

Řepová varianta prý taky dobrá. Ale věřte vegetariánům …

Hlavni chody pak přistály v kombinaci burger – stejk – curry.
Mega burgerBurger byl gigantický, se salátek, hranolky a omáčkou ala tatarka. Vlastně mu nebylo co vytknout, stejně jako jemně pálivé chuti Thajska v podobě kuřecího kari s rýží.

Stejk se salátemMůj výběr a mé srdce ovšem patří panu Stejkovi. Ne že by byl tak velký, klasických 200. Ale byl na mě připraven. Rozpálený do krvava – tak jak to mám ráda a navíc byl naporcovaný, což ruka unavená celodenním klikáním na myš ocení. Namísto (prý skvělých a dokonalých) vinných brambor jsem si v paleo duchu dala salát – příjemně dochucený.

Naked burgerPokud máte chuť na burger a nechce se vám ztrácet čas s nějakou houskou – zkuste to naked.

Když to vše zalijete některým z pivek z červené pípy nebo lahví vína jako já, dojde vám, že na balet zase brzy zajdete.

Mechanický balet, Žitná 52, Praha 1Snobka hodnotí

Kriterium Hodnocení
Personál Usměvavá slečna.
Prostředí Minimalistické, hezké, živá kytka – WOW.
Jídlo Všehochuť, přičemž všechny chutě chutnají.
Cenová úroveň Nízká.
Příležitost pro návštěvu Oběd, večeře, posezení u piva / vína / rumu.
Celkový dojem Super místo v centru.

 

Pohoda na ledu v La Casa

(úryvek z rozhovoru)

„La Casa? Jaká La Casa? Jako La Casa Argentina? Nebo La Casa Blů?“

„Ne, jen La Casa….“

…a pak přišel ten nechápavý výraz..

Takže jinak. Tenhle podnik jsem objevila náhodou. A okamžitě se pro mě stal finančně dostupnou, lehce zmenšenou a zjednodušenou připodobeninou Aromi.

A hlavní roli v tomto filmu hrají mořské plody. Našla jsem je hned po příchodu spinkat ve vyledovaném domečku. Pro seafoodfobiky podnik nedoporučuju.

Dsc_1957

První plusový bod = milá pohledná obsluha (mužského pohlaví), která nám doporučila dnešní speciality. Tak jsme si ty mušle dát museli, když je dnes přivezli.

Dsc_1948

Připravené na víně s petrželkou, čistým pečivem. Zablemcané ruce jsme si omyli v citronové vodě, takže jsme před hlavním (v)chodem v podobě chobotnice a sépie ani nemuseli opouštět svá vyhřátá místa. Obě zvířátka byla připravena s citem a láskou s rukolou a cherry rajčátky.

Dsc_1952

Dsc_1951

Škoda jen, že obé bylo připraveno téměř na chlup stejně a nemohli jsme tak okoštovat více umu místního kuchaře Pavla Matseushuka.

Pár lahví rulandy šedé tento drobný hnidopišský nedostatek spravilo a já se chci na Kostnické náměstí vypravit co nejdřív. Kdo Vám dnes zaručí, že to nebyla náhoda…

PS: Pan číšník říká, že dokážou splnit všemožná přání, a že do pár dnů „přivezou Chorvati cokoliv“.

La Casa, Kostnické náměstí 3, Praha 3, www.lacasalacasa.cz

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha milá, usměvavá, znalá, nevtíravá
Prostředí jednoduché, domácké, útulné
Jídlo čerstvé, jednoduše upravené, dobře dochucené
Cenová úroveň naprosto adekvátní, střední
Příležitost pro návštěvu romantika ve dvou, mám rád seafood
Celkový dojem super

 

Italsko Bosenská Luka Lu

Mám dobrý vkus. Minimálně proto, že si vybírám kamarádky, které mají také dobrý vkus.A když mi řekly, že do Luka Lu musím, tak jsem šla. Jídelníček mě lehce překvapil. Nečekala bych pastu mezi plněnými paprikami. Vysvětlení najdete snadno, zapátráte- li po kořenech podniku. Otec divoký Ital, matka klidná Bosňanka. Mamma mia, to bude středozemní divočina… 

Doporučeno jsem měla asi 10 pokrmů, ale stejně jsem váhala. Rady jsou fajn, ale já jsem Svéhlavička a musím si vše osahat sama.

Začátek byl ve znamení chleba. Domácího. Se dvěmi pomázánkami. Nevím, co v nich bylo, a vědět to nechci. Respektive nepotřebuji. Doma si je stejně dělat nebudu a zajdu si na ně mileráda sem. Prostě mmmm. To jsem ale nevěděla, co bude následovat. Jinak bych s místem v žaludku nakládala obezřetněji.

Dsc_1936

Po předpředkrmu přišly konečně předkrmy. Grilovaný kozí sýr z Kypru byl skvělý. Jen na salátku, mile jednoduše dochuceném. Co víc si přát.

Dsc_1940

Pak přišly dvě papriky plněné sýrem. Za mě TOP jídlo celého dne. (A to jsem plněné papriky s rajskou nesnášela!).

Dsc_1941

Snědla jsem jen jednu, protože už se na mě smála chobotnice s dalšími kámoškami z moře vytaženými ráchající se v bouillabaisse. Tu druhou papriku si dám potom. Přece ji nenechám odnést. Předsevzetí mi však nevyšlo.

Bouillabaisse Luka Lu byla vážně hustá. Respektiva hustá i hustá. Mořských plodů tam totiž bylo víc než by nacpal Noe do své archy!

Dsc_1946

A já se slzami v očích musela nechat odnést tu čekající papriku, na kterou už místo v mém břiše prostě nezbylo. Jó, život je jeden z nejtěžších.

 

Luka Lu, Újezd 33, Praha 1- Malá Strana, www.lukalu.cz

 

Wine Food Market aneb Ciao Bella

Češi jsou jako národ lehce zaprdlý a preventivně zpruzelý. Stačí pozorovat lidi cestou do práce. Konkrétně ráno je to přehlídka tupých výrazů upřeně zírajících do novin svých, sousedových či jen tak před sebe.

To jihoevropský stajl je úplně jinde. Po návratu z letošní dovolené jsem nějak opomněla, že jsem se ocitla v jiném pásmu a zubila jsem se intenzivně na všechny lidi, domnívaje se, že jim také vykouzlím úsměv na rtech. Byla jsem za blázna.

Zklamaná světem jsem vlezla do Wine Food Marketu. Název se mi líbil: prostě obchod s jídlem a vínem a jako bonus pravý italský bar. A najednou se spustil dvohlasný hlahol. Samé „ciao“ a „bella“…

Dsc_1415

Nebudu to protahovat. Mrkvová polévka byla super. Prostě a jednoduše polévka z mrkve doplněná parmezánem, lehce cáklá olivovým olejem. Žádné pičičandy navíc ani sypání kdovíčím.

Dsc_1420

Znáte poučku „3 jsou dost“? (Koření a olej se nepočítá). Tady se jí drží (asi, kdo by to počítal) a dobře dělají. Tagliolini v husté krémové omáčce ze zelených fazolek s prociuttovými chipsy. Jídlo je lehké, jednoduché s jasně rozpoznatelnými chutěmi. Nic nepřekáží a přes bar se zubí kuchaří.

A chcete- li zvednout náladu, podívejte se na poslední foto. Italské věci jsou k nakousnutí.

Dsc_1421

Tož arivederci.

 

Wine Food Market, Ovocný trh 12, Praha 1, www.winemarket.cz

Thessaloniki v Davli

Řecká kuchyně je doslova božská. Nevím sice, jestli se Zeus cpal musakou a pochybuju, že si Afrodita libovala v tzatziki. To množství česneku by totiž asi odradilo všechny nápadníky a Paris by to slavné jablko sváru dal raději Skylle nebo Charybdě.

Z Prahy do Soluně je to více než 1500 km. Chudáci Konstantin s Metodějem mimochodem. I když Řecko a řeckou kuchyni miluju, nemusím na ni zanevřít ani v naší kotlině. A jsem ráda, že po Olymposu jsem objevila své další útočiště, až budu míť chuť zase na nějakého Stavorose… teda Souvlaki. 

1338033709482

Cesta z Prahy do Davle je kratší asi 54 krát. V davelské taverně Thessalooniki jsem nakonec neodolala zapečené ovčí fetě s rajčaty a chilli papričkami pěkně v alobalu. Jako předkrm samozřejmě. Přikusovala jsem k tomu pitu a když se nikdo nedíval strčila jsem si do pusy ještě lžící tzaziki.

1338034483910

Hlavní chod jsem si vybrala z denní nabídky a sice plněnou papriku a rajče směsí mletého masa a kdoví čeho. Ať to bylo, co to bylo, bylo to přesně podle mého přímořského gusta a zasytila mě to na dlouhou dobu.

1338034474449

Stejně jsem si ale rýpla do jehněčí kolena odnaproti. A neměla jsem to dělat. Bylo to tak strašně dobré, až jsem závistí málem zkameněla. Osud Niobé se mi ale příčí, tak jsem to nebohé jehně nechala být a dala si ještě trochu vína.

Taverna Thessaloniki, Vltavská 168, Davle, https://www.facebook.com/pages/Taverna-THESSALONIKI-Davle/321560004524331

 

Mořské menu v Yola-Berri (San Sebastian)

Pokud se rozhodnete cestovat po severu Španělska, je potřeba mít předem připravený program pro případ deštivého počasí. S největší pravděpodobností totiž bude pršet a o válení na pláži se Vám bude moct jen v noci zdát. Každá správná snobka obhlídne terén a zjistí od místních domorodců, kde se dá dobře najíst. Jsme na severu Španělska, takže co jiného než dary moře.

Jako první chod jsme zvolily Ensalada mixta (míchaný salát).

Img_1805

Byla nám doporučena nově otevřená restaurace Yola-Berri ve vesnici San Juan (v Baskičtině Donibane) nedaleko San Sebastianu. Neváhaly jsme ani minutu, a vydaly se objevovat. Usadily jsme se na krytou terasu, kde nás začala obsluhovat lehce přiopilá velmi milá servírka. Okamžitě si nás zamilovala a dokonce zařídila, že jsme si mohly naše menu sestavit podle sebe, i když to nebylo obvyklé. Jediné, co bych obsluze vytkla, je pořadí, v jakém chody nosili (např. polévka se nám dostala na stůl až ve druhé polovině této velkolepé show)

Dále jsme pokračovaly Calamares a la romana (smažené kalamáry obalené v těstíčku)

Img_1803

Po kalamárech přistály na stůl úžasné Langostinos a la plancha (krevety na grilu) Propečené jen tak trochu, nádherně čerstvé a šťavnaté.

Img_1808

Po nich ten dlouho očekávaný krém z darů moře (Crema de mariscos)

Img_1809

Po polévce už jsme byly trochu najedené, ale před námi byly ještě dva fantastické chody.

Almejas (škeble)

Img_1810

A nakonec jsme finishovaly s Pulpo a la Gallega (chobotnice na Galicijský způsob)

Img_1811

To vše jsme konzumovaly asi čtyři hodiny a zapíjely vínem Albariňo. Na dezert už nám bohužel nezbylo místo, tak snad příště. (pozn. o talířky jsme se vždy podělily. toto menu bylo pro dva). Mohu jen doporučit!

Yola-Berri, Calle San Pedro 22.San Juan. V době psaní článku zatím nemají www

V La Gare ví, co chceš

La Gare už nás lákalo dlouho, ale vlivem racionálně nepodložených překážek jsem se tam dostala až teď. Nebudu sobě ani vám nalhávat, že jsem čekala velmi kvalitní výsledek, neboť jsem již měla tu čest v sesterské restauraci, která plní žaludky návštěvníků poté, co nakrmí svou kulturní duši.

Dsc_1427

Abychom působili nenápadně, zvolili jsme stolík venku. Ono to focení občas upoutá až moc pozornosti. Navíc bylo hezky a zahrádky mě baví. Stejně jako dobré jídlo. Třeba cibulačka nebo rybí polévka s kousky lososa a koprem. Časy, kdy jsem byla plná předsudků třeba vůčí rybím polévkám, jsou naštěstí pryč.  

Dsc_1428

Hlavní jídla v denní nabídce jsem studovala dopředu a hovězí rameno se studenou bylinkovou omáčkou doplněné bramborovými šiškami na másle bylo…vlastně ani nevím, jestli bylo lepší libové masíčko nebo nadýchané šišky. 

Dsc_1431

Jako dezert bych si je dala klidně znovu. A s mákem.

Dsc_1434

Na protějším talíři se objevil špíz plný masa, cibule a papriky. Pěkně barevný, s opečenými brambory. A stačilo jedno malé ohlédnutí se za sebe, nenápadné, skoro nepostřehnutelné a už u nás stál číšník se solí, úměvem a pepřem. Přesně věděl, čeho si žádáme, aniž bychom pusu plnou jídla otevřít museli.

A najednou byly talíře prázdné a pauza na oběd u konce.

A co si dám dnes? Filet s mořského vlka s olivovou tapenádou a pečenými paprikami nebo rizoto s liškami a parmezánem?

Brasserie La Gare, V Celnici 3, Praha 1, www.lagare.cz 

 

Malá číča V Polích

Hlad je nejlepší kuchař. Dřív když jsem měla hlad, snědla bych přítele i nepřítele. Co se ze mě stala Snobka, jen tak něco do pusy nestrčím. A nejsem líná překročit i hranice Prahy. No co. Vždyť jsme přece v Schengenu.

Cestou takhle z koupaliště ze Středokluk, kde nebyl žádný hezký kluk, když jsem už téměř hlady neviděla, vjela jsem Mahuleně do dvora. V Malých Číčovicích si totiž známá herečka Mahulena B. otevřela penzion a nic neponechala náhodě. Citlivá restaurace penzionu i restaurace, obsluha přemilená, informovaná a ochotná a jídlo víc než fajnové. Nehrajou si tam na žádný minimalismus, makro a degustační porcičky. Inspirace českým, moravským, ale i italským či francouzským venkovem je zde zřejmá a k prostředí jednoduše ladí.

V Polích se chovají ekologicky a nezdržují se žádným papírovým jídelákem. Jídlo si jedoduše hosté vybírají z tabule. No, zase tak jednoduché to není. Chtěla jsem si dát všechno odshora až dolů, jenže to už by pak ze mě nebyla číča ale koule. 

Dsc_1356

Dsc_1365

Spokojila jsem se tedy jen se 4 jídly. Z nichž jen dvě jsem měla několik minut v osobním vlastnictvím a bylo mi tak umožněno vychutnat si je až do konce. Gulášovky z divočáka a houbového guláše s domácí knedlou jsem si jen lízla a už mě soupeř zahnal vidličkou zpátky na mou půlku stolu.

Dsc_1360

Naštěstí má kuřecí jatýrka s ořechy a slaninou mi tuto potupu vynahradila. A abych nebyla smutná, dala jsem si ještě 3 kozy. Každou s jinou polevou. Fíky, brusinky i med nádherně vyrovnávaly ostrost kozího sýra a já jedla čímdál pomaleji, aby tato chvíle nikdy neskončila.

Dsc_1366

Bohužel skončila. Dopila jsem úchvatný ledový zázvorový čaj, zamáčkla slzu a vyjela jsem Mahuleně zase ze dvora. 

A brzy na viděnou!

Hneda

Kriterium Hodnocení
Obsluha poradila, neotravovala
Prostředí jako u prababičky, trošku bohatší prababičky
Jídlo domácké, chutné a ve stylových talířích
Cenová úroveň spíše vyšší, jídlo je ale kvalitní
Příležitost pro návštěvu cestou nescestou, polem nepolem, s manželem či milencem
Celkový dojem vrátí vás v letech zpět a na jazyku zbyde dobrá chuť

 

Penzion v polích, Malé Čičovice 26, 252 68, www.penzionvpolich.cz

 

Omluva. Autor textu se omlouvá paní Bočanové a panu Mrázovi za chybné označení majitele podniku V Polích. Díky za pochopení. 

 

 

Pravdu hledej v Aromi

V křivolakých malostranských či staroměstských uličkách není těžké se ztratit. Já se umím ztratit i na Vinohradech, jejichž ulice jsou přísně kolmé či rovnoběžné jako pařížské bulváry.

Když jsem takhle jednou hledala Ambiente, našla jsem Aromi. No co, je to tady od „A“. Na letošním Prague Food festu jsem si u nich moc pochutnala  a zajímalo mě, čím se Riccardo vytáhne navštívím- li jej na jeho domovské scéně.

Dsc_1211

Předkrmově pozornostně- podniková miniverze lososa v majonéze z mořského vlka byla exklusivní a nažhavila mé chuťové pohárky na maximum.

Dsc_1212

Odolala jsem ovšem nabídce česrtvých ryb, které mi docupitaly až ke stolu a spokojila se jen s jejich vývarem.

Dsc_1213

Tradiční rybí polévka z Marche s malými bruschetkami se syrovými mořskými plody byla hutná a pomyslnou tečku jí dodal čerstvý pepř, kterým obsluha dle přání nešetřila stejně jako na čerstvých fusilli s kalamáry a rajčatovým tataráčkem.

Dsc_1215

S kalamárou v talíři jsem zavzpomínala na nedávno a téměř nedobrovolně opuštěný Rhodos a dala jsem si třetí a poslední sklenku Pinotu Grigio. A ve víně jsem na dně skleničky našla pravdu o tom, že v Aromi umí!

Aromi, Mánesova 1442/78, Praha 2- Vinohrady, www.aromi.cz

Vietnamsko- thajské hody v Red Hot Chilli

Na tohle bistro jsem se těšila. Interiér je malý a milý. Sednout si ale můžete i na předzahrádku a vůbec nevadí, že je to vlastně na chodníku. Jídelní lístek je přehledný, jednoduchý. A krásný. Stejně jako dámský personál, který je navíc milý a ochotný.

Tom Yum polévka s krevetami byla plná koriandru a chilli. Nádherně pikantní. Tenhle podnik mi začíná zvyšovat tep a Tom Yum se stává mým polévkovým favoritem.

Tom_yum

Dalším zaručeným tipem je polévka 5 vůní aneb silný hovězí vývar s měkkým hovězím, sojovými výhonky. Jarní, voňavá polévka, ve které nesmí chybět koriandr. Jmenuji ho ode dneška svou nejoblíbenější květinou/ bylinou.

Polevka_5_vuni

Polévky byly malé, ale syté. Pociťuju však závislost a chci víc. Víc jídla a víc chilli. Pikantní kuřecí saté musí být mé. I s citronovou trávou, zelím, cibulí, celerem. Krásně pálí a já nepotřebuji ani tu rozsýpající se jasmínou rýži.

Palive_kureci_sate

Sebekrtiticky však musím uznat, že vítězem se stalo jídlo jiné. A sice Ga xao chuan ngot, což je kuře naložené ve sladkokyselé omáčce. Sebekritické je toto uznání proto, že se jídlo nenacházelo na mém talíři. Proti mým hůlkám však objevitel skvělého jídla protestoval docela málo, takže jsem si hrábla nejednou.

 

Ga_xao_chua_ngot

Tohle jídlo nebylo ani red ani hot ani chilli ale bylo jednoduše yummi. Jako, doufám, vše v tomto bistru. Brzy se sem vydám na kontrolu. Snad zvládnu odolat obsesi jídlu mně známému a zkusím něco jiného.

 

Red hot chilli, Křižíkova 67, Praha 8- Karlín, https://www.facebook.com/pages/RedHotChilli-Vietnamske-Bistro/117318515028167

Mušličky a CottoCrudo

Řekl bych, že začít první chlapský spot na tomto blogu naprosto snobskou restaurací CottoCrudo by mohlo být tak akorát. Tahle restaurace je opravdu trošku jinde a mlsouni si proto přijdou na své, pochopitelně za cenu odpovídající nabízenému sortimentu a romantickému (jak pro koho) výhledu na Hradčany.

Dámský personál je pohledný a příjemný, o chlapech můžu říct, že jim to zjevně v kuchyni, kterou máte částečně na očích, jde hodně dobře. Jako předkrm jsem zvolil sashimi ze svatojakubek, jehož mírně nasládlá chuť a svěžest byla umocněna jemně pikantní omáčkou z chilli papriček a limetek a doplněna drobnými kousky typicky výrazné ředkvičky.

2012-06-10_16

Tahle pecka je jednou z položek v tzv. Crudo baru, který obsahuje čerstvé (jako fakt fakt čerstvé) ryby doplněné o nejrůznější ingredience příjemně vybízející k hlavnímu chodu. Můžete tak ochutnat nejen klasického tuňáka či lososa, ale třeba také v tomto provedení trošku atypického halibuta nebo humra. 

2012-06-10_16

Hlavních chodů najdete v menu devět a vedou celým spektrem masa od rybiček přes kuřátka a přeštické podsvinče až k hovězím líčkům. Moje volba tentokrát opět směřovala k vodě a mořský vlk v guazzetto omáčce s mušličkami (kterých se mi v poslední době tak zoufale nedostává) byl připraven s řemeslnou dokonalostí. Propečení ryby ji ponechalo dostatečně šťavnatou a chuťově výraznou a dokonce mi podlehla i kořenová zelenina, která celý tento pokrm v omáčce příjemně doplňovala.

2012-06-10_17

Záliba v sytých dortech založených na použití prvotřídní čokolády Valrhona se projevila při výběru dezertů a opět nezklamala. Poctivý dort doplněný kávovou zmrzlinou splnil veškerá očekávání do něj vkládaná a závěrečná tečka v podání grappy byla již jen dovršením příjemného odpoledne.

I když nejspíš CottoCrudo hned první rok hvězdu od výrobce pneumatik nedostane, rozhodně nabízeným sortimentem a jeho kvalitou dokáže uspokojit většinu svých hostů. Za chutí čerstvé ryby se sem zase brzy rád zpátky vrátím, nejlépe v ženském doprovodu.

šéfkuchař: Richard Fuchs

Hotel Four Seasons Prague, Veleslavínova 1098/2a, 110 00 Praha 1, www.cottocrudo.cz

 

Itálie na lodi v Marina Grosseto

Pod Mánesovým mostem kotví jedna bárka. Pokud půjdete okolo hladoví, určitě se tam zastavte. 

V Marina Grosseto to prostě umí. Přesto, že je z ní výhled přímo na Pražský hrad a Malou Stranu, ceny nejsou vražedné a kuchyně je výtečná. Troufla bych si říci, jedna z nejlepších itálií v Praze. 

Naposledy jsem tam zavítala se spolulabužníkem a dali jsme si do nosu.

Salát s lososem byl delikátně dochucen a rozplýval se na jazyku.

Marina_grosseto_losos_salat

Plněné těstoviny taky stály za to. Byly úplně jak od Luigiho babičky.

Marina_grosseto_testoviny

Celé jsme to zalili litrem kvalitního bílého a najednou nám bylo na světě krásně. 

Nebýt té bouřky, co se potom strhla (a dovedete si představit, jak to vypadá na lodi, když je bouře :), bylo by to geniální sobotní odpoledne.

GROSSETO Marina Ristorante, Alšovo nábřeží, Praha 1, www.grosseto.cz

Udobřovací aglio olio v Don Cicco

Tak se občas stane, že se jde člověk udobřovat. A udobřování je vlastně krásná věc, hlavně pokud ji spojíte s udobřovacím mlsem.

Don Cicco je úhledný středomořstký ostrůvek v moři zvaném Vinohrady. Usedáme na velmi líbivou zahrádku a objednáváme dohromady dva litry vody (dehydratace způsobená včerejší nocí a dnešní venkovní teplotou) a já se rozhodnu otestovat aglio olio e peperoncino. Udobřovatel volí salát (nojo, je třeba šetřit játra).

Cicione_aglio_olio

Těší mne, že kuchař již zřejmě někdy slyšel slovo al dente a vůbec celkově jsou špagety moc dobře ochuceny, papričky vesele barevně oživily celý talíř, tak jsem se do toho s chutí pustila a neprohloupila jsem. V jednoduchosti to všechno tkví. Jednoduše krása na jazyku.

I salát je kvitován s povděkem. Prostě v kuchyni to někdo umí. 

Oběd zakončím vynikající kávou, po které se mi rozbuší srdce. Toho dne již po druhé (poprvé za to mohl udobřovatel).

Cicione_kafe

Finito.

Velmi dobře namlsáni pokračujeme v udobřování, teď už ale mimo restauraci:)

Don Cicco Ristorante, Americká 587, Praha 2 – Vinohrady

 

Když stopy hladového vedou do přístavu. Porto.

Přístavů dobrého jídla je v Karlíně hned několik. Vím, kam jít na vege či rybu, kam na polívku, i kam na super kafe nebo dobrou sváču. A teď už mám jasno, že cucinu italianu mají z celé osmičky nejlepší v Urxově ulici.

Porto vypadá nóbl luxusně, nicméně ceny jsou za předváděnou kvalitu úplně v cajku. K tomu milá přemilá obsluha, která se s vámi ráda dá do řeči, poradí a skutečně ji zajímá, jak vám chutnalo.

Img_2660

Začaly jsme svělým houbovým krémem, který je zde prý vyhlášený a plným právem. Kdyby jako obvykle můj hlad neměl velké oči, bohatě bych si s tímto chodem a křupavou bagetkou vystačila.

Dsc_0744

Naštěstí místní César z denní nabídky nebyl tak kaloricky výživný. Ač mi chutnal velice převelice, se s slzami v očích jsem se musela rozloučit s několika plátky slaniny i krutonky :-(. Loučení je vždycky smutné.

Img_2661

Přesto mi to nedalo a zobla jsem lososa, který o mrazáku ani neslyšel, což mu rozhodně prospělo. Ryby by se vůbec s takovými spotřebiči kamarádit neměli. Tenhle lososík si našel kamaráda listového špenáta. Skvěle se k sobě hodí. A tak to má být.

 

Porto, Urxova 10, Praha- 8, Karlín, www.ristoranteporto.cz

 

Tři blondýny na vrcholu. To je Taverna Olympos

Opulentní hostiny mají v Řecku tradici již od antiky. Do konzumace řeckých pochutin jsme se tak pustily s vervou sobě vlastní a jediné co nám toho večera při tradiční řecké večeři chybělo, byly epické zpěvy Aoidů a absence tance jinochů…

Dsc_0610

Jako předkrm jsme vyzkoušely pečené pikantní papričky plněné fetou, fetu pečenou v alobalu a samozřejmě tzaziki. To vše jsme zakusovaly řeckou pitou,div jsme si brady neumazaly od olivového oleje.

Když jsme ukončili konzumaci předkrmů, začala jsem mít neblahý pocit, že s objednáním hlavního chodu jsme se lehce unáhlily. Už teď se židličce pode mnou začaly rozjíždět nožičky. A to byl teprve začátek. 

Dsc_0612

Toho bohdá nebude, aby Snobka aspoň neochutnala! Sutzukakia Smirneika (mleté masové válečky v ostré rajčatovo- paprikové omáčce) mohly být klidně ostřejší, nicméně jinak bylo masíčko k nakousnutí… 

Dsc_0616

…a kuřecí souvlaki na špejli pekně kořeněné….

Dsc_0613

…nesmí chybět řecká klasika. Gyros byl poctivý a porce nešizená. 

Jen nechápu kdo objednal ty skvělé domácí hranolky! To už bylo opravdu přes čáru. Lepší hodovací podnik než je řecká klasika Olympos najdete těžko. Doporučují 3 Snobky ze 4.

Olympos, Kubelíkova 9, Praha 3, http://www.taverna-olympos.eu/cs


 

 

El Arriero a jeho „comida tipica“

Lezou vám krkem všechny stylové latinské restaurace, a přesto byste si rádi pochutnali na výbornem argentinském steaku?
El arriero je pro vás to pravé!

Img-20120416-wa0000

Kamarádka mého milého má milého – Argentince, takže když jsme vznesli dotaz na kvalitní argentinskou kuchyni v Praze, dostali jsme tento typ.

Img-20120416-wa0001

Při vchodu nám sice trochu zatrnulo – kdo čeká něco ve stylu ambiente brasilero, bude překvapen. Hospůdka je to velmi prostá, za to ale útulná a plná Argentinců (což většinou svědčí o kvalitě kuchyně). Jídelní lístek si vystačil s formátem A4 (díkybohu!). Spolu s vynikajícími steaky a přitom nevysokými cenami nás nebude těžké přesvědčit k další návštěvě. Dřív než si myslíte.

Tedy buenos dias!

El arriero, Elišky Peškové 7, Praha 5, https://www.facebook.com/elarriero.praga

 

Slovníček:

comida tipica= typické jídlo

Krupicové orgie v restaurantu Parnas

Občas člověk zavítá do hochnóbl podniku ani neví jak. Já se tam ocitla s 2 muži věku mého otce.

Chovala jsem se tedy jako dáma, seděla způsobně, mluvila tlumeně a příbor jsem držela tak, abych měla lokty nad stolem. Poznala jsem, kterým příborem sníst lehounký salátek s kozím sýrem, jehož odér by zabil vola.

Dsc_0592

Se sklopenýma očima a se začervením jsem přijala nabídka ochutnání delikátních foie gras, jejichž chuť byla podtržena jablíčky se skořicí.

Dsc_0593

Způsobně jsem obírala konfitované jehněčí kolínko marinované v česneku a rozmarýnu s mladým hráškem v bylinkovém másle se silnou šťávou s Armagnacem. A bylo setsakramentsky poznat, že to jehně se v troubě jen neohřálo, ale pěkně si tam poleželo.

Dsc_0597

„Přineste 1 krupici a 3 lžíce!“. A já se začala bát. Byla jsem nacpaná jak kuna a začaly na mě jít mdloby. Zachovala jsem poker face a můj americký úsměv nepozbyl nic ze své intenzity. Nevěřila bych, že to řeknu, ale NIKDY JSEM NEJEDLA LEPŠÍ KRUPICOVOU KAŠI!

Dsc_0600

Howgh.

Restaurant Parnas, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1, www.cafeslavia.cz

Omlouváme se, ale Restaurant Parnas po opětovné návštěvě v dubnu 2014 již doporučit nemůžeme. Snobka.cz

 

Jak neuschnout? Zajděte do Sushi baru!

Poslední dobou ujíždím na asijské kuchyni všeho druhu (začíná se to projevovat – už mi šikmí oči). I tedy zašli jsme do Sushi baru (ano, tak se to opravdu jmenuje).

Obsluha má ode mne jedničku s hvězdičkou, číšník byl velmi profesionální, vlastně nebyl vidět, ale neustále byl v dosahu, kdybychom něco potřebovali, nebo pokud bylo třeba něco odnést. Za všechno děkoval a usmíval se (věc nevídaná v této kotlině). 

Sushi1

Samozřejmostí byl také předkrm v ceně couvertu, nic zásadního, ale potěšil.

Sushi2

A pak to přišlo, kombinace tuňáka, lososa a manga. Moooc velká dobrota, kterou jsem zapíjela kvalitním zeleným čajem a ten mi neustále dolívali. 

Desert jsme vynechali, místo něj jsem dostala růžičku na cestu.

A cena? Snobská, ale tak už to holt s kvalitními podniky bývá…

Sushi bar, Zborovská 49, Praha 5, www.sushi.cz

 

 

 

Oliva – chobotničky a dovolenkový relax

Španělský olivový olej a italský olivový olej. Do dekoračních mističek olej nalívá příjemný pan majitel a doplňuje výtečný chleba. Restaurace Oliva má středomořského ducha, dýchne na vás relaxační atmosféru a umožní přenést se myšlenkami směr Středomoří.

Chobotnicka

Je to tam samá potvora z moře vytažená, ale to se samozřejmě očekává. Degustační chobotničky s kuskusem byly onoho dne jedním z předkrmů. Vzhledem k sytosti jsme je využily jako hlavní chod.

Kur

Kuřecí prsíčko pečené na víně se středomořskou zeleninou podávané s domácími bramborovými noky a krémovým sýrem ricotta. Leč se to nezdá, kuřete je skutečně hodně. Zaujaly mě především domácí nočky. Uměla bych si je představit na další způsoby nebo jen tak samotné.

Mer

Nastal dezert time. Ten já tak ráda 🙂 Koumala jsem, co objednat. Šla jsem cestou „nevím, co to je“ a objednala jsem Le petite meringue s crème Chantilly a jahodovým coulis. Krkolomný název, ale delikátní chuť. Vágně přeloženo pusinka plněná domácí šlehačkou s jahodovou omáčkou.

Zbyly mi tam ještě resty na ochutnání. Tedy počítejte s další Oliva recenzí a revizí v brzké době…

 

Oliva restaurant, Plavecká 4, Praha 2, www.olivarestaurant.cz

Ovocné Thajsko v Lemon Leaf

Jsem mlsná a nikdy nemám dost. A jedna věc je mi vždycky málo.

Proto mám k večeři nejraději alespoň 4 chody. Pěkně se mnou zacvičí.

Na rozcvičení chuťových pohárků 3 kousky křupavých jarních závitků. Namáčíme do sladkopálivé omáčky. A hůlkama!

Img-20120321-wa0001

Na zahřátí jednu lehce pálivou dýňovou polévku s krevetami. Pálivost chilli zjemňuje coco mléko. Na to si vezmu lžičku, ať si vychutnám to skvělé provedení.

Dsc_0518

A pak thajské národní jídlo. Rukolový salát se zapečeným kozím sýrem a s pistáciemi. Hezky vyvážená chuť, z rovnováhy mě nevyhodily ani další hůlky.

Dsc_0523

A jako strečink a uvolnění hruštička červenovinná s pomerančovým medem, čokopěnou a mandličkama. Příborem. Na uklidnění.

Dsc_0528

PS: Pitný režim dodržujte pomocí mangového či liči džusu a vodovody!

 

Lemon Leaf, Myslíkova 14, Praha 2- Nové Město, www.lemonleaf.cz