Časy mého hrdého euroúředničení už jsou nějaký ten pátek pryč. Každotýdenní cesty do Bruselu na jednání, která příčetnému člověku musí dávat asi tolik smyslu jako recepty z mimibazaru, ve mě přeci jen ale zanechala nějaká ta pozitiva. Jedním z nich je závislost na belgickém pivu (to trošku kecám, na to už dneska není třeba jezdit do Bruselu) a samozřejmě kuchyni, která mi přirostla k žaludku hlavně svým zaměřením na mořské potvory a maso všeho druhu. Jenže jezdit za svoje do Belgie kvůli slávkám na víně už rozhodně není taková sranda, jako užít si je v rámci mítínků, wórking grůpů, wórkšopů a podobných zábav placených z eráru. Jak se ale zatím zdá, tenhle trn mi z paty vytrhl nový podnik s názvem Bruxx nacházející se na náměstí Míru.

Měsíc po otevření si tady bez rezervace sednete nejspíš jen tehdy, když budete opravdu v blízké přízni s majitelem. To je samo o sobě s ohledem na velikost prostoru k nevíře, byť se podnik nachází ve frekventované části Prahy. Obrovský sál zaplňuje spousta stolečků a všude okolo se ozývá tlumený halas okolí. Přesto si člověk nepřipadá šmírován, a to ani obsluhou, která je přiměřeně dotěrná, přiměřeně vtipná a přiměřeně povědomá z jiných pražských podniků.

Kdyby neměli v Bruxxu tak vysoké stropy, radostí bych je z nabídky piva inzultoval vlastní hlavou. Pominu Stellu, Hoegaarden a Leffe, které u nás už téměř zdomácněly i v čepovaných verzích. Co považuji ovšem v Praze téměř za zázrak, to je stála nabídka dalších pěti speciálů na pípě. La Trappe a Augustijn budou více vyhovovat pánům, broskvový Mort Subite a višňový Kasteel se sladkým ocáskem jsou vhodné i pro dámy. Pozor na dávkování, hlavně Kasteel není žádná slabota, takže si nejdříve ujasněte, kde chcete, aby Váš večer skončil. Posledním pivkem je poté pravidelně obměňovaný speciál z některého českého minipivovaru.

Poprvé jsem se do Bruxxu vydal se svými snobskými bohyněmi Janičkou a Kachničkou a v rámci předkrmu nám za oběť krom příjemných sýrových kroket s domácí majonézou (pecka!) padla skupinka šesti tygřích krevetek v jemné rajčatové omáčce. Nebožačky byly ugrilovány perfektně na skus a po překonání mírného odporu tak v ústech následovala exploze chutí, které nás s troškou představivosti přenesly do končin disponujících velkou louží se slanou vodou. Je třeba si přiznat, že mušle nejsou tak sexy fotogenické jako jejich kolegyně krevety, tudíž jejich obrázek nečekejte. Buďte si ale jistí, že v Bruxxu je dělají skvěle, především asijské provedení Tin-Tin bylo fantastické.

Jako pokusný králík mi při druhé návštěvě posloužila má nejdražší maminka, která je na kvalitu jídla stejně dobrý indikátor jako lakmus na pH. Já tentokrát odstartoval půl tuctíkem šneků v bezvadně vychuceném bylinkovo-česnekovém másle, v němž jsem následně vymáchal skoro celou ošatku čerstvého pečiva.

Maso je maso a druhý chod proto obstaral hovězí entrecôte. Snad jste to už někdy zažili, ten moment, kdy víte, že tenhle kus kravičky prostě kuchař trefil dokonale. Pokud ne, doufám, že se toho momentu brzy dočkáte. No a pokud ano, tak víte, jaký byl tenhle vysoký roštěnec v Bruxxu.

Na závěr jsem si neodpustil dezert, kterým byla tvarohová sedlina s čokoládovým krémem a zmrzkou. Chuťové i designové provedení takové kvality bych spíše očekával v podniku nejvyšší kategorie, a to včetně jiné ceny. Ale i ta je s ohledem na kvalitu servírovaného jídla nanejvýš příznivá a proto v mém případě určitě nezůstane jen u dvou návštěv. Máma byla spokojená. A já už mám zase chuť na mušle.

Bruxx, Náměstí Míru 9 / Praha 2 – Vinohrady, www.bruxx.cz