Jak v Per Te oslavit konec horkého léta

Snad už máme ta vedra, kdy se sotva dalo sníst něco jiného než salát, za sebou. Mé milé snobky by jejich pokračování sice jistě ocenily, aby se dál mohly vystavovat slunci a opálená těla potom předvádět vypracovaným plážovým hochům. Já ale musím držet náš prapor, takže pokles teplot mě vybudil k očekávané foodblogerské (rozuměj „dobře se nažer a potom něco napiš“) aktivitě. No a parádní zážitek, o který se musím podělit, na sebe nechal čekat jen pár deštivých hodin.

Per Te znamená italsky „Pro Tebe“ a vinohradská restaurace s tímto názvem tomuto jednoduchému názvu dodává obrovskou autenticitu. Tak skvělý servis orientovaný na hosta jsem už dlouho nezažil, jestli vůbec někdy. Koncept je zaměřen na středomořskou kuchyni, takže v jídelním lístku naleznete hlavně ryby včetně klasických úprav mořských potvor, domácí pastu i maso z nejrůznějších zvířátek. Na rozdíl od klasických restaurací můžete ochutnat také skvělá vína ze Srbska nebo Slovinska.

Na začátek jsem vyzkoušel klasické vitello tonato, které sice nebylo tak fotogenické jak zadeček plážové volejbalistky (takže dokumentace chybí), na stranu druhou bylo asi nejlepší, co jsem kdy měl. Jemné telecí plátky bohatě doplněné tuňákovo-ančovičkovou majdou byly krásně svěží a zároveň chuťově vyvážené. Ve zbytku omáčky jsem potom v klidu mohl vymáchat neméně parádní focacciu.

DSC_5142

Musím se přiznat. Prostě nejím rajčata a i rajčatovou polévku ochutnám jen v případě, kdy mi někdo vyhrožuje. V Per Te jsem se ale odhodlal vyzkoušet a za prvé jsem ji málem slečně na druhé straně stolu nevrátil, no a za druhé si ji tady příště klidně dám celou a dvakrát. Skvělé dochucená bylinkovým pestem potěší jistě každého rajčatopolévkožrouta.

IMG_20150820_082330

Hovězí roštěnec s rukolou a parmazánem sice nebyl připraven z žádného extra spešl hovězího, nicméně propečen byl přesně na medium a dochucen jen lehce solí a pepřem, takže kráva z něj byla cítit na sto honů. Bez další přílohy bych na tuhle úpravu chodil i v těch vypečených vedrech a určitě bych košili nepropotil.

DSC_5145

V Chorvatsku jsem nebyl už dlouho a táhne mě tam mimo jiné jejich typická kuchyně, tedy grilované ryby, kalamáry, chobotnice, krevety a jiná havěť. Než se tam dostanu, budu určitě na tyhle dobroty chodit do Per Te (tedy pokud si je neudělám někde na zahradním grilu sám). Grilované kalamáry se špenátem a brambůrky byly nejen krásně voňavé a hezké na pohled, ale taky chuťově skvělé, na skus přiměřeně pevné.

IMG_20150820_082706

Myslíte si, že sorbet je normálně citron se zmrzlou vodou? V Per Te dostanete výraznou citronovou zmrzku vyšlehanou s finskou vodkou a proseccem    v přiléhavé skleničce s brčkem. To je tak sexy, že nesedět na zadku, tak si na něj vážně sednu.

Co na konec? Tentokrát si jen dovolím všem v Per Te poděkovat za skvělé jídlo a ještě lepší servis, z nějž bylo cítit srdce a radost z toho, když je zákazník spokojený.

Restaurat Per Te, Korunní 23, Praha – Vinohrady, http://perte.cz/

hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Dokonalá – 100%
Prostředí Příjemné (upozornění kuřák vs. nekuřák)
Jídlo Kvalitní, nepřeplácané, skvěle dochucené
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Randíčko, pokec, obchodní schůzka
Celkový dojem Tam bych se klidně ubytoval

 

Festival chutí v olomoucké Olivě

Citím se trapně a oprávněně jsem ze strany dívčího snobského sboru karán, že jsem už dlouho nic nesepsal a náš blog tak strádá. Samozřejmě to neznamená, že bych nejedl. Naopak, ládoval jsem se ostošest, ochutnával, dokumentoval, zažívací trakt jsem huntoval a čekal, kdy ty tuny jídla probudí zase k životu moje foodblogerské střevo. A snad to konečně přišlo!

V Praze je název Oliva pro restaurace dost rozšířen, přičemž o jedné už se můžete dočíst i na Snobce. V Olomouci je zatím jenom jedna, nachází se kousek od centra města v novém hotelu řetězce Ibis a místní kuchyně (převážně středomořská, pasta) i servis vysoce převyšují většinu zdejších restaurací.

Interiér je moderní, obsluha příjemná, nevtíravá a hlavně znalá nabízeného produktu a suroviny jsou dle všech mých návštěv opravdu čerstvé. Jídelní lístek se navíc pravidelně obměňuje podle sezóny, což rozhodně kvituji z pozice strávníka, o něco méně už z pozice foodblogera, protože než jsem se rozhoupal k napsání recenze, polovina věcí z lístku zmizela.

Dsc_0028

Carpaccio s rukolou a parmazánem ovšem na menu zůstává a není se co divit, protože kuchař jej zde umí na výbornou. Vyzdvihnout je třeba správnou nižší teplotu dodávající celému předkrmu na svěžesti.

Dsc_0040

Jehněčí kýta s čerstvým špenátem a puree obstarala hlavní chod. Maso mělo skvělou konzistenci a hutná redukce nebojácně vyzývala k souboji s lehkou nadýchanou kaší. Po jejich splynutí vznikala unikátní chuť nesoucí v sobě prvky klasické venkovské kuchyně. Trošku v rohu stojící špenát potom připomněl, že i v takovém jídle lze najít svěží tóny. Je mi až líto, že tento pokrm již v menu Olivy nenajdete.

Dsc_0047

V dezertech jsou povětšinou klasiky jako je creme brulee nebo čokoládový fondant se smetanovou zmrzlinou. Vše je připraveno s pečlivostí a věrné osvědčeným receptům. Několik mých známých si na dezertech z Olivy již dokázalo vypracovat závislost a není se co divit.

Oliva rozhodně patří mezi špičkové podniky olomoucké gastroscény a budete-li mít cestu kolem, rozhodně se zastavte.

 

Restaurace Oliva, Ibis Olomouc Centre, Wolkerova 29, Olomouc

Hneda

 

Kriterium Hodnocení
Obsluha Vstřícná, zkušená, příjemná
Prostředí Moderní
Jídlo Středomořská kuchyně, pasta
Cenová úroveň Střední
Příležitost pro návštěvu Večeře ve dvou, business lunch
Celkový dojem TOP 5 v Olomouci

 

Středomořský oddech v Pasta Fresca

Laskavý čtenář snad tentokrát promine, ale vizuální stránka mého dnešního postu (rozuměj fotografie), bude bohužel oproti zvyklostem poněkud horší. Polední návštěva ristorante Pasta Fresca se totiž zrodila víceméně náhodou, jako reakce na zranění, které mi na několik týdnů znemožní můj jinak poměrně aktivní život. A když je mi ouvej, tak prostě žeru! Tolik tedy k tomu, proč musíte trpět ty fotky z mobilu.

Prostředí je v Pasta Fresca moc fajn, hodí se ke stylu kuchyně, která se tady vaří, a mně osobně moc moc sedí. Stejně tak je potřeba vyzdvihnout profesionalitu obsluhy. Žádné agresivní podbízení, vnucování toho nejdražšího, co máme na menu, ani letargie a lenost. Naopak plně vyvážený a příjemný servis, který člověk vnímá právě tak akorát, aby byl naprosto spokojen.

2012-10-03_13

Zahajuji poctivou cibulovou polévkou z denního menu přichucenou několika čerstvými hoblinami parmezánu. Ideální obědová verze cibulačky, která je výrazná a voňavá jako čerstvě vytažená šalotka. Příjemně mě navnadila k dalšímu chodu.

2012-10-03_13

Kamarád si zvolil pouze pastu, která mu byla doporučena obsluhou a zdálo se, že mu spaghetti alle vongole docela sedly, poněvadž jsem nestihnul ani ochutnat. Tak snad příště s nějakou děvou, která si bude hlídat štíhlou linii a nesní celou porci.

2012-10-03_13

Já měl chuť na rybu a nebyl jsem moc ochotný experimentovat. Pražma za přijatelný peníz se nakonec ukázala jako dobrá volba. Ryby byla poměrně klasicky protkána bylinkami a dochucená solí. Zvlášť mě potěšila propečenost, kterou se občas nepodaří uhlídat. Tady ale kuchař zvládl připravit krásně křupavou kůžičku, pod níž se skrývalo šťavnaté maso s perfektní tuhostí. Pochválit je potřeba také vařený mangold s máslem, u kterého mě příjemně překvapily řapíky udělané pěkně na skus. Dopadlo to takto:

2012-10-03_13

Ristorante Pasta Fresca mi alespoň na pár chvil dal zapomenout na mé zdravotní chmury a podle mého skromného názoru patří k tomu nejlepšímu, co lze v současnosti na pražské středomořské gastroscéně nalézt. Jako velké významné plus je potřeba rovněž uvést to, že ceny hlavních jídel jsou řádově o sto i více korun níže, než je tomu u obdobných podniků.

 

Pasta Fresca, Celetná 11, 110 00 Praha 1, www.ambi.cz