Černé puntíky za dobu bez recenzí mi přibývají stejně rychle jak Matthew McConaugheymu díla ve filmografii. I když ale nepíšu, neznamená to, že bych nejedl. Jen se zdá, že už jsem tak rozežraný, že mi máloco přijde skvělé natolik, abych to s klidným svědomím mohl poslat dál. Naštěstí se občas zablýskne jak nad Tatrú (nebo možná víc na východ), pročež doufám, že mi snad kolegyně snobky tentokrát vlepí do žákovské i nějakou tu kytičku, autíčko nebo něco jiného někam úplně jinam.
Co se týče dobrého jídla, začíná být na Míráku snad až trošku přehuštěno. Stačí se nenechat při přecházení od Bruxxu k vinohradskému divadlu srazit projíždějící audinou průměrného pražského zbohatlíka a stojíte před zbrusu novým Ari´s Restaurant. Pozdravit šéfkuchaře Ariho (jaké překvapení) můžete přímo v krásné kuchyni, která dominuje středu restaurace. Ona vůbec možnost čučet kuchařům pod nohy a ruce je velmi obohacující. Vždycky si říkám, že už přece nikdy nemůžu u plotny nic rozbít ani rozlít. Tak určitě!
Restaurace se zaštiťuje „kuchyní asijských babiček“. Vzhledem k tomu, že všechny mé babičky jsou původu evropského, nemůžu s jistotou říct, jestli Ariho babička obvykle používá v kuchyni svatojakubky, krevety a hovězí Black Angus. Pokud ale ano, možná bych zajel na výměnný pobyt. Jako první předkrm jsme vybrali právě jemně opražené svatojakubky vyznačující se skvělou pevnou texturou a doprovázené lehce pikantním dresinkem z černých fazolí.
Tuňákový salát s avokádem (no ve skutečnosti spíš jen tuňák) je pro mě dokonalou ukázkou předkrmu. Jednoduché jídlo, jehož lehkost umocňuje omáčka ze sambalu, je ideálním předskokanem hlavního chodu.
Osobně raději balím úplně jiné věci (ne, nepovažuji ženy za věc) než tuňáka do banánového listu jako šéfkuchař u hlavního chodu, ale tak proti gustu….že jo. Pravda je ta, že i když tuňák samotný byl trošku přetažený, zůstal díky ochraně pěkně šťavnatý a chutný. Nicméně pořád trvám na tom, že tepelné prznění této ryby je většinou na škodu. Navíc tahle úprava není ani sexy fotogenická, tudíž plynule přejděme k jehněčím kotletkám v indickém stylu servírovaným s několika druhy fantastického indického chleba (Puri, Paratha). Marináda s kukuřičným dipem opět vyznívají společně pálivě-sladce, což u tohoto druhu jídla nevadí, byť by mi osobně nevadilo, kdyby kuchař v tomto případě jedním nebo druhým směrem přitlačil. I tak je ale rozhodně nadprůměrné.
Na doporučení jsme si zvolili dva atypické dezerty. Prvním byly indické „palačinky“ martabak manis z mírně kynutého těsta plněné hořkou čokoládou a doplněné vanilkovou zmrzlinou. Velmi dobrá tečka, která překvapivě nebyla ani přeslazená, takže se do ní pustil i můj doprovod, který obvykle sladkému dvakrát neholduje. Podobně dopadlo i skořicové kulfi, jehož základem byla černá rýže se speciální indickou mléčnou zmrzkou, vše lehce zakápnuté karamelem.
Krátce po otevření má Ariho restaurace dobře našlápnuto nenechat se vinohradskou konkurencí zahanbit. Deset z deseti to sice ještě není, ale pokud se podaří vyladit mikroskopické nedostatky u některých jídel a doplnit bar o větší sortiment digestivů, může myslet na to být mezi těmi úplně nejlepšími.
Ari´s Restaurant, Slezská 1297/3, 120 00 Praha 2, http://www.arisrestaurant.cz/
Kriterium | Hodnocení |
---|---|
Obsluha | Decentní, pozorná |
Prostředí | Otevřená kuchyň – like |
Jídlo | Asijské, svěží, originální |
Cenová úroveň | Střední |
Příležitost pro návštěvu | Business lunch, před divadlem |
Celkový dojem | Dobře rozjetý podnik |